NÁROD ČECHŮ
V BOŽÍM MĚSTĚ (?!)
ANEB KONEC DALŠÍHO
MÝTU
PETR ŠIMÍK
Rukopis
Augustinova spisu „O Božím městě“
vznikl v olomouckém skriptoriu někdy před rokem 1150.* |
Na titulní
iluminaci Augustinova spisu „O Božím městě“ (De
civitate Dei) z olomouckého skriptoria (viz níže obr. 1)
jsou vpravo
dole vyobrazeny čtyři polopostavy, které jsou označeny
BOEMENSES (viz níže obr. 2). To D. Třeštíkovi (1985) vnuklo nápad, že
by do Augustinova Božího města mohl propašovat c e l ý
národ Čechů.1
Autorova veškerá snaha se však ukázala jako
naprosto zcestná. Přesto tento svůj postarší naivní
pokus ještě několikrát oprášil a znovu neohroženě zopakoval.
Naposledy ve svém
článku „Idea státu a národa“ pro publikaci PŘEMYSLOVCI
(2009).2
|
Obr. 1. Titulní iluminace
rukopisu Augustinova spisu
„O Božím městě“ (De civitate
Dei) (před 1150).
|
Ale pěkně po pořádku. D. Třeštík
vyslovil domněnku, že rukopis Augustinova spisu „O Božím
městě“ vznikl v Praze kolem roku 1170, ke konci vlády druhého
českého krále Vladislava II.3
Titulní iluminaci, na níž jsou
vyobrazeni i čtyři „Boemenses“, pokládal, s odvoláním
na starší literaturu,4
za pravděpodobně vůbec nejstarší vyobrazení národa.5
|
Obr. 2. Čtyři Boemenses.
Detail z titulní iluminace rukopisu
Augustinova spisu „O Božím
městě“ (před 1150).
|
A to
i když Augustin by s tímto názorem nikdy nesouhlasil. „Augustin
vždy stál pevně na stanovisku, že nikdo, žádný
národ, žádný stát není předem k této odměně
vyvolen, pro českého autora však byla zřejmě právě myšlenka vyvoleného
národa – pravých Izraelitů – ústřední myšlenkou
obrazu“ uvedl D. Třeštík.6
Nápis, který drží čtyři polopostavy v nejzazším
pravém rohu iluminace (obr. 2),
zní: „Spes, amor atque fides iustos locat hic Boemenses“ (naděje,
láska a víra daly zde místo těmto Čechům).7
D. Třeštík to komentoval: „Máme tu čtyři
polopostavy, biskupa s mitrou a berlou, mnicha (podle oděvu
benediktina) s tonzurou, vousatého laika a ženu, podle
pokrývky hlavy vdanou. Žádná z postav nemá
svatozář, která nechybí ostatním postavám obrazu,
svatým a andělům. Už proto nemohou být jako Češi
představeni čeští světci: Vojtěch (biskup), Prokop (mnich), Václav
(laik) a Ludmila (vdova).8
Autor obrazu měl na mysli zcela jistě vyvolený
lid a ne světce; bez křesťanů
žijících zde na zemi by přece bylo město boží neúplné, jeho
občany musí být andělé, svatí a věřící“. A to
jenom proto, že to D. Třeštík právě takhle potřeboval.
Svůj článek pak zakončil: „Je proto pochopitelné, že českému
klerikovi splývalo Augustinovo město boží s českou zemskou
církví, že univerzální představu jaksi zcela samozřejmě ztvárnil
»bohemocentricky« tím, že z českého národa učinil vyvolený
národ, který má výhradní právo na místo v městě
božím. Snad nikde v Evropě nedošla národní myšlenka
tak pregnantního a ambiciózního vyjádření“.9
|
Obr. 3. Hildebert a Everwin.
Kresba připojená na konec rukopisu
Augustinova spisu „O Božím
městě“ (před 1150).
