KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

17

   [Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1104. Zvolen byl Jan biskupem moravským.¹
   Téhož roku poslal Svatopluk do Čech vyzvědače nepravosti, udavače spravedlnosti, rozsevače nesvornosti, všech zlých pletich vynálezce a takové lidi, kteří i
          bratry svorného ducha by dovedli pobouřit k boji.
Ti, obšedše skoro všechny hrady v Čechách, jedny velmože penězi podplatili, druhé zavázali svými dary a jiné sliby a ty, o nichž věděli, že jsou dychtivi novot nebo zbaveni hodností nebo vrtkaví a nestálí v mysli, všelikými úskoky získali pro stranu knížete Svatopluka.
   Po těchto přípravách vpadl Svatopluk roku od narození Páně 1105, když slunce dlelo v desátém díle znamení Vah, se svým zástupem do Čech. I vyšly mu vstříc voje nevěrných; někteří z nich však čekali, že ho otevřenou branou přijmou dovnitř hradeb hradu pražského.²
   Ale kníže Bořivoj téhož dne velmi časně zrána sám napřed obsadil ten hrad a vložil do něho silnou posádku; poručiv jej biskupu Heřmanovi, odešel se svými na Vyšehrad.³ A hle! Svatopluk se objevil na poli se šesti pluky pěkně v pořádku seřaděnými, a poněvadž mu nikdo nevyšel naproti od hradu, jsa bez rady a na pochybách, na chvíli se zastavil; potom přebrodivše se přes řeku Vltavu pod vesnicí Bubny, přiblížili se ke hradu, ale našli brány zavřené a na zdech bojovníky připravené k ráznému odporu. Byvše tam od jedné služky na hradbách stojící hanebně potupeni, vrátili se touž cestou a vztyčili stany mezi oběma hrady na tom místě, kde se v sobotu koná trh, domnívajíce se, že se jejich spiklenci z obojího hradu té noci k nim sběhnou. Když však se to nestalo, Svatopluk, svolav ráno shromáždění, takto se jal mluviti k svým: „Ač není právě nyní čas na to, abych obšírně mluvil, přece povím jen málo slov v zájmu své věci, aby se někomu nezdálo, že se bojím osudu smrti. Neboť zbabělcům a lenochům, kteří bídný život pokládají za příjemný, bývá smrt velmi trpká, avšak udatnému muži jest nad tekutý nektar sladší najít smrt v boji. Neboť jsem se již dávno v srdci rozhodl buď dosíci lepšího chleba i cti, nebo podlehnout čestné smrti v boji. Vy však nyní se musíte chrániti jen té smrti, aby nikdo z vás neupadl do zajetí, a maje ruce nazad svázány, nestal se nepřátelům podívanou a aby nepadl pod sekyrou jako vůl vedený na porážku. Neboť pro poražené jest jediným vítězstvím a památkou chvály hodnou, aby se nepřátelům nedostalo vítězství bez krve“.
   Tak pravil, a ihned obrátiv se na cestu do Moravy se svým zástupem, řekl kmetu Vackovi: „Nešťastný můj osud! Ten mě nyní nutí, abych seděl na zemi jako sova, já, který jsem si myslil, že jsem se povznesl jako bystrý orel skoro až k oblakům“. Ale Vacek řekl: „Pane můj, nebuď zdrcen tímhle nezdarem, po němž tím spíše přijde blaženější úspěch, protože také po dešťovém mraku slunce skví se jasněji. Neboť tak se všechny věci na světě střídají“. Jejich ústup sledoval kníže Bořivoj se svým lidem, a ačkoli měl sedmkrát více bojovníků, přece se neodvážil s nimi svésti bitvu, protože se bál proradnosti svých, aby snad neopustili jeho tábor a nepřešli k nepřátelskému vojsku. Pronásledoval je však zdaleka až ke vstupu do pohraničního hvozdu.⁴

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 17).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – Břetislavův stařešinský řád.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ o předání korouhve Bořivoji II.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdějších písemných a obrazových pramenech.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.