MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

 

NÁROD ČECHŮ V BOŽÍM MĚSTĚ (?!)
ANEB KONEC DALŠÍHO MÝTU

PETR ŠIMÍK

Rukopis Augustinova spisu „O Božím městě“
vznikl v olomouckém skriptoriu někdy před rokem 1150.
*

   Na titulní iluminaci Augustinova spisu „O Božím městě“ (De civitate Dei) z olomouckého skriptoria (viz níže obr. 1) jsou vpravo dole vyobrazeny čtyři polopostavy, které jsou označeny BOEMENSES (viz níže obr. 2). To D. Třeštíkovi (1985) vnuklo nápad, že by do Augustinova Božího města mohl propašovat   c e l ý   národ Čechů.1 Autorova veškerá snaha se však ukázala jako naprosto zcestná. Přesto tento svůj postarší naivní pokus ještě několikrát oprášil a znovu neohroženě zopakoval. Naposledy ve svém článku „Idea státu a národa“ pro publikaci PŘEMYSLOVCI (2009).2
De civitate Dei (celek)
Obr. 1. Titulní iluminace rukopisu Augustinova spisu
„O Božím městě“ (De civitate Dei) (před 1150).
   Ale pěkně po pořádku. D. Třeštík vyslovil domněnku, že rukopis Augustinova spisu „O Božím městě“ vznikl v Praze kolem roku 1170, ke konci vlády druhého českého krále Vladislava II.3 Titulní iluminaci, na níž jsou vyobrazeni i čtyři „Boemenses“, pokládal, s odvoláním na starší literaturu,4 za pravděpodobně vůbec nejstarší vyobrazení národa.5
Sv. Vojtěch, Prokop, Václav a Ludmila
Obr. 2. Čtyři Boemenses. Detail z titulní iluminace rukopisu
Augustinova spisu „O Božím městě“ (před 1150).
   A to i když Augustin by s tímto názorem nikdy nesouhlasil. „Augustin vždy stál pevně na stanovisku, že nikdo, žádný národ, žádný stát není předem k této odměně vyvolen, pro českého autora však byla zřejmě právě myšlenka vyvoleného národa – pravých Izraelitů – ústřední myšlenkou obrazu“  uvedl D. Třeštík.6 Nápis, který drží čtyři polopostavy v nejzazším pravém rohu iluminace (obr. 2), zní: „Spes, amor atque fides iustos locat hic Boemenses“ (naděje, láska a víra daly zde místo těmto Čechům).7 D. Třeštík to komentoval: „Máme tu čtyři polopostavy, biskupa s mitrou a berlou, mnicha (podle oděvu benediktina) s tonzurou, vousatého laika a ženu, podle pokrývky hlavy vdanou. Žádná z postav nemá svatozář, která nechybí ostatním postavám obrazu, svatým a andělům. Už proto nemohou být jako Češi představeni čeští světci: Vojtěch (biskup), Prokop (mnich), Václav (laik) a Ludmila (vdova).8 Autor obrazu měl na mysli zcela jistě vyvolený lidne světce; bez křesťanů žijících zde na zemi by přece bylo město boží neúplné, jeho občany musí být andělé, svatí a věřící“. A to jenom proto, že to D. Třeštík právě takhle potřeboval. Svůj článek pak zakončil: „Je proto pochopitelné, že českému klerikovi splývalo Augustinovo město boží s českou zemskou církví, že univerzální představu jaksi zcela samozřejmě ztvárnil »bohemocentricky« tím, že z českého národa učinil vyvolený národ, který má výhradní právo na místo v městě božím. Snad nikde v Evropě nedošla národní myšlenka tak pregnantního a ambiciózního vyjádření.9
Hildebert a Everwin
Obr. 3. Hildebert a Everwin. Kresba připojená na konec rukopisu
Augustinova spisu „O Božím městě“ (před 1150).