|
V libovolném vymýšlení
dokázal D. Třeštíkovi konkurovat pouze J. Bažant
(2000). Iluminaci interpretoval podobně jako D. Třeštík,
ale po svém: „Biskup,
kněz, muž a žena zobrazení v pravém dolním rohu jsou
identifikováni připojeným nápisem jako Češi. Tito obyvatelé
Božího státu jsou jako jediní zobrazeni bez svatozáře a n e m o h o u
představovat čtyři zemské světce,
s největší pravděpodobností jsou to tedy skutečně zástupci
Čechů“.10 Vzápětí
si autor ale položil otázku: „Opravňuje nás to k chápaní
české kultury 12. století jako jakési obdoby národního
obrození?“ A odpověděl si na ni záporně.11
Vysvětlil to tak, že: „Zobrazení Čechů se
v pražské ilustraci De civitate Dei objevilo s největší
pravděpodobností proto, aby byl i tímto způsobem potvrzen výjimečný
statut »čeledi sv. Václava«. Nešlo tu ani tak o Čechy
jakožto národ odlišný od ostatních jazykem a krví,
ale o »majetek Boží mezi všemi národy« a »lid svatý«“.12
A pokračoval: „Ve 12. století sice
vzniká Evropa individuálních národů, ale chápat „Boemenses“
jako národ v novověkém pojetí by bylo zcela
zcestné. »Boemenses« nejsou na pražském zobrazení
zahrnuti do Boží obce pro svůj rasový původ nebo státní
příslušenství, ale pro svou zbožnost, pro »naději,
lásku a víru« (»spes, amor atque fides«), jak
čteme na připojené nápisové pásce. Není ostatně jasné, jak
široce máme označení »Boemenses« chápat, zda se vztahuje na všechny
Čechy, na vládnoucí elitu nebo na skupinu lidí, kteří jsou na
ilustraci zobrazeni“.13 A tak
J. Bažant svůj přístup k „Boemenses“ na ilustraci
zúžil a přistoupil k nim jako k těm, kteří se
zasloužili o vznik rukopisu, tedy jako ke „»skupinovému
portrétu« d o n á t o r ů ,
kteří současně hrdě vyhlašují svou příslušnost k »Boemenses«“.14
Pro sborník esejů k výstavě
„Střed Evropy okolo roku 1000“ (český překlad 2002) ve svém článku D. Třeštík
znovu zopakoval, že celostránkový obraz Božího města v rukopisu
Augustinova spisu De civitate Dei je zaplněn „postavami
vyvoleného lidu Božího, anděly, proroky, apoštoly, mučedníky,
vyznavači, svatými pannami a »Čechy«, reprezentovanými čtyřmi
polopostavami biskupa, mnicha, vousatého laika a vdané ženy
v nejzazším pravém rohu. Čechové jsou tedy vyvoleným národem
– něco, s čím by Augustin, myslící univerzálně a odmítající
»národy«, nemohl nikdy souhlasit. Svět českého autora
ale není vůbec univerzální, jeho světem je »moderní«
christianitas, složená z jednotlivých národů, a ne
univerzální svět papežství a císařství. (...) Augustinovo
město Boží mu zcela přirozeně splývalo s českou zemskou
církví a českým státem. Naše miniatura je prvním
zobrazením národa ve středověku vůbec, snad nikde jinde
nedošla národní myšlenka tak pregnantního a ambiciózního
vyjádření“.15
Naposledy se svým nápadem o národu
Čechů v Augustinově Božím městě D. Třeštík
vyrukoval v článku „Idea státu a národa“ pro připravovanou
publikaci PŘEMYSLOVCI, která pak vyšla v roce 2009.16
Zde se nejprve znovu vrátil ke svému oblíbenému
tématu, což je vyobrazení údajného
libušopřemyslovského mýtu na malbě ve znojemské rotundě.17
I v tomto případě
D. Třeštík zopakoval zjevně nesmyslné tvrzení o glorifikaci
českých pohanů v moravské křesťanské
kapli,18
nezarazilo ho ani věcné
a logické zdůvodnění, že se na malbě nemůže jednat o povolání Přemysla
od pluhu na stolec, o vznik pohanské knížecí vlády,
ani o jakousi preambuli malované „ústavy“ českého
státu.19
Tím se autor vyrovnal se svojí ideou státu. Ideu
národa pak spatřoval, jak již bylo uvedeno výše, ve vyobrazení
národa Čechů ve městě Božím na iluminaci De civitate Dei.20 „S představou
českého autora o městu Božím, zbudovaném z »živých
kamenů«, tedy svatých a Čechů
jakožto »pravých Izraelitů«, by Augustin nesouhlasil. (...)
Nový dům Boží je totiž zbudován z živých kamenů vyvolených
ze všech národů a ne z jediného národa.
Autor české miniatury to samozřejmě věděl, věděl, jak se
Augustin staví k ideji národa, ale naprosto suverénně to
i g n o r o v a l “ .21
Tím „suverénním ignorantem“ ovšem nebyl autor miniatury, ale autor tohoto článku.
