L. E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách
JÁDRO KATALOGU PŘEDNÍCH BISKUPŮ MORAVY

Granum cathalogi praesulum Moraviae
Celkové shrnutí

   L. E. Havlík ve svém článku dochází k závěru: (209) „Z analýz dat vyplynulo, že na Moravě v 9. a 10. století existovaly patrně dva způsoby zápisů dat, podle dvou ér. Může ovšem vzniknout otázka, zda (210) existoval pouze jeden chronograf, sestavený dvěma autory, nebo zda data prozrazují dva chronografy? Obě řady dat, jsou-li srovnány, prozrazují, že u části řad A a B se objevují v přepočtu místy též údaje zdvojené, a to ve zprávách i v datech. To znamená, že některé události stejných dat se vyskytly v jedné či druhé řadě pod daty různých ér. Tato skutečnost může nasvědčovat existenci dvou autorů, kteří datovali v různých érách, a rovněž tak i dvou chronografů“.¹ (...)
   (213) „První kompilátor resp. autor Chronografu C1 převzal do svého díla zprávy s příslušnými daty se zřetelem na sociální a politické chápání a názory své doby a několik formulací bylo změněno² nebo úplně vynecháno.³ Je zřejmé, že spojil řadu dat dvou různých ér. Autoru Chronografu C1 nebylo zřejmě známo, že použitá data obou chronografů pocházela z různých ér, vše urovnal a použil dat v nové chronologické řadě.⁴ (...)
   Avšak autorův dobře míněný úmysl sepsat spojenou chronologickou historii Moravské církve mezi lety 862 a 955 dal spíše zmatený výsledek. Nicméně není možno mu vyčítat vinu, neboť učinil co mohl nejlépe a po více než jednom století nemohl vědět, že použité rukopisy měly každý data jiné éry. Zasluhuje dokonce pochvalu, neboť Chronograf C1 byl právě jeho dílem, jež ukázal cestu k dešifraci dat spisu »Granum«. Byl to on, kdo bezděky pomohl nalézt záchytný bod a klíč ke ztracené moravské chronografii A a B, jež předtím mohla být pouze předvídána a tušena“.⁵

   Na základě přepočtu dat (886, 887, 891, 892, 894, 900 B) víme, že autor „Chronografu A“ použil k datování událostí syrskou éru.⁶ Později jeho následovník, autor „Chronografu B“, použil k záznamu dat byzantskou mladší éru (II) (916, 942, 961.⁷ Následně pak kompilátor, který převáděl čtyřciferná data obou chronografů či již sloučeného staroslověnského „Moravského chronografu C1“ na roky římského kalendáře v latinsky psaném „Moravském chronografu C2“ (viz schéma 1 na úvodní stránce „Granum“), pokládal všechna původní čtyřciferná data za roky alexandrijské větší éry (maior).⁸ Potvrzovala by to zpráva k roku 900 („Granum“) o konci krále Rostislava (877) z „Chronografu A“ (rok 6393 S), k níž byly posléze připojeny další tři události k témuž roku (jenže jiné éry) z „Chronografu B“ (rok 6393 BM II). Pořadí zpráv (B-D-C-A) kompilátor změnil, aby zachoval chronologii událostí (A-B-C-D), neboť věděl, že Cyril zemřel ještě před zatčením Rostislava – viz níže tabulka 2.

   L. E. Havlík dále uvedl: (215) „Další otázka se týká překladu chronografu C1 do latiny a možná nová úprava chronografu včetně převodu čtyřciferných dat do římských dat. Je ovšem nesnadné říci, zda úkon byl proveden ještě prvním kompilátorem, nebo jinou osobou. Avšak ten či onen byl tím, kdo předpokládal, že čtyřciferná data byla data alexandrijské éry minor a major.¹¹ Tato éra byla nepochybně známa jak v Římě, tak i v Konstantinopoli a její známost se rozšířila do evropských zemí např. s poutníky vracejícími se ze Svaté země a zejména křižáky po první kruciátě roku 1096“.