   libovolném vymýšlení dokázal D. Třeštíkovi konkurovat pouze J. Bažant (2000). Iluminaci interpretoval podobně jako D. Třeštík, ale po svém: „Biskup, kněz, muž a žena zobrazení v pravém dolním rohu jsou identifikováni připojeným nápisem jako Češi. Tito obyvatelé Božího státu jsou jako jediní zobrazeni bez svatozáře a   n e m o h o u   představovat čtyři zemské světce, s největší pravděpodobností jsou to tedy skutečně zástupci Čechů“.10 Vzápětí si autor ale položil otázku: „Opravňuje nás to k chápaní české kultury 12. století jako jakési obdoby národního obrození?“ A odpověděl si na ni záporně.11 Vysvětlil to tak, že: „Zobrazení Čechů se v pražské ilustraci De civitate Dei objevilo s největší pravděpodobností proto, aby byl i tímto způsobem potvrzen výjimečný statut »čeledi sv. Václava«. Nešlo tu ani tak o Čechy jakožto národ odlišný od ostatních jazykem a krví, ale o »majetek Boží mezi všemi národy« a »lid svatý«“.12pokračoval: „Ve 12. století sice vzniká Evropa individuálních národů, ale chápat „Boemenses“ jako národ v novověkém pojetí by bylo zcela zcestné. »Boemenses« nejsou na pražském zobrazení zahrnuti do Boží obce pro svůj rasový původ nebo státní příslušenství, ale pro svou zbožnost, pro »naději, lásku a víru« (»spes, amor atque fides«), jak čteme na připojené nápisové pásce. Není ostatně jasné, jak široce máme označení »Boemenses« chápat, zda se vztahuje na všechny Čechy, na vládnoucí elitu nebo na skupinu lidí, kteří jsou na ilustraci zobrazeni“.13tak J. Bažant svůj přístup k „Boemenses“ na ilustraci zúžil a přistoupil k nim jako k těm, kteří se zasloužili o vznik rukopisu, tedy jako ke „»skupinovému portrétu«   d o n á t o r ů , kteří současně hrdě vyhlašují svou příslušnost k »Boemenses«“.14  
   Pro sborník esejů k výstavě „Střed Evropy okolo roku 1000“ (český překlad 2002) ve svém článku D. Třeštík znovu zopakoval, že celostránkový obraz Božího města v rukopisu Augustinova spisu De civitate Dei je zaplněn „postavami vyvoleného lidu Božího, anděly, proroky, apoštoly, mučedníky, vyznavači, svatými pannami a »Čechy«, reprezentovanými čtyřmi polopostavami biskupa, mnicha, vousatého laika a vdané ženy v nejzazším pravém rohu. Čechové jsou tedy vyvoleným národem – něco, s čím by Augustin, myslící univerzálně a odmítající »národy«, nemohl nikdy souhlasit. Svět českého autora ale není vůbec univerzální, jeho světem je »moderní« christianitas, složená z jednotlivých národů, a ne univerzální svět papežství a císařství. (...) Augustinovo město Boží mu zcela přirozeně splývalo s českou zemskou církví a českým státem. Naše miniatura je prvním zobrazením národa ve středověku vůbec, snad nikde jinde nedošla národní myšlenka tak pregnantního a ambiciózního vyjádření“.15  
   Naposledy se svým nápadem o národu Čechů v Augustinově Božím městě D. Třeštík vyrukoval v článku „Idea státu a národa“ pro připravovanou publikaci PŘEMYSLOVCI, která pak vyšla v roce 2009.
16 Zde se nejprve znovu vrátil ke svému oblíbenému tématu, což je vyobrazení údajného libušopřemyslovského mýtu na malbě ve znojemské rotundě.17 I v tomto případě D. Třeštík zopakoval zjevně nesmyslné tvrzení o glorifikaci českých pohanů v moravské křesťanské kapli,18 nezarazilo ho ani věcné a logické zdůvodnění, že se na malbě nemůže jednat o povolání Přemysla od pluhu na stolec, o vznik pohanské knížecí vlády, ani o jakousi preambuli malované „ústavy“ českého státu.19 Tím se autor vyrovnal se svojí ideou státu. Ideu národa pak spatřoval, jak již bylo uvedeno výše, ve vyobrazení národa Čechů ve městě Božím na iluminaci De civitate Dei.20 „S představou českého autora o městu Božím, zbudovaném z »živých kamenů«, tedy svatýchČechů jakožto »pravých Izraelitů«, by Augustin nesouhlasil. (...) Nový dům Boží je totiž zbudován z živých kamenů vyvolených ze všech národůne z jediného národa. Autor české miniatury to samozřejmě věděl, věděl, jak se Augustin staví k ideji národa, ale naprosto suverénně to   i g n o r o v a l “ .21 Tím „suverénním ignorantem“ ovšem nebyl autor miniatury, ale autor tohoto článku.
   

