SE ZOHLEDNĚNÍM VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU ANTROPOLOGA E. VLČKA

Tabulka 6. Data a události v životě kněžny Ludmily a jejích blízkých dle současného stavu poznání s přihlédnutím k výsledkům antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních pozůstatků, který provedl E. Vlček a kol. (1997).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   Česká nevěsta z průvodu přepadeného v roce 871 Franky bývala dosud považována za Bořivojovu sestru (F. Palacký) a dávána do souvislosti se Svatoplukovou svatbou. To však není možné – viz Komentář k tab. 5. I vzhledem k moravskému původu Bořivoje a jeho příbuzenství se Svatoplukem (byli bratranci) se nemohlo jednat o jeho sestru a Svatoplukovu sestřenici (viz Rodokmen Mojmírovců). Naopak pšovská Ludmila jako nevěsta dobře zapadá do celkového historického kontextu. K tomu srovnej zprávu „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!). Rok 871 můžeme proto považovat za bezpečné datum jejich sňatku. Velmi dobře koresponduje s narozením synů, Spytihněva (*872) a Vratislava (*874). Viz tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
   Domněnce, že Drahomíra nebyla první Vratislavovou manželkou, nasvědčuje značný Vratislavův věk – 32 let – při předpokládaném sňatku v roce 906; tam jej klade D. Třeštík (viz pozn. 5). Protože Václav se narodil někdy kolem roku 895, nemohla pak být Drahomíra jeho matkou, ale macechou. Václavova vlastní matka nejspíš zemřela, když byl Václav ještě „hošík, mladíček“. Legendista tu mohl snadno zaměnit Václavův věk při úmrtí otce s jeho mládím při úmrtí matky. Jedině tím lze vysvětlit, proč byl dán bábě Ludmile na vychování ještě za života jeho otce (I. stsl. legenda). V té době Boleslav nebyl ještě na světě. Narodit se mohl nejdříve v roce 907 po Vratislavově sňatku s Drahomírou. Mezi oběma (nevlastními) bratry byl tedy věkový rozdíl minimálně 12 let.
   V některých legendách (Kristián) se však praví, že oba Vratislavovi synové byli údajně odebráni matce a svěřeni Ludmile (dokonce až po Vratislavově smrti, †921), ale není pro to žádné rozumné vysvětlení či zdůvodnění. Jak již bylo uvedeno, byl mezi nimi minimálně dvanáctiletý věkový rozdíl (E. Vlček 1997, s. 137; D. Třeštík 1997, s. 357), jak také ukazuje tab. 5. Takže při úmrtí otce nemohli být oba současně „ještě malí“, jak se domníval např. autor I. staroslověnské legendy, snad aby mohl zdůvodnit Drahomířinu regentskou vládu. Také by to na Václava vrhalo divné světlo, že se ve svých 26 letech sám nedokázal ujmout svých vladařských povinností a na stolec usedl až po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách (922). Nezletilost obou bratrů současně je proto pouze (asi záměrně) mylný předpoklad legendistů, s nímž ovšem historikové opět operují jako s „historickým faktem“. Jenže za pouhý jeden rok (921-922) by „hošík, mladíček“ sotva dospěl ve vládyschopného knížete.
   Měli bychom mít na paměti, že legendisté svá díla psali s minimálně padesátiletým odstupem od popisovaných událostí. Tyto údaje ani nebyly pro ně nějak zvlášť důležité, šlo jim zejména o vykreslení křesťanských skutků a popis mučednické smrti jejich hlavního představitele (představitelky). Mnohé motivy a pasáže proto přejímali i z legend o jiných světcích, např. o sv. Jimramovi (D. Třeštík 1997, s. 144), nebo z jiných textů, např. o Ingovi (Pokřtění Bavorů a Korutanců) či z církevních příruček (Kristián, kap. 2) (D. Třeštík 1997, s. 301; P. Sommer 2001, s. 19), z Bible, ale také z antických autorů (V. Chaloupecký 1938, s. 336; J. Ludvíkovský 1949, s. 228-230; V. Karbusický 1995, s. 48-53; J. Sadílek 1997, s. 11-14). Můžeme proto s jistotou předpokládat, že údaje o věku knížat pouze uhadovali od písařského pultíku. V některých případech se jim to podařilo s poměrně malou chybou, pouze u Vratislava a Václava se jejich odhad od skutečnosti výrazně odchýlil (viz tab. 4). To vedlo některé antropology k vyslovení pochybností nad výsledky Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků, připisovaných těmto dvěma knížatům, v určení jejich dožitého věku (J. Brůžek-V. Novotný 1999, s. 455).
