MM - hroby - K1 a Boleslav I.

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU K1 BOŘIVOJE

BOLESLAV I. – SMRT A HROB
Michal Lutovský

Roku od narození Páně 967.
Dne 15. července kníže Boleslav, mající příjmení Ukrutný, pozbyl knížectví, bratrovou krví zle získaného, spolu s životem.

Kosmas: Kronika Čechů (I, 21).

   [Pokračování ...].
   (186) O přesném datu úmrtí Boleslava I. se lze opět pouze dohadovat – jako již v tom temném století tolikrát... Umíral sice mocný vládce, v jeho zemi však tehdy patrně nebyl nikdo, kdo by tuto událost zaznamenal písmem pro další generace. Uplyne jen pár let a po české zemi se budou číst legendy o zvrhlém katanovi... A přece málokterý český panovník zanechal svým potomkům tak skvělé dědictví. Lze sice namítnout, že řada českých králů po sobě zanechávala vzkvétající zemi; málokdo ale musel vystavět budovu státu téměř z ničeho.¹ Rozdíl mezi panstvím, jehož vlády se Boleslav ujal v roce 935, a státem, který předával svému synovi, byl nesmírný.
   Kronikář Kosmas uvádí jako úmrtní datum Boleslava I. 15. červenec 967, ale Widukind píše, že ještě v září 967 pomáhal Boleslav svému zeti, polskému knížeti Měškovi, v boji se saským hrabětem Wichmannem. Widukindův termín gener může sice znamenat i švagr (ve vztahu k Měškovi by to pak byl až Boleslav II.), ale historik Zdeněk Fiala upozornil na to, že se Widukind nikde nezmiňuje o změně vlády v Praze – v celém svém díle zná jen jednoho jediného Boleslava – Boleslava I. Widukindovo dílo je sice dovedeno až do jara 973 (tedy do konce vlády císaře Oty I.), podrobnější líčení byla uzavřena k roku 968.
   (144) Podle novějšího historického bádání lze Boleslavův skon zařadit mezi léta 967 až 972, nejspíše však přímo k roku 972. Toto datum podporují mimo jiné i některé z mladších, avšak rámcově spolehlivějších písemných pramenů, stejně jako celková politická situace. Znovu je třeba podotknout, že Kosmovo vročení většiny událostí z 10. století je zcela mylné.²
   A tak předpokládejme, že kníže Boleslav I. zemřel v roce 972 (starší historické bádání se ovšem výrazně klonilo ke Kosmou uváděnému roku 967), snad 15. července, patrně ve věku kolem 57 let.³ Scházel tedy jeden jediný rok, aby se zúročilo jeho dlouhodobé úsilí o založení biskupství v Praze.⁴ Ano, stačil necelý rok a bratrovrah Boleslav by se stal faktickým zakladatelem biskupství – pozdějším kronikářům by tím způsobil nemalé potíže...
   Smrt knížete Boleslava I. nepřinesla českému státu závažnou krizi a nebezpečí – existoval totiž patrně pouze jeden pretendent knížecího stolce, stejnojmenný Boleslavův syn. Zemí tedy neotřásly žádné spory o nástupnictví, přemyslovská krev měla v bojích o kamenný trůn téci až o generaci později; existence tří vládyschopných synů Boleslava II. zní jako součást pohádky, avšak české dějiny se v době jejich snažení o vládu změnily spíše v horor.
   (145) Jak asi probíhal pohřeb knížete? Vnější forma byla jistě křesťanská, pohřbu se účastnili významní církevní hodnostáři – rozehraná partie o založení biskupství se chýlila k úspěšnému konci. Přesto jistě pokradmu zaznělo i nějaké to pohanské zaříkání, kdo ví, co bylo propašováno do rakve (ještě v hrobě jeho syna, faktického zakladatele biskupství, se nalezly skořápky z vajíčka, pohanského symbolu věčného života). Nový bůh to sice nechtěl, ale ti staří ještě úplně zapomenuti nebyli.⁵ A co kdyby se přece jen vrátili? Netroufáme si dnes říci, kolik z toho dávného a „zatraceníhodného“ se při Boleslavově pohřbu dělo. Není vyloučeno, že křesťanský bůh nebyl tím jediným bohem, kterému byla (samozřejmě „neoficiálně“) Boleslavova duše svěřována.⁶
   Bohužel nevíme to zásadní – kde byl Boleslav pochován, s kterými kostmi z hrobů v kostelích⁷ Pražského hradu můžeme ztotožnit jeho ostatky. Byl snad pohřben na pohřebišti „Přemyslovců“ v bazilice sv. Jiří, kterou na hradě Praha nechal vystavět jeho otec?