D. Třeštík opakovaně považoval
zobrazení Čechů v Božím městě za první zobrazení národa
ve středověku vůbec. Takový názor ovšem naráží na zcela striktní
pravidlo:
|
„Do
Augustinova Božího města
měli přístup pouze s v a t í “ .
|
|
Potom čtyři polopostavy (obr. 2)
vyobrazené na titulní iluminaci rukopisu Augustinova spisu „O Božím
městě“ (De civitate Dei) mohou představovat pouze čtyři
české s v ě t c e (bez svatozáře): biskupa sv.
Vojtěcha, opata sv. Prokopa,
sv. Václava a sv.
Ludmilu.22
|
Petr Šimík (2010).
Poznámky:
|
* –
|
Autory
titulní iluminace známe dokonce jménem: byli to Hildebert
a jeho pomocník Everwin (J. Bažant 2000, s. 101). |
1 –
|
D. Třeštík
(1985, s. 47, 53, 55 a 56). |
2 –
|
D. Třeštík
(2009, s. 272-286). |
3 –
|
Rukopis
nevznikl v Praze, ale ve Zdíkově olomouckém skriptoriu
(před 1150) nedlouho po tzv. Horologiu olomouckém (1041).
Autory titulní iluminace byli i v tomto případě
Hildebert a jeho pomocník Everwin. |
4 –
|
Např.
Květ, J., v: Praha románská (Osmero knih o Praze II),
Praha 1948, 176. |
5 –
|
Což
je nesmysl. Viz níže pozn. 6
a pozn. 7. |
6 –
|
D. Třeštík
(1985, s. 53) zde použil vyzkoušenou a osvědčenou
metodu. Máme-li nějaký nový nápad, jakkoli neuvěřitelný
a bizardní, případně i zcela nesmyslný, vložíme jej do úst, pera či štětce
autora nějakého díla, o němž je řeč, a my pak už jen
slavně objevíme „moderní“, ambiciózní a novátorský
přístup tohoto autora ke zpracovávanému námětu. |
7 –
|
Důležité
je zde slovíčko „hic“.
Místo zde bylo dáno právě jen těmto
čtyřem vyobrazeným Čechům, žádným dalším.
Proto zde o žádné vyobrazení „národa“ jít
n e m ů ž e . |
8 –
|
Ale
ani na jiných dobových vyobrazeních nemají čeští světci
nimbus – srovnej např. plastiky sv. Vojtěcha, sv. Václava
a sv. Prokopa na jižním průčelí kostela sv. Jakuba
ve vsi Jakub-Církvice u Kutné Hory (viz obr. 7
v článku „Přilba jako atribut
svatého Václava“) nebo vyobrazení sv. Víta, Vojtěcha
a Václava na iluminaci rukopisu Flores sancti Bernardi
(viz obr. 9
v článku „Jak biskupská mitra
měnila svoji podobu“). Čeští světci požívali
pouze místní úcty. Např. sv. Ludmila byla kanonizována
v letech 1143-1144, sv. Prokop
až v roce 1204. A tak i když např. sv. Václav
byl někdy na mincovních obrazech zobrazován s nimbem,
rozhodně to nebylo pravidlo, jak opakovaně mylně
tvrdila B. Krzemieńska (1985, s. 22, pozn. 22;
2000, s. 110, pozn. 27). |
9 –
|
Autor
iluminace měl ovšem na mysli právě jen tyto čtyři
české světce, žádný „vyvolený lid“.
A ještě malá vysvětlující poznámka na okraj: V době totality
se ve vědeckých článcích psal Bůh zásadně s malým
„b“. |
10 –
|
J. Bažant
(2000, s. 94). |
11 –
|
J. Bažant
(2000, s. 96). |
12 –
|
J. Bažant
(2000, s. 97). |
13 –
|
J. Bažant
(2000, s. 98). Na koho se označení „Boemenses“ vztahuje, to je z nápisu
zcela jasné – viz výše pozn. 7. |
14 –
|
J. Bažant
(2000, s. 99). Asi po vzoru dnešních sponzorů. No
comment. |
15 –
|
Srovnej
se starším Třeštíkovým textem výše. |
16 –
|
D. Třeštík
(2009, s. 282-286). |
17 –
|
Mnohem častěji a s daleko větším
osobním nasazením, zápalem a bojovností se D. Třeštík
snažil prosadit i další nemožný výmysl:
zobrazení Kosmova pohanského libušopřemyslovského
mýtu na malbě ve znojemské rotundě – v křesťanské
kapli. A ještě nabádal ostatní, aby ho následovali: „Ty
dějiny, které píšeme, jsou vždy a bez výjimky vymyšlené,
v y m ý š l e j m e
je tedy pro tento národ v té jeho podobě, v níž
se nyní fakticky nachází, i v té, kterou bychom
si přáli“ (D. Třeštík 1999, s. 135).