   Nejstarší legendy tyto údaje ještě neobsahovaly. Asi je doplnil až Kristián (srovnej tab. 4), protože jako bratr panujícího knížete měl k „rodinnému archivu“, pokud takový existoval, jistě nejsnazší přístup. Údaje o dožitém věku jsou nejspíš jeho vlastním „přesným odhadem“, neboť zaznamenávána byla asi jen délka vlády. Pozoruhodné ovšem je, že stáří svého hlavního hrdiny, knížete Václava, ani jednou konkrétně neuvádí. Zde se spokojuje s oním vágním prohlášením svých předchůdců: „byl mladíček“; navíc uvádí chybně nejen rok vraždy (929), ale i rok translace Václavova těla (3 roky po vraždě). Podle historiků však k vraždě došlo v roce 935 (D. Třeštík 1997, s. 395, 428) a k translaci až v 60. letech (D. Třeštík 2000, s. 11) ve spojitosti s Boleslavovými přípravami na založení pražského biskupství. Podle Vavřincovy legendy se tak stalo dokonce až „za času pana Vojtěcha, vznešeného vyznavače a biskupa“, a ten byl zvolen biskupem v roce 982. Je tedy zřejmé, že na Kristiánovy „přesné odhady“ se spolehnout v žádném případě nelze. Pokoušet se jimi vyvrátit exaktní výsledky Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších „Přemyslovců“ (viz tab. 12), jak činí např. D. Třeštík (1997, s. 449-476), je tedy počínání přinejmenším pomýlené. Ten od antropologa E. Vlčka dokonce vyžaduje, aby svoje výsledky doložil „správnou“ historickou argumentací. Pak teprve bude prý ochotný se touto problematikou dále zabývat. To jistě oželíme. Avšak k čemu nám jsou historikové, kteří si kladou takové podmínky? Jen k tomu, aby do svých výkladů historie pouze otrocky přejímali ony „přesné odhady“ legendistů o dožitém věku knížat, vydávali je za „nedotknutelné“ a za zcela nezpochybnitelný historický fakt a vše ostatní „odmítali“? Přitom D. Třeštík sám uvádí ve spojitosti s Kristiánovou legendou, že „podobné soubory legend o svatých, spojených s nějakým místem nebo institucí, nejsou vzácností a k dějepisným dílům mají většinou   d a l e k o “  (D. Třeštík 1997, s. 12).
   H. Łowmiański (1970, s. 413) k tomu říká: „Údaje o věku členů dynastie nemohou být »úředního« původu, tj. pocházet z nějakého oficiálního seznamu knížat, protože takovéto seznamy pravidelně uváděly data nastoupení vlády a délku panování a ne délku života“. Takto autora citoval D. Třeštík (1997, s. 142). Ale přesto všechno dožitým věkem knížat, uváděným v některých legendách, jako s pouhým velmi nepřesným odhadem či představou legendistů, věcně argumentuje při zpochybňování závěrů Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu (D. Třeštík 1997, s. 449-476). Závěr nechť si z toho vyvodí laskavý čtenář sám.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“ aneb Nejstarší staroslověnská legenda sepsaná hlaholicí v Čechách.
Legendy: I. stsl. (text Minejní), Crescente (bav.), Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, E. Vlček.
Kroniky: „Fuldské anály k roku 871“ o přepadení průvodu nevěsty, jíž si Moravané přiváděli z Čech.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „O jednání Svatoplukova vyslance s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu“ (874).
Kroniky: „O připojení středočeského vévodství ke království Moravanů“ (876).
Tabulka   4: „Věk knížat podle legend ve srovnání s výsledky průzkumu E. Vlčka (1997)“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla znázorňována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Václav Chaloupecký: Přemyslovská pověst a Kristián. ČČH 1938.
• Jaroslav Ludvíkovský: O Kristiána. Naše věda 1949.
• Oldřich Králík: Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Henryk Łowmiański: Początki Polski II., III., IV. Warszawa 1963, 1967, 1970.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS 2000, č. 4, s. 6-11.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 19 a pozn. 10 na s. 57.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407.