KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

19

   [Pokračování ...].
   Téhož roku Svatopluk,¹ svolav ty Čechy, kteří se ho přidrželi, tázal se jich o radu, co má činiti, když se již do odboje pustil. Tu Budivoj, syn Chřenův, nad ostatní věkem starší a řečí výmluvnější, muž v neštěstí i ve štěstí klidný, který se v takových věcech již od mládí dobře vyznal a byl samý úskok, promluvil k němu takto: „Nejistý bývá výsledek v bitvě a brzy
          oni a brzy zas ti získají ve věcech vrch.
My však, bratří, ještě jsme neučinili ze svých hlav most, po kterém se přichází na knížecí stolec, avšak jistě jej též učiníme, jestliže nás osud donutí učiniti jej. Ale protože se ne vždy zbraní, nýbrž častěji lstí přichází na strmé vrcholy slávy, nyní odložme zbraň a užijeme lsti. Neboť takovými úklady bylo dobyto od Argejů Troje v desátém roce a Prudentius praví v Psychomachii:²
          Jedno je, dojdeš-li lstí neb zbraněmi vítězství svého“.
A bez prodlení byl poslán do Čech člověk vyučený v rozmanitých lstech, druhý, abych tak řekl, ošemetný Sinon, jehož dědem byl Hapata. Ten, připraven jsa na obojí osud, nebál se smrti; a dobře se na něho hodí název ,mužný‘, protože mužně jednal. Neboť jako někdy Sinon ozbrojené Argeje, zavřené do koně, skrze své lži vtáhl do hradeb Troje, tak se otevřely skrze vylhané smyšlenky tohoto člověka knížeti Svatoplukovi přemožené Čechy.
   Když onen muž přišel ke knížeti Bořivojovi, padl mu k nohám a líčenými slzami smáčel nohy knížete; a konečně vybídnut byv, aby povstal, takto mluvil: „Běda mně, nebožáku, vždyť jsem
          útěkem sotva se ukryl a sotva jsem zločinným rukám
bezbožného Svatopluka unikl; kdyby mne byl dopadl, jistě by mi dal oči vyloupiti. A poněvadž se na něm jinak nemohu pomstíti, ať smím, ó Bože všemohoucí, odhaliti jeho tajemství, ať smím prozraditi všechny, kdo jsou v této zemi jeho přáteli!“ A tak míchaje pravdu se lží, vinil Svatopluka z mnoha hanebností, a aby se mu spíše věřilo, stvrdil svá slova přísahou.³
   Takovými pletichami a úklady dal se oklamati kníže Bořivoj, muž dobrý a prostý, a slepě věře lžím, neprozřetelně přesekal silné větve, na nichž jednak sám opřen seděl, jednak jeho sláva visela, a skácel se s vysokého vrcholu. Měl sice několikrát v úmyslu zajmouti Božeje a Mutinu, ač mu byli přátelsky oddáni, a jako škůdce země potrestati; ale protože za své rádce měl pleticháře Hrabišu a Protivena, neušel jeho úmysl pozornosti řečených kmetů. Ti se ihned odebrali k jeho bratru Vladislavovi, již tehdy soptícímu a zuřícímu, a podpíchli ho, aby ještě více zuřil proti vlastnímu bratru Bořivojovi, jemuž již dříve vypověděl věrnost i bratrskou lásku, a zjevně poslal Pula, bratra Vilémova, na Moravu pro Svatopluka. On přišel, a tak Vladislav a ostatní kmeti, ach, nemoudří a jako sebevrahové a nepřátelé vlasti, k své zkáze přivlékli divokého vlka do ovčince, aby roztrhal nejen ovce, nýbrž i pastýře samé. Tak tedy byl Bořivoj, tichý jak beránek, zbaven panství a Svatopluk, zuřivější než tygr a divější než lev, byl dosazen na trůn dne 14. května roku od narození Páně 1107.⁴

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 19).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – Břetislavův stařešinský řád.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ o předání korouhve Bořivoji II.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.