Obr. 1. Pohřebiště rodu Přemyslovců v centrální části baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (podle E. Vlčka 1982).
Identifikace jednotlivých pohřbů viz tab. 1 níže.

Rozsáhlý archeologický výzkum, vedený Ivanem Borkovským, zjistil pod podlahou svatojiřské baziliky několik hrobek českých knížat. Původní Borkovského verdikt zněl, že lidský skelet z hrobu (186) č. 92 lze ztotožnit s Boleslavem I. Antropolog Emanuel Vlček však tvrdí, že jde o kosti knížete Jaromíra, archeologové Jan Frolík a Zdeněk Smetánka se naopak nejnověji přiklánějí ke knížeti Oldřichovi. Každopádně – Boleslav I. se nám z baziliky jaksi „vytratil“.⁸

HROB	č. 95	č. 93	č. 92	č. 98	č. 79	č. 97
I. Borkovský 1975	Oldřich	(původně Boleslav I. + manželka)	Boleslav I. + manželka	Boleslav II.	(původně Vratislav I.)	Vratislav I.
E. Vlček 1982	–	–	Jaromír + Biagota (?)	Oldřich	(původně Vratislav I.)	Vratislav I.
J. Frolík Z. Smetánka 1997	(původně Oldřich)	(původně Emma)	Oldřich + Emma	Boleslav II.	(původně Vratislav I.)	Vratislav I.
E. Vlček 1997	–	–	Jaromír + neznámá kněžna	Oldřich	(původně Vratislav I.)	Vratislav I.
dožitý věk dle E. Vlčka	prázdný hrob	prázdný hrob	±45 let 60-70 let	40-45 let	prázdný hrob	45-50 let

Tabulka 1. Bazilika sv. Jiří – skupina pohřbů „Přemyslovců“ v hlavní lodi – viz obr. 1 výše.
Identifikace podle různých autorů (P. Šimík 2005).⁹

Bádání o nejstarších panovnických hrobech provází řada zcela zásadních nesrovnalostí. A to i u zdánlivě jasných případů, kdy se u ostatků nalezla olověná destička se jménem pohřbeného. Tato tzv. autentika byla totiž do hrobů dávána až v pozdějších dobách, kdy při různých úpravách byly kosti vládců vyzvedávány z hrobů a ukládány do nových schrán. Podle antropologického vyjádření tak například kosti, označené autentikou s latinským nápisem Zde leží Spytihněv, kníže český, jasný rozšiřitel a druhý zakladatel pražského kostela, syn knížete Břetislava, patří zhruba padesátileté (186) ženě.¹⁰ Autentiky proto nedovolují hodnověrnou identifikaci – vydávají pouze svědectví o tom, komu byly kosti v době nového ukládání do země přiřčeny.

KDE JE BOLESLAVŮV HROB?
Michal Lutovský

   Při hledání Boleslavova hrobu se nabízí jedna, přiznejme že trochu „svatokrádežná“ možnost. Nebyl nakonec Boleslav I. pohřben pod podlahou svatovítské rotundy, kde o několik desetiletí dříve spočinuly pozůstatky jeho zavražděného bratra? Není náhodou záhadný hrob, objevený již architektem Kamilem Hilbertem při dostavbě katedrály sv. Víta a označovaný jako K1, právě místem posledního odpočinku Boleslava I.? Některé vývody archeologů z poslední doby by na to mohly ukazovat.¹¹ Hrobka byla pravděpodobně vybudována až po Václavově pohřbu (tedy někdy po roce 938, časový interval není zjistitelný),¹² umístění hrobu potvrzuje mimořádné postavení zesnulého.
   Nález pod podlahou svatováclavské kaple popsal jeho objevitel Kamil Hilbert následovně: V prodloužení osy apsidy, za vítězným obloukem, uvnitř předpokládaného ochozu kruhové lodi, nalezl jsem dva kusy ornamentální dlažebné mosaiky utvořené z říčních oblásků, zatlačených do vápenné mazanice... Opatrným zvednutím obou částí mosaiky obnaženy dva pohřby v dřevěných dlabaných rakvích, ve hloubce 1,98 m pod dlažbou kaple. V jižním hrobě ležela úplná kostra s hlavou k západu, podloženou plochou opukou, v rakvi sice zetlelé, avšak v obrysech úplně zachované. Uzavřena byla zetlelým promáčklým víkem... Sousední, druhý pohřeb rozrušen byl stavbou Spytihněvovy basiliky, a zůstala z něho na místě jen pravá noha od kolena dolů... Vzácnost polohy v rovnoběžce s hrobem sv. Václava, ve vzdálenosti jen 3,6 m prvního hrobu od osy hrobu svatého knížete, dává usuzovat na význačnou osobnost buď rodu knížecího, nebo stavu biskupského.
   Kamil Hilbert nechal hrob K1 zakrýt betonovou deskou. K vyzvednutí kostry došlo až v roce 1974. Podrobné informace jsou ale opřeny pouze o svědectví antropologa Emanuela Vlčka, protože archeolog u této akce bohužel přítomen nebyl. Mohutná hrobová jáma (o rozměrech 245×85 cm a hloubce 95 cm) byla vyhloubena v břidlicové skále, jámu vyplňovala dřevěná komora (tedy patrně nikoli rakev). Za hlavou zemřelého se podařilo objevit několik zvířecích kostí, při vyzvedávání kostry byla pod zápěstím objevena železná dýka v dřevěné pochvě. Podle antropologického rozboru jde jednoznačně o osobu mužského pohlaví. Z kostry v hrobě K2 se dochovala jen tak malá část, že pohlaví pohřbeného nelze v tomto případě zjistit.
   (148) Nesrovnalosti způsobené několikerým odkrýváním hrobu K1 způsobily problémy s identifikací pohřbeného muže.¹³ Emanuel Vlček považoval hrob za starší než Václavova rotunda a označil jej za místo posledního odpočinku knížete Bořivoje I.
   Archeologové Jan Frolík a Zdeněk Smetánka však ve svém posledním zpracování výsledků archeologických výzkumů na Pražském hradě Vlčkovu domněnku v ý r a z n ě zpochybnili¹⁴ a poznatky o hrobech K1 a K2 shrnuli do následujících vět:
   ...hroby K1 a K2 t é m ě ř j i s t ě náležejí do doby po roce 938, a to zřejmě do etapy nikoli bezprostředně po tomto roce. Přítomnost dýky hovoří snad spíše pro osobu světskou než církevní. Naše závěry by značně usnadnila možnost potvrdit, že hrob K2 náleží ženě. Pak by nejspíše šlo o manželský knížecí pár.¹⁵ Stav dochování pozůstatků kostry K2 však v současnosti a pravděpodobně ani v nejbližší budoucnosti podobný závěr neumožní. V každém případě to byl pohřeb mimořádně významných jedinců.
   (150) Vnucuje se otázka, kdo by se v době rodícího se svatováclavského kultu opovážil nechat se pohřbít před Václavovým hrobem? A hned se nabízí odpověď: hrob K1 je hrobem Boleslava I., v hrobě K2 byla pohřbena Boleslavova manželka (Biagota?).
   Naznačená domněnka je možná trochu odvážná,¹⁶ vždyť nesrovnalostí kolem nejstarších panovnických hrobů je přespříliš (určitě více než nesporných faktů) – ale nevrhalo by to poněkud jiné světlo na „ukrutného“ Boleslava? Jen kající se muž by se nechal pohřbít před hrobem uctívaného světce, který zahynul jeho rukou. Hroby K1 i K2 jsou, patrně jako výraz úcty, s Václavovým hrobem shodně orientovány.¹⁷ A kdo se chtěl poklonit ostatkům svatého Václava, stoupl na hrob jeho vraha...¹⁸