   Jak se také při rozboru obsahu zpráv a jejich datování ukázalo, některá data byla do latinského „Moravského chronografu C2“ vložena z nějakého českého (latinsky psaného) pramene již „hotová“, patrně z Kosmovy kroniky nebo z pozdějších kronik z ní čerpajících, nebo podle nich dodatečně upravena (971).¹² I obsah některých původních zpráv „Moravského chronografu C1“ byl prokazatelně dodatečně „polepšen“ (např. příchod Konstantina a Metoděje na Moravu k roku 886 o Rostislavův křest).¹³ Rovněž zpráva o Bořivojově sňatku k roku 894 byla asi podobně později ještě doplněna o jeho údajný křest k témuž roku podle textu Kristiánovy legendy (993) nebo podle pozdějšího výtahu z ní, legendy „Diffundente sole“ (1225). Ovšem v době, kdy psal Dalimil svoji rýmovanou kroniku (1314), latinsky psaný „Moravský chronograf C2“ zmínku o Bořivojově křtu nejspíš ještě neobsahoval.¹⁴
   Je dosti pravděpodobné, že samotné vročení (smyšleného) Bořivojova křtu do roku 894 je Kosmovým dílem (1120).¹⁵ Ten nepochybně znal Kristiánovu legendu s popisem Bořivojova křtu a měl zřejmě k dispozici i latinský „Moravský chronograf C2“, kde našel údaj o Bořivojově sňatku s Ludmilou v roce 894. Bylo by pak jen logické v kronice křest předřadit sňatku, resp. jím sňatek rovnou nahradit, když podle Kristiánovy nové koncepce měli přece oba pocházet z Čech.¹⁶ Kosmas si však mohl vydedukovat rok Bořivojova křtu (894) i jinak, jak je vysvětleno na jiném místě.¹⁷ V každém případě mohl být Bořivojův sňatek k roku 894 („Granum“) nahrazen či doplněn Bořivojovým křtem až podle Kosmovy (či Dalimilovy) kroniky teprve v latinském „Katalogu 1“ (viz schéma 1 na úvodní straně) podobně jako zpráva k roku 971.
   Z jiného pramene, ale také vzniklého v Čechách, byla do latinského „Katalogu 1“ doplněna zpráva o smrti knížete Václava („Granum“ k roku 928). Z jejího rozboru vyplynulo, že i v Čechách musely existovat staroslověnské chronografy, z nichž jeden používal byzantskou mladší éru II a druhý alexandrijskou světovou éru (nazývanou někdy antiochijská).¹⁸ Tato skutečnost by mohla nasvědčovat tomu, že i další „záhadná“ data,¹⁹ obsažená v pramenech českého původu, převzatá údajně ze „starých českých análů“, by mohla pocházet z takových staroslověnských čtyřciferných chronografů nebo možná spíš jen z jednotlivých záznamů a jejich (chybným) převodem na římský kalendář pak došlo k jejich zkomolení.²⁰

   Svůj článek L. E. Havlík uzavírá: (218) „Moravské chronografie C1 a C2 představovaly významná díla moravské historiografie druhé poloviny a konce 11. století. Nejdůležitější poznatek se týká nově odhalené skutečnosti, že na Moravě v 9. a 10. století existovaly chronografy A a B. Autor chronografu A použil dat podle syrské éry Theophila z Antiochie. Autor chronografu B použil byzantskou [mladší] éru. Obě chronografie byly prvotními historiografickými díly nejen na Moravě, ale také vzhledem k jiným slovanským zemím. Jejich autoři patřili k druhům nebo žákům Konstantina a arcibiskupa Metoděje, ale jejich jména zůstala zahalena rouškou tisíce let historie“.

Podle článku:
O datování ve staroslověnských písemných památkách,
L. E. Havlík (1998, s. 163-223),
zpracoval Petr Šimík (2007).

   Dodatek:
   Na třech příkladech si ukážeme, že i vznik některých „záhadných“ dat v pramenech českého původu (viz text výše) lze vysvětlit chybným převodem čtyřciferných údajů ve staroslověnských záznamech některých událostí na římský juliánský kalendář. Jedná se o úmrtí Bořivoje (obr. 1), úmrtí Spytihněva (obr. 3) a volbu biskupa Vojtěcha na Levém Hradci (obr. 2).