   D. Třeštík opakovaně považoval zobrazení Čechů v Božím městě za první zobrazení národa ve středověku vůbec. Takový názor ovšem naráží na zcela striktní pravidlo:

Do Augustinova Božího města
měli přístup
pouze   s v a t í “ 
.
   Potom čtyři polopostavy (obr. 2) vyobrazené na titulní iluminaci rukopisu Augustinova spisu „O Božím městě“ (De civitate Dei) mohou představovat pouze čtyři české   s v ě t c e   (bez svatozáře): biskupa sv. Vojtěcha, opata sv. Prokopa, sv. Václavasv. Ludmilu.22  

Petr Šimík (2010).


Poznámky:

* Autory titulní iluminace známe dokonce jménem: byli to Hildebert a jeho pomocník Everwin (J. Bažant 2000, s. 101).
1 D. Třeštík (1985, s. 47, 53, 55 a 56).
2 D. Třeštík (2009, s. 272-286).
3 Rukopis nevznikl v Praze, ale ve Zdíkově olomouckém skriptoriu (před 1150) nedlouho po tzv. Horologiu olomouckém (1041). Autory titulní iluminace byli i v tomto případě Hildebert a jeho pomocník Everwin.
4 Např. Květ, J., v: Praha románská (Osmero knih o Praze II), Praha 1948, 176.
5 Což je nesmysl. Viz níže pozn. 6pozn. 7.
6 D. Třeštík (1985, s. 53) zde použil vyzkoušenou a osvědčenou metodu. Máme-li nějaký nový nápad, jakkoli neuvěřitelný a bizardní, případně i zcela nesmyslný, vložíme jej do úst, pera či štětce autora nějakého díla, o němž je řeč, a my pak už jen slavně objevíme „moderní“, ambiciózní a novátorský přístup tohoto autora ke zpracovávanému námětu.
7 Důležité je zde slovíčko „hic“. Místo zde bylo dáno právě jen těmto čtyřem vyobrazeným Čechům, žádným dalším. Proto zde o žádné vyobrazení „národa“ jít   n e m ů ž e .
8 Ale ani na jiných dobových vyobrazeních nemají čeští světci nimbus – srovnej např. plastiky sv. Vojtěcha, sv. Václava a sv. Prokopa na jižním průčelí kostela sv. Jakuba ve vsi Jakub-Církvice u Kutné Hory (viz obr. 7 v článku „Přilba jako atribut svatého Václava“) nebo vyobrazení sv. Víta, Vojtěcha a Václava na iluminaci rukopisu Flores sancti Bernardi (viz obr. 9 v článku „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“). Čeští světci požívali pouze místní úcty. Např. sv. Ludmila byla kanonizována v letech 1143-1144, sv. Prokop až v roce 1204. A tak i když např. sv. Václav byl někdy na mincovních obrazech zobrazován s nimbem, rozhodně to nebylo pravidlo, jak opakovaně mylně tvrdila B. Krzemieńska (1985, s. 22, pozn. 22; 2000, s. 110, pozn. 27).
9 Autor iluminace měl ovšem na mysli právě jen tyto čtyři české světce, žádný „vyvolený lid“. A ještě malá vysvětlující poznámka na okraj: V době totality se ve vědeckých článcích psal Bůh zásadně s malým „b“.
10 J. Bažant (2000, s. 94).
11 J. Bažant (2000, s. 96).
12 J. Bažant (2000, s. 97).
13 J. Bažant (2000, s. 98). Na koho se označení „Boemenses“ vztahuje, to je z nápisu zcela jasné – viz výše pozn. 7.
14 J. Bažant (2000, s. 99). Asi po vzoru dnešních sponzorů. No comment.
15 Srovnej se starším Třeštíkovým textem výše.
16 D. Třeštík (2009, s. 282-286).
17 Mnohem častěji a s daleko větším osobním nasazením, zápalem a bojovností se D. Třeštík snažil prosadit i další nemožný výmysl: zobrazení Kosmova pohanského libušopřemyslovského mýtu na malbě ve znojemské rotundě – v křesťanské kapli. A ještě nabádal ostatní, aby ho následovali: „Ty dějiny, které píšeme, jsou vždy a bez výjimky vymyšlené,   v y m ý š l e j m e   je tedy pro tento národ v té jeho podobě, v níž se nyní fakticky nachází, i v té, kterou bychom si přáli“  (D. Třeštík 1999, s. 135). Srovnej článek Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím (výňatek, 2006, s. 32-34), kde jsou Třeštíkovy populistické naivní nápady, které se prakticky neliší od libovolného vymýšlení, vyvráceny.
18 Viz úryvek z článku „Idea státu a národa“ (2009, s. 276-277, 281) týkající se znojemských maleb.
19 Viz D. Třeštík: Idea státu a národa (2009, s. 276). K tomu srovnej článek „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Dále také např. P. Šimík (2004, s. 109-110; 2006, s. 348, 387-388, bar. příl. obr. II, III a IV).
20 Srovnej výše text 915.
21 D. Třeštík (2009, s. 286).
22 Už v Janově Apokalypse je o Božím městě psáno: „Do tohoto města nevstoupí nic   n e s v a t é h o   ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“ (Zj 21, 27). Srovnej J. Royt (2010, s. 309).

Petr Šimík (2010).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství ve východních Čechách“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu v Čechách od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas (II, 13) k roku 1055“ – „...aby ...vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví...“.
Kroniky: „Kosmas (II, 45) k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas (III, 8) k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas (III, 15) k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas (III, 27) k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas (III, 32) k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas (III, 34) k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec od krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (123)
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci“.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).

   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Moderní národ, politický národ vrcholného středověku, raně středověký gens a naše genetické software (Případ střední Evropy). In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 100-135.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušen Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set out, Praha 2000, s. 67-99.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I., II.). DaS XXII, č. 4 a 5, 2000b, s. 6-11, 29-32.
• Jan Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 94-97.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík: Dynastičtí svatí a zemští patroni: Václav, Ludmila, Vojtěch. In: Střed Evropy okolo roku 1000. Sborník esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002, s. 314-315.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer-Dušan Třeštík-Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-286.
• Jan Royt: Ikonografie svatého Václava ve středověku. In: Kol. aut.:Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava Svatého. Ed. Petr Kubín. Togga, Praha 2010, s. 301-327.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah