17
[Pokračování ...].
Sv. Ludmila tedy, když uviděla ony služebníky, a
když se vyzpovídala a přijala zbožně svátost oltářní, byla
od nich korunována mučednictvím.1 Vládne na nebesích, od Krista
oslavena znameními a ctnostmi, jak dokazují ve všech prvcích její
zázraky, z nichž jsou některé stručně připojeny k chvále našeho
Pána Ježíše Krista.
Nuže předně svaté tělo leželo v zemi po mnoho let
na shnilé desce, neporušené, s šatem a vlasy. Když byl hrob
otevřen kvůli přenesení těla,2 vzduch v něm, který si uchoval
příjemnou vůni, doložil zázrak. A v jámě, v níž měla, ale
nechtěla být pohřbena, protože to tehdy bylo místo nehodné
takového pokladu, stoupla voda, ale jakmile byl kostel posvěcen,
voda ustoupila, aby tam byla pohřbena jako na svatém místě.3
I
oheň ukazuje zázrak, neboť když kousek jejího šatu nebo závoje
byl předložen biskupu Heřmanovi, aby ho uložil s ostatními
ostatky v oltáři sv. Petra, a biskup ho zlobně odhodil přes
odpor abatyše, která tvrdila, že Ludmila je svatá Boží mučednice,
Bůh uchoval část jejího závoje, pohozenou do misky planoucí žhavým
uhlím, neporušenou uprostřed plamenů.4 I nebesa dosvědčila její
svaté mučednictví, protože v době, kdy byl pobořen klášter
sv. Jiří, viděly jeptišky v noci planout nad jejím hrobem
podivnou záři sestupující z nebe jako sloup.
Jan Marignola: Kronika česká,
kn. II. (17. část).
[Pokračování ...].
Poznámky: |