MM - dokumenty - Stížný list bav. bisk. (900)

MORAVIA MAGNA

„JANOVI, VZNEŠENÉMU VLADAŘI ŘÍMSKÉHO STOLCE“

• Stížný list bavorských biskupů (900).

   Nejvyššímu veleknězi a univerzálnímu papeži, pánu nejen jednoho města, ale celého světa, Janovi, vznešenému vladaři Římského stolce. Nejponíženější synové Vaší otcovské důstojnosti: Theotmar, arcibiskup salcburské církve, Waldo, biskup frízinské církve, Erchanbert eichstättské, Zachariáš säbenské, Tuto řezenské, Richard pasovské, jakož i všechen klérus a lid celého Norika, [země,] která se též nazývá Bavory, přejí Vám v našem Spasiteli úspěch a zdar, zvelebení obecného pokoje a věčné království. Dekrety Vašich předchůdců a kánony katolických Otců jsme zcela jasně vedeni k tomu, abychom se ve všem, co stojí v cestě a překáží našemu kněžskému úřadu, obraceli k římskému veleknězi, aby to, co směřuje k jednotě, svornosti a k ochraně učení, nebylo narušeno žádnou neshodou...
   Avšak z Vašeho pověření, jak sami prohlásili, přišli do země Slovanů, kteří se nazývají Moravané, tři biskupové, totiž arcibiskup Jan a biskupové Benedikt a Daniel. [Ta země] byla se svými obyvateli podřízena našim králům a našemu lidu a nám jak v pěstování křesťanské víry, tak v dani ze světského majetku, poněvadž od nás byli prvně vyučeni ve víře a z pohanů se stali křesťané.¹ A proto biskup města Pasova, v jehož diecézi jsou lidé oné země, tam bez překážek chodil, jak chtěl a potřeboval, a navštěvoval se svými a tam též působícími [duchovními] synodální shromáždění a vše, co bylo třeba učinit, s rozhodností konal a nikdo se mu neprotivil. Též i naše hrabata sousedící s onou zemí tam konávala veřejně sněmy, a co bylo třeba napravit, napravovala, vybírala daně a nikdo jim nebránil, dokud nezatvrdila se jejich srdce a dokud se nezačali odvracet od křesťanství,² znevažovat veškerou spravedlnost, dorážet válkou a stavět se velmi zuřivě na odpor, takže biskup a kazatelé k nim [už] nenašli cesty, nýbrž oni činili podle své libosti, co chtěli.
   Nyní však – což se nám zdá povážlivé a k neuvěření – na dovršení nepravostí se vychloubají, že za velké množství peněz³ dosáhli toho, že jste k nim poslali ony zmíněné biskupy a že jste v onom pasovském biskupství zavedli takové věci, o nichž jsme nikdy neslyšeli, že by byly vzešly od Apoštolského stolce, ani že by hanebným ustanovením stvrdil, aby jedna církev utrpěla takový rozkol. Vždyť jedno biskupství je rozděleno na pět. Uvedení biskupové ustanovili tedy Vaším jménem – jak sami řekli – v jednom a témže biskupství jednoho arcibiskupa – pokud může být arcibiskup v biskupství jiného biskupa – a tři jemu podřízené biskupy,⁴ [a to] bez vědomí arcibiskupa a bez souhlasu biskupa, v jehož diecézi byli... Váš předchůdce vysvětil na žádost vévody Svatopluka za biskupa Vichinga a nikterak jej neposlal do onoho starodávného pasovského biskupství, ale k jakémusi nově pokřtěnému národu, který sám vévoda ovládl válkou, a postaral se, aby se z pohanů stali křesťané. Když však týmž Slovanům byla dána možnost přátelského jednání s Vašimi legáty, obviňovali a pomlouvali nás v mnoha věcech a útočili na nás lživými slovy. Ježto jim nikdo podle pravdy neodpovídal, hovořili, že jsme měli rozepře a spory s Franky a Alamany, ačkoliv o tom, že je to lživé, svědčí, že to jsou naši nejlepší přátelé a účinní spolupracovníci. Žalovali též, že jsme s Moravany nepřátelé. Není to však naší vinou, že je tomu tak, ale pro jejich nestoudnost, poněvadž když u nich počalo křesťanství ztrácet na vážnosti a když nadto odmítli platit povinnou daň předchozím našim králům a jejich vůdcům a odporovat válkou a náš národ napadat, došlo u nich k pozdvižení. A protože si je zbraněmi dobyli a uvedli v služebnost, proto podle náležitého práva museli a musejí být pokládáni za poplatné. Ať chtějí nebo nechtějí, budou našemu království podřízeni!⁵
   Proto je Vám třeba, abyste to zkoumali z výšin [svého úřadu] a zachovali předem rozvahu při rozhodování, aby se horší část neposilovala a lepší neoslabovala. Neboť předkové našeho nejjasnějšího představeného Ludvíka, císařové a králové, vzešli z nejkřesťanštějšího pokolení Franků, Mojmírovci však [co] Slované vzešli z pohanů a nevěřících. Oni císařskou moc Římského státu povznášeli, tito poškozovali. Oni křesťanské království upevnili, tito oslabili. Oni byli celému světu na odiv, tito se ukryli v doupatech a městech. Radou oněch Apoštolský stolec mohutněl, nájezdy těchto křesťanství trpělo... Pokud nás zmínění Slované obviňovali, že jsme spolu s Uhry porušili katolickou víru, přísahali a uzavřeli mír při psu či vlku a při jiných nejbezbožnějších a pohanských věcech, a že jsme jim dali peníze, aby odešli do Itálie, vyjevila se před Bohem jejich lživost, kdyby se před Vámi rozhodoval náš spor,... a potvrdila naše nevina. Přestože totiž [Uhři] stále ohrožovali a svými nájezdy nadmíru sužovali naše křesťany, kteří od nás sídlí daleko [v Panonii], nedali jsme jim žádný peníz cenné hodnoty, než toliko naše lněné obleky, abychom trochu zmírnili jejich divokost a přiměli je ustat v jejich nájezdech. A takové tedy věci – jak jsme již vypsali – uváděli [Moravané] podle zloby svého srdce a Vaše biskupy do té míry podněcovali k páchání bezpráví na nás, že v listu doručeném nám j a k o b y od Apoštolského stolce nám toto vše vyčítali, rozličnými křivdami nás stíhali a mezi jiným prohlašovali, že si zasloužíme býti biti mečem Božím. Vyplňuje se totiž na nás to, co praví jakýsi mudrc: Sami totiž po mnohá léta páchali zločin, který křivě připsali nám, že jsme se ho jednou dopustili. Sami Moravané přijali k sobě nemalé množství Uhrů a podle jejich zvyku ostříhali hlavy svým pseudokřesťanům a poslali je na nás křesťany i sami přispěchali a jedny odvedli jako zajatce, jiné zabili, jiné zahubili hladem a žízní v hlubinách žalářů, nespočetné však poslali do vyhnanství a velmože a počestné ženy uvrhli do poddanství. Chrámy Boží sežehli a všechny stavby zničili, takže v celé Panonii, naší největší provincii, není vidět jediný kostel, jak mohou vypravovat Vámi ustanovení biskupové, kdyby chtěli sdělit, kolik dní procházeli a viděli celou zemi zpustlou.
   Když jsme se však dověděli, že Uhři vtrhli do Itálie, velmi jsme toužili – Bůh je naším společným svědkem – uzavřít s těmito Slovany mír a slibovali jsme jim při Bohu všemohoucím, že jim zcela promineme vše zlé učiněné proti nám a vrátíme vše z jejich věcí, o nichž je známo, že je mají naši, abychom byli před nimi jisti a [aby] nám poskytli tak dlouhou lhůtu, abychom mohli vstoupit do Langobardie a hájit panství svatého Petra a osvobodit s pomocí Boží křesťanský lid. Avšak ani toho jsme od nich nemohli dosáhnout.⁶ A po takových zlých činech se jim dostává dobrodiní. A jsou křivými žalobci ti, kteří vždy byli pronásledovateli křesťanů...⁷