Srovnej článek
Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti
mezi křesťanstvím a pohanstvím (výňatek, 2006, s. 32-34),
kde jsou Třeštíkovy populistické naivní nápady, které
se prakticky neliší od libovolného vymýšlení, vyvráceny. |
18 –
|
Viz úryvek z článku
„Idea státu a národa“
(2009, s. 276-277, 281) týkající se znojemských
maleb. |
19 –
|
Viz D. Třeštík:
Idea státu a národa (2009, s. 276). K tomu
srovnej článek
„Oráčská scéna na malbě ve
znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Dále
také např. P. Šimík (2004, s. 109-110; 2006, s. 348,
387-388, bar. příl. obr. II, III a IV). |
20
–
|
Srovnej výše text
9 a 15. |
21
–
|
D. Třeštík
(2009, s. 286). |
22
–
|
Už v Janově
Apokalypse je o Božím městě psáno: „Do tohoto města nevstoupí nic
n e s v a t é h o
ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“
(Zj 21, 27). Srovnej J. Royt (2010, s. 309). |
|
Petr Šimík (2010).
Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy
za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Slavníkovské panství
ve východních Čechách“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů
a nejstarších českých legend“.
„Historie
psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I.
králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež
má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II.
a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská
rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně
znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Rodokmen Mojmírovců“
dle
současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Břetislav, jeho synové a vnuci“
aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou
tradici?
Kroniky: „Dětmar
k roku 1002“ – předání či stvrzení
léna bylo symbolizováno
předáním kopí s k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar
k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v
léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“
– polský Boleslav odmítl převzít od
krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“
– král obdařil Jaromíra všemi
poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“
– Oldřich přijal vládu v Čechách od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas (II, 13) k roku 1055“ –
„...aby ...vždy nejstarší držel
nejvyšší moc a stolec v knížectví...“.
Kroniky: „Kosmas (II, 45) k roku 1091“
– paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas (III, 8) k roku 1099“ – Bořivoj
(II.) obdržel
korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas (III, 15) k roku 1101“ – císař
dal Oldřichovi Brněnskému
odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas (III, 27) k
roku 1109“ – král Jindřich potvrdil
Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas (III, 32) k roku 1110“ – král
vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas (III, 34) k roku 1110“ –
„země moravská i její
správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku
1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec
od krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský
k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský
k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku
1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský
k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel
Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého
Václava).
Dokumenty: „Soběslavova
listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské«
rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka 2: „Kosmův
obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj
libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších
»Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních
tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových
letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy
verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče
Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a
Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani
české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a
biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády
Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku
1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč
a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete
velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv.
Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa
velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný
terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych
Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza
(epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče,
nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve
znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována
ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom
obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila
svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský
cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece
lidské...
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený
Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat
»lživé učitele«?
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá
založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém
zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj
synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest
Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj,
2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián,
když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se
pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze
legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl
Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali
staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na
titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II.,
nebo Vratislav II.?“ (1
• 2 • 3)
Otázky: „Odkud se vzali po roce
950 ve východních Čechách Slavníkovci“.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární
fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská
historie,
2. Kristián,
3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík
(2006, 2009).
Literatura:
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách
a na Moravě. Praha 1983.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění
12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí
Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Moderní národ, politický národ vrcholného
středověku, raně středověký gens a naše genetické software
(Případ střední Evropy). In: D. Třeštík: Mysliti dějiny.
Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 100-135.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: Barbara Krzemieńska-Anežka
Merhautová-Dušen Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské
rotundě. Set out, Praha 2000, s. 67-99.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“
národa (I., II.). DaS XXII, č. 4 a 5, 2000b, s. 6-11, 29-32.
• Jan Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s.
94-97.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí
pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem.
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík: Dynastičtí svatí a zemští patroni:
Václav, Ludmila, Vojtěch. In: Střed Evropy okolo roku 1000. Sborník
esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002, s. 314-315.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím
a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory,
otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října
2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák.
MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci.
Budování českého státu. Eds. Petr Sommer-Dušan Třeštík-Josef
Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-286.
• Jan Royt: Ikonografie svatého Václava ve středověku. In:
Kol. aut.:Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození
knížete Václava Svatého. Ed. Petr Kubín. Togga, Praha 2010, s. 301-327.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|