   Zajímavé na našich prvních dvou příkladech (1. a 3. řádek v tabulce 3) je, že rozdíl mezi chybným a správným rokem římského kalendáře je 13 (resp. –13). 
   Pro první záznam (rok 901) „úmrtí Bořivoje“ (ve skutečnosti † 888) (obr. 1) jeho autor použil syrskou éru, tak jako autor „Moravského chronografu A“ pro události patřící do 9. století, týkající se krále Rostislava a byzantské misie Konstantina a Metoděje (viz výše tab. 2). Latinský kompilátor v domnění, že rok 6404 byl zapsán podle světové éry Hypolitovy, pak dospěl k chybnému roku 901. 
   Ve druhém případě (rok 969) autor záznamu události o téměř 100 let mladší, o „volbě Vojtěcha biskupem“ (982) (obr. 2), použil světovou éru Hypolitovu, která se v „Moravském chronografu A ani B“ nevyskytuje. Ovšem kompilátor této zprávy při převodu čtyřciferného data 6485 na rok římského kalendáře použil syrskou éru, úplně stejně jako autor zprávy o „zavraždění Václava“ v „Granum cathalogi praesulum Moraviae“ (viz výše tab. 2). Takto vypočtený chybný rok 969 pak najdeme i v Kosmově kronice (Kosmas I, 25). Od této události si pak Kosmas zřejmě zpětně odvodil rok vzniku pražského biskupství, jemuž ještě předřadil úmrtí Boleslava I. (Kosmas I, 21).
   Třetí případ se od prvního liší tím, že autor zaznamenal úmrtí Spytihněva k roku 6408 podle alexandrijské větší éry. To odpovídá správnému roku 915 římského kalendáře. Kompilátor se ovšem domníval, že se opět jedná o světovou éru Hypolitovu a letopočet převedl (chybně) na rok 905 (viz výše obr. 3).

Petr Šimík (2010).

Poznámky:

Petr Šimík (2007).

„Granum“ – úvodní část

„Granum“ o misii byzantských věrozvěstů:
886 – Svatopluk starší, král Moravy, pokřtěn Cyrilem (po přepočtu 863)
887 – tentýž král ustanovil Cyrila arcibiskupem ve Velehradu (po přepočtu 864)
891 – přenesení ostatků sv. Klimenta z Moravy do Říma (po přepočtu 868) – klíč
892 – Cyril se zřekl arcibiskupské hodnosti ve prospěch Metoděje (po přepočtu 869)
894 – Bořivojův křest Metodějem (?), ale spíše sňatek s Ludmilou (!) (po přepočtu 871)
900 – úmrtí Svatopluka staršího, čili krále Rostislava (po přepočtu 877)
907 – Metoděj odchází ze svého sídla ke sv. Klimentovi (po přepočtu 884)

„Granum“ o (arci)biskupech moravských:
900 – úmrtí Cyrila, ve skutečnosti arcibiskupa Metoděje (po přepočtu 885)
901 – papež nazval Svatopluka králem (patronace Říma) (po přepočtu 885)
907 – zpustošení Moravy Arnulfem (po přepočtu 892)
912 – Po smrti Metoděje zůstal arcibiskupský úřad pět let neobsazen (po přepočtu 896)
915 – Císař Arnulf obnovil Svatoplukovo království (po přepočtu 899)
916 – (arci)biskup Jan (po přepočtu 900)
942 – (arci)biskup Silvestr (po přepočtu 926)
961 – biskupství po 10 let neobsazeno (po přepočtu 945)

„Granum“ – dodatky z českých pramenů:
971 – moravské biskupství spojeno s pražským (984?)
928 – kníže Václav zavražděn svým bezbožným bratrem Boleslavem (935)
920 – Svatopluk postoupil Moravské království knížeti Čech (904?)

„Granum“ – celkové shrnutí

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Legendy: „Beatus Cyrillus“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ aneb Konstantin a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. Encyklika papeže Jana Pavla II. (1985) k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje.
Dokumenty: „Moravský král a světec“. K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datovaní Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 19: „Rostislav a Svatopluk, králové velkomoravští, v písemných pramenech“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Dušan Třeštík: Bořivoj a Svatopluk – vznik českého státu a Velká Morava. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 273-301.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském Západě. MCM, Olomouc 1995.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Dušan Třeštík: Vynalezení tradice aneb Velehrad. In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Převzato z Lidových novin 17. 8. 1993. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 153-157.
• Jana Nechutová: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Vyšehrad, Praha 2000.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.