BOŘIVOJOVI
VNUCI
O
VRATISLAVOVI, BRATRU SPYTIHNĚVA, OTCI SV. VÁCLAVA
JAN MARIGNOLA: KRONIKA ČESKÁ |
16
[Pokračování ...].
Vratislav tedy byl vyzdvižen na trůn po Spytihněvovi,
svém bratru. Přivedl si manželku velmi zlou a pohanku jménem
Drahomíru, z pohanského kraje, jemuž se říká Stodor. Ta,
velice ukrutná jako druhá Jezabel, porodila z knížete dva
syny: prvního jménem Václav,1
nevinného jako Ábel, druhého Boleslava,
přeukrutného jako Kain. Blahoslavená Ludmila, druhdy manželka Bořivojova,
setrvala po jeho smrti ve svatém vdovském stavu a zcela se oddala
Bohu jako oběť podnícená ohněm svatého Ducha.
Vzdálila se však z očí zlé Drahomíry, své
snachy, na hrad Tetín,2 kde velmi zbožně
sloužila Bohu, oblékala
nahé, navštěvovala nemocné, krmila hladovějící, doplňovala
jmění nuzných, vždy bdělá v modlitbách sloužila Pánu, své
vnuky, hlavně svatého chlapce Václava, s podivuhodnou
starostlivostí vzdělávala ve službě Bohu.3
Předáci země ji
totiž svěřili k vychování vnuky, tj. syny zlé Drahomíry,
její snachy, po smrti jejich otce.4 Ale Drahomíra, poháněná ďábelským
vnuknutím, poslala dva tyrany, syny Satanovy, na hrad Tetín, kde
služebnice Kristova, když vrátila vnuky ukrutné matce, trávila
svatý život, toužíc se obětovat jenom Kristu.5
Jan Marignola: Kronika česká,
kn. II. (16. část).
[Pokračování
...].
Poznámky: |
1 –
|
Jak vyplývá z výsledků Vlčkova
průzkumu kosterních pozůstatků knížat Vratislava a Václava, z textu
některých legend a Třeštíkem předpokládaného
data sňatku Drahomíry a Vratislava (906), Drahomíra nemohla být
Václavovou vlastní matkou, ale macechou – viz tab. 6 „Životní data kněžny Ludmily“ a tab. 13 „Průběžný
věk členů prvních tří generací »Přemyslovců«
v některých klíčových letech“. |
2 –
|
Podle Kristiána (kap.
3) se Ludmila „vzdálila“ na hrad Tetín po Vratislavově
smrti. |
3 –
|
Protože oba Vratislavovi
synové byli ještě nezletilí, byli svěřeni do výchovy jejich báby
Ludmily. Z Marignolova textu bychom mohli nabýt dojmu, že tento
stav trval po několik let. |
4 –
|
Také podle Kristiána byli Ludmile
vnuci svěřeni po
smrti jejich otce (†13. února 921). Ve skutečnosti ale mohl být
svěřen Ludmile na vychování jen Václav,
a to ještě za života jeho otce (viz Komentář
níže). |
5 –
|
Ludmila byla zavražděna na
Tetíně 15. září 921. Ještě před tímto datem vrátila oba vnuky
ukrutné matce. Na jejich výchovu tak Ludmile zbývalo jen necelých
sedm měsíců. Kristiánovy údaje, ze kterých Marignola nepochybně čerpal, jsou v časových údajích zcela
zmatené – viz Komentář. |
|
Petr Šimík (2007). Komentář:
Z I. stsl. legendy víme, že
Václav byl dán ke své bábě Ludmile na
vychování ještě za života otcova (tedy ne až
po jeho smrti, jak napsal Kristián), protože Vratislav jej pak
poslal na Budeč, aby se učil latině. Jediné racionální vysvětlení bude
patrně v tom, že Václava nemohla vychovávat jeho vlastní matka,
protože asi zemřela. Tím by se vysvětlil i Vratislavův
pozdní sňatek (ve 32 letech) s Drahomírou (906), regentská vláda
vdovy Drahomíry (921-922) v době, kdy Václav měl již 26 roků, motiv vraždy
Ludmily (921), Arnulfův vojenský zásah v Čechách v roce 922 a následné
vyhnání
Drahomíry a později také vražda Václava (935).
V každém případě Ludmila vychovávala pouze Václava. K tomu,
aby jí byl svěřen do výchovy i o 12 let mladší Boleslav nebyl
vůbec žádný důvod. O něho pečovala jeho matka Drahomíra. Václav
a Boleslav byli tedy nevlastní bratři. Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy
za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském
vévodství“.
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Bořivojovi vnuci: Kristián,
Kosmas, Dalimil,
Pulkava, Marignola, Palacký.
Hroby: „Vratislavův
hrob“.
Hroby:
„Hrob knížete Václava“.
Tabulka 4: „Životní
data knížat podle legend“.
Tabulka 6: „Životní
data kněžny Ludmily“.
Tabulka 7: „Životní
data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat
podle Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních
pozůstatků“.
Tabulka 13: „Průběžný věk
členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových
letech“.
Otázky: „Jak staří umírali
staří »Přemyslovci«?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce,
nebo historická věda?“
(1. moravská historie,
2.
Kristián, 3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík
(2006, 2009).
Následuje 17. část: O zavraždění kněžny
Ludmily.
Literatura:
• Jan Marignola: Kronika česká. Kroniky
doby Karla IV. Ed. Marie Bláhová-Jana Zachová, Svoboda, Praha 1987, s. 445-524. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|