24
[Pokračování
...].
Zatím co usedal Božej ve vsi
Libici,1
neznalý, žel, svého osudu, se synem a manželkou právě
k obědu, přistoupil k němu chlapec, řka: „Hle, pane,
běží sem mnoho lidí v nepořádku úprkem přes pole“.
Ale on pravil: „Přicházejí z vojny, ať k nám přijdou
s požehnáním Božím“. Co ještě to říkal, hle, divoký
Krása otevře dveře, a zablesknuv vytaseným mečem, zvolá:
„Pryč s tebou, zlosyne, pryč, ty protivný, jenž jsi mého
příbuzného Tomáše zabil bez příčiny v čas postní“.
I vstav syn Božejův Bořut, vece: „Co činíte, bratří?
Je-li nařízeno, abychom byli zajati, můžeme býti zajati bez
zbraní a bez hluku“ a vtom již měl, aniž co tušil,
vražen meč do břicha až po jilec. A v té chvíli i zbrocený
ještě
krví
synovou meč byl do hrdla otcova vražen.2
A ti zbojníci, jako dobyvatelé hradů, rozebrali si nesmírné
poklady, a jak praví Cato
nazmar
zakrátko přišlo, co získáno za dlouhou dobu.
Neboť z takového bohatství nezbylo ani kouska látky, aby jí
byla pokryta jejich těla, nýbrž bez rakve a bez pohřbu byli
— dne 27. října — Božej a syn jeho Bořut jako
hovada hozeni nazí do jámy.
Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z toho rodu
bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne ani na
jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako
hloupá hovada skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho
jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám
říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad
každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři
sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé
slonovině ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme
je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli,
jak častokrát volali: „Máti má, máti má!“ až je oba krvavý
kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.
Rázem se
rozprchnou všichni a do svých bijí se prsou,
aby neviděli kata při tak ukrutném činu.3
Ostatní však, kteří z toho rodu zůstali naživu,
skryli se, prchnuvše, jedni do Polska, jiní do Uher. O rozvrácení
jich a rozplašení bychom sice měli hojnou látku k psaní,
avšak aby se nezdálo, jako bychom žalozpěvem ukončili tragédii,
vraťme se, odkud jsme se maličko odchýlili, ke kronice.4
Kosmas:
Kronika Čechů
(kn. III., kap. 24).
[Pokračování
...].
Poznámky:
|
Petr Šimík (2008).
Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb
Navázal Břetislav „vědomě“ na
slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – Břetislavův
stařešinský řád.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ o předání
korouhve Bořivoji (II.).
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“
o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku
1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku
1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k
roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Rytý nápis na západní
stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez
moravské historie
by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17:
„Arcibiskupové
a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády
Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku
1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč
a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové
interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na
malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag.
Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
•
Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
•
Kosmova
kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha
1972.
•
Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé
polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
•
Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D.
Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím.
Paseka, Praha a Litomyšl 2005. |