(Petice bavorského episkopátu papeži Janu IX., Reisbach, polovina července 900).
Lubomír E. Havlík (1992, s. 243-247).

Poznámky:

1 –	Licoměrný list bavorského episkopátu měl za účel obhájit domnělé nároky franských panovníků a zejména pasovských biskupů, založené na zásluhách o christianizaci Moravanů. Je odpovědí na káravý list Jana IX., zaslaný návodem Moravanů, a prozrazuje kromě některých údajů z různých dob 9. století – tendenčně anachronicky paušalizovaných – zejména poměr Moravy a Mojmíra II. k římskému papežství, jehož patronace nad Moravou zřejmě nedoznala změny (L. E. Havlík 1992, s. 247).
2 –	„...začali se odvracet od křesťanství“ – rozuměj „bavorského“ – ...a začali se nejspíš přiklánět ke křesťanství šířenému slovanským jazykem, tj. k moravskému křesťanství „Metodějovu“.
3 –	Římští legáti přišli na Moravu v roce 899, takže nejpozději toho roku bylo do Říma též odvedeno ono množství peněz, zřejmě denár sv. Petra, který byl zaplacen i za minulé roky.
4 –	Jednalo se tedy o obnovení Metodějova moravského arcibiskupství za vlády Mojmíra II. „Granum“ uvádí, že tímto druhým moravským arcibiskupem po Metodějovi byl Jan.
5 –	Paušální tvrzení o podřízenosti Moravy franskému králi tendenčně zkresluje historii. Může se týkat období od jara 870 do poloviny roku 871 a ani to ne beze zbytku, připomeneme-li si pozdvižení a boj Slavomírův. V té době tam mohla franská hrabata Vilém a Engilšalk vybírat daně a pasovský biskup konat synody. Vliv pasovského biskupství se uplatňoval ještě před rokem 852 a v době příchodu byzantské mise. Šlo však vždy o pouhý nárok Pasova, nikoliv o oficiální kanonické začlenění Moravy do pasovské diecéze. Morava příslušela stejně jako Panonie pod římskou supremaci, i když zřízení samostatného moravského arcibiskupství nechtěl bavorský episkopát brát na vědomí. Stavěl se do falešné pózy pseudoobránce církevních kánonů, přestože mu stanovisko a postoj Říma musel být velmi dobře znám. Počátky křesťanství na Moravě spojoval Pasov zřejmě s rokem 831. Zmínkou o tom, že Moravané pohrdli křesťanstvím (viz výše pozn. 2), naráží list na byzantskou misi a na zřízení moravské církevní metropole. Poněvadž Moravané nepodléhali Bavorům, snažil se je episkopát vylíčit jako křesťany pochybné, kteří se neváhají spojit s Maďary proti nim, dobrým a věrným křesťanům (L. E. Havlík 1992, s. 248).
6 –	Snad s kontakty Moravanů s Maďary nebo s jejich účastí na maďarských taženích, snad s obchodními styky se severoitalským prostředím souvisejí i nálezy mincí na Valech u Mikulčic. Jde o denáry císaře Lamberta (894-898) a krále Berengara (888-915), získané patrně v Itálii roku 899 (L. E. Havlík 1992, s. 242).
7 –	Úsilí bavorského episkopátu podepřel zvláštním listem mohučský arcibiskup Hatho, který oznamoval papeži úmrtí Arnulfa (†899) a volbu nového východofranského krále Ludvíka IV.

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Legendy: „Život sv. Metoděje (kap. VIII)“ o vysvěcení Metoděje na arcibiskupa.
Legendy: „Kristián (kap. 1)“ o ustanovení Metoděje nejvyšším biskupem.
Dokumenty: „Gloria in excelsis Deo“ o ustanovení Metoděje arcibiskupem panonským.
Dokumenty: „List mohučského arcibiskupa Hathona papeži Janu IX.“ (900).
Kroniky: „Letopisy bertiniánské k roku 831“.
Kroniky: „Granum k roku 892“ (po přepočtu 869). Cyril se vzdal arcibiskupského úřadu ve prospěch Metoděje.
Kroniky: „Granum k roku 916“ (po přepočtu 900) o (arci)biskupu Janovi.
Kroniky: „Granum k roku 942“ (po přepočtu 926) o (arci)biskupu Silvestrovi.
Kroniky: „Granum k roku 961“ (po přepočtu 945) o úmrtí (arci)biskupa Silvestra.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 243-253.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký – král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Lubomír E. Havlík: Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 85-230.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5. nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah