DRUHÁ CESTA
OLOMOUCKÉHO BISKUPA JINDŘICHA ZDÍKA
DO SVATÉ ZEMĚ

1137

   [Pokračování ...].
   (...)
   Ctihodný biskup Jindřich se rozhodl putovati k hrobu Páně, a dosáhnuv svolení knížete Soběslava, slavil Hod Boží vánoční se svým bratrem biskupem Janem v Praze. Potom jeli oba na Moravu a světili v biskupském sídle Olomouci svátek Tří králů. Jan se pak vrátil domů, Jindřich však se vydal na cestu a s ním zároveň putovali mnozí z obou zemí; mezi nimi byl i náš přítel a nejvěrnější příznivec tohoto kostela, Boleslav. Poněvadž se však v Cařihradě dlouho zdrželi — neboť císař právě vedl války v dalekých končinách — nemohli dojíti do Jeruzaléma před Bílou sobotou.¹ A když přijeli, biskup tam zůstal, chtě se tam dočkat příštího Hodu velikonočního. Pak spolupoutníci, poklonivše se hrobu Páně, jeli zpět a zakusili na moři mnoho nebezpečenství pro bouře. A tak někteří z nich, bloudíce po moři, zhynuli; mezi nimi zemřel řečený Boleslav a byl pochován na jednom pustém ostrově. Zbylí se s velikou nesnází zachránili.
   Téhož roku se kníže Soběslav sešel v postě se svým tchánem, králem uherským;² pojednav s ním o mnoha rozmanitých věcech, slavil svátky velikonoční na hradě Olomouci, neboť nemohl před Velikonocemi do svého sídla na Vyšehradě. Výborná kněžna Adleita odjela do Panonie [Uhry], snažně si přejíc být tam o svátku svatého Štěpána krále a vyznavače [20. srpna], ale bratr ji tam zdržel ještě déle, až pohřbil svého otce Almuše. Neboť ten Almuš, byv od svého bratra Kolomana oslepen, skončil svůj život ve vyhnanství v krajinách řeckých, a tak zůstalo jeho tělo deset let nepohřbeno, až je král Béla, jeho syn, od téhož řečeného tyrana oslepený, přenesl do svého království. Po pohřbu otcově kněžna Adleita, nemohouc se do svátku svatého Václava mučedníka [28. září] vrátiti do vlasti, slavila jeho svátek v řečeném hradě Olomouci. Kníže Soběslav a kníže Boleslav se sešli o letnicích [30. května] na hradě Kladsku, jenž stojí na pomezí českém, a učinili tam smlouvu o mír; potom se vrátili domů. Po svátcích pak Boleslavův syn Vladislav vyzdvihl z vody křtu novorozeného syna knížete Soběslava na hradě Němčí a dal mu jméno Václav.
   (...)
   Císař Lotar, spojený kmotrovstvím s naším knížetem Soběslavem,³ právem smrti sešed z tohoto světa na hradě Rodburku, odebral se na nebe a byl pohřben na jakémsi hradě, jménem Brunšvik.

Kanovník vyšehradský (k roku 1137).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Břetislav a jeho potomci“ (do roku 1230).
Rodokmeny: „Rodokmen Arpádovců“.
Rodokmeny: „Rodokmen Štaufovců“.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.

Literatura:
• Pokračovatelé Kosmovi. Přel. Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1974.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.