L. E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách
JÁDRO KATALOGU PŘEDNÍCH BISKUPŮ MORAVY

Granum cathalogi praesulum Moraviae
k roku 916

   Rozbor zprávy
   (186) Reforma Moravy může být ztotožněna pouze s obnovením arcibiskupství Moravského, což bylo prudce napadeno v dokumentu „Petice bavorského episkopátu“ z roku 900. Na žádost krále Mojmíra II. přišli roku 889 na Moravu arcibiskup Jan a biskupové Benedikt a Daniel. Legáti vysvětili jednoho arcibiskupa (187) (pro vlastní Moravu) a tři další biskupy pro přidružené krajiny pod vládou Mojmíra II.³ Jméno nového arcibiskupa uchovalo pouze „Granum“, byl tu však se zřetelem na pozdější postavení moravské církve titulován jako biskup.
   Zpráva o arcibiskupu Janovi je opakována Augustinem Käsebrotem v jeho „Series episcoporum Olomucensium“, kap. 6. Existence arcibiskupa je mimo veškerou pochybnost. Moravská církev obsahovala čtyři diecése a existovala i v dobách velkého útoku a vpádu Maďarů do Bavorska. Rozbory pramenů prokázaly, že útok byl zachycen jediným nepadělaným listem pasovského biskupa Pilgrima a že skončil bitvou u Augsburgu v roce 910.⁴ Existence moravské církve v době okolo roku 910 dává možnost myslet i na biskupa Notara, který byl zmíněn v I. stsl. legendě o sv. Václavu („Ubitie svetogo Vešteslava“).⁵
   Bylo řečeno, že metropolitní arcibiskupské sídlo bylo u, či spíše ve Velegradě v chrámu sv. Petra. Pozdější kompilátor uvedl k roku 1091, že Velegrad byl (až do poloviny 10. století) arcibiskupským sídlem, a to za vlády králů Svatopluků (Svatoplukovců), tj. následníků krále Svatopluka.
   Redaktoři 11.-13. století, už jen v době tradice o bývalé slávě zaniklého Velegradu, se proto asi domnívali, že biskupové sídlili v Kunovicích nebo Polešovicích, kde v jejich době byly chrámy sv. Petra a které podle jejich vyjádření ležely „u“ (prope) Velegradu, jak k roku 1091 vyložili předložku apud uvedenou ve zprávě k roku 916. Polešovice náležely ve 13. století klášteru na Velehradě, kterému kníže Oldřich daroval roku 1247 kapli P. Marie v Popovicích, ležící na kopci za Kunovicemi.

   Rozbor data
   (195) 916. Připojená zpráva informuje o reformování Moravy, jež se vskutku událo v letech 899-900, týkalo se však nové úpravy či reformy moravské církve. Použijeme-li téhož úkonu při přepočtu ér, jak jsme učinili u předešlých dat (916+5491/5492=6407/6408–5515/5516), dostaneme nevyhovující výsledek: 893/892 a 892/891. Žádný rok neodpovídá letům popisovaných událostí.⁶ Pozitivní výsledek by však mohlo přinést nové prokombinování, a to ér nejen syrské a alexandrijské minor i maior, ale i byzantské éry II:
      916+5491=6407  6407–5507/5508=900/899 a také 6407–5508/5509=899/898,
      916+5492=6408  6408–5507/5508=901/900 a také 6408–5508/5509=900/899,
      916+5493=6409  6409–5507/5508=902/901 a také 6409–5508/5509=901/900.
   Byzantský rok 6407 (éra I) obsahoval údobí mezi 21. březnem 899 a 20. březnem 900. Rok 6408 začínal 21. březnem 900 a končil 20. března 901. Byzantský rok 6408 (éra II) obsahoval údobí mezi 1. zářím 899 a 31. srpnem 900. Reforma moravské církve se stala známou z „Petice bavorského episkopátu“, která byla zaslána papeži Janu IX. ze synody, konané v polovině července roku 900. Rok reformy odpovídal byzantskému roku 6408 (éry I nebo II).⁷

   Kompilátor spisu „Granum“, který (patrně v 11. století) změnil čtyřciferná data v římské letopočty nevěděl, které éře čtyřciferná data patří. Podle předešlých případů byl přesvědčen, že šlo o rok alexandrijské éry. Stejným způsobem přepočítal i další data, která patří byzantské éře.¹⁰ Dešifrování zbývajících dat bude obdobné jako u roku 916.¹¹ Ale celý úkon bude komplikován faktem, že různé zprávy a informace byly shrnuty a připojeny k jednomu a témuž roku, tj. že rok, který uvádí „Granum“ může zahrnovat více roků a dokonce roků různých ér. 
   Stejný problém se váže k následujícímu datu (900).¹²

Jádro katalogu předních biskupů Moravy k roku 916.
L. E. Havlík (1998, s. 186-187, 195-196).

Poznámky:

Petr Šimík (2007).

„Granum“ – úvodní část

„Granum“ o misii byzantských věrozvěstů:
886 – Svatopluk starší, král Moravy, pokřtěn Cyrilem (po přepočtu 863)
887 – tentýž král ustanovil Cyrila arcibiskupem ve Velehradu (po přepočtu 864)
891 – přenesení ostatků sv. Klimenta z Moravy do Říma (po přepočtu 868) – klíč
892 – Cyril se zřekl arcibiskupské hodnosti ve prospěch Metoděje (po přepočtu 869)
894 – Bořivojův křest Metodějem (?), ale spíše sňatek s Ludmilou (!) (po přepočtu 871)
900 – úmrtí Svatopluka staršího, čili krále Rostislava (po přepočtu 877)
907 – Metoděj odchází ze svého sídla ke sv. Klimentovi (po přepočtu 884)

„Granum“ o (arci)biskupech moravských:
900 – úmrtí Cyrila, ve skutečnosti arcibiskupa Metoděje (po přepočtu 885)
901 – papež nazval Svatopluka králem (patronace Říma) (po přepočtu 885)
907 – zpustošení Moravy Arnulfem (po přepočtu 892)
912 – Po smrti Metoděje zůstal arcibiskupský úřad pět let neobsazen (po přepočtu 896)
915 – Císař Arnulf obnovil Svatoplukovo království (po přepočtu 899)
916 – (arci)biskup Jan (po přepočtu 900)
942 – (arci)biskup Silvestr (po přepočtu 926)
961 – biskupství po 10 let neobsazeno (po přepočtu 945)

„Granum“ – dodatky z českých pramenů:
971 – moravské biskupství spojeno s pražským (984?)
928 – kníže Václav zavražděn svým bezbožným bratrem Boleslavem (935)
920 – Svatopluk postoupil Moravské království knížeti Čech (904?)

„Granum“ – celkové shrnutí

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Metoděj arcibiskupem: „Život Metoděje“, „Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději“, „Kristián“, „Diffundente sole“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Legendy: „Beatus Cyrillus“.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ aneb Konstantin a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Dokumenty: „Moravský král a světec“. K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.