Michal Lutovský (1998, s. 143-150).

[Pokračování ...].

Poznámky:

1 –	Boleslav I. by nemohl 14 let vzdorovat Otovi I., kdyby kníže Václav k této „budově státu“ nevystavěl pevné základy. To ovšem M. Lutovský nemůže Václavovi přiznat, když ve své knize vyzvedává Boleslava I., jenž svého bratra přece zavraždil jen proto, aby stát mohl řídit jinak a hlavně „lépe“. Srovnej F. Palacký (1936, I, II-5).
2 –	Mylné je již vročení Bořivojova křtu arcibiskupem Metodějem za časů císaře Arnulfa a krále moravského Svatopluka do roku 894, kdy Bořivoj i Metoděj byli již několik let po smrti. A to nám Kosmas tento rok předkládá jako první hodnověrný údaj ve své kronice.
3 –	Jestliže Boleslav I. zemřel v roce 972, zcela jistě mu muselo být přes šedesát let. Podle D. Třeštíka (1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547) se Vratislav ženil s Drahomírou v roce 906. Byl to Vratislavův již druhý sňatek (jak vyplývá z I. stsl. legendy). Syn Boleslav se jim narodil nejspíš hned v příštím roce 907 (tehdy měl Václav, syn z prvního manželství, již 12 roků): 972 – 907 = 65 let. Viz tab. 5a: „Věk a doba vlády knížat v grafickém znázornění“, tab. 6: „Životní data kněžny Ludmily“ a tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
4 –	Ve svém úsilí o založení biskupství v Praze Boleslav I. opět jen navázal na úsilí Václavovo. Jak uvedly některé václavské legendy, „chtěl odejít do Říma“ (Crescente, Kristián, II. stsl. legenda), ne ovšem do kláštera, ani se nejednalo o „běžné“ legendistické schéma, jak je to některými historiky mylně interpretováno. Od počátku zřejmě stavěl rotundu jako budoucí biskupský kostel (viz např. M. Šolle 1996, s. 140), proto ji dal vybudovat nad hrobem svého děda Bořivoje, prvního křesťanského knížete Čechů, který do Čech přinesl moravské křesťanství. Proto Václav postavil právě rotundu, typ církevní stavby pocházející z Velké Moravy. Také kostel sv. Kosmy a Damiána v Boleslavi, u něhož byl pak zavražděn, byl patrně rotunda (M. Šolle 1996, s. 141). O tom, že kníže Václav chtěl, aby v budoucím biskupském kostele zněla staroslověnská liturgie, by mohl svědčit i pozdější list papeže Jana XIII. „Jest spravedlivá věc“ z roku 967/968 adresovaný Boleslavu I., v němž naléhá, aby biskupem byl zvolen „raději“ latiník. Zřetelným důkazem mohou být i v Čechách vzniklé staroslověnské legendy, v nichž vystupují sv. Ivan, sv. Ludmila, sv. Václav a sv. Prokop. Pokud by k této liturgii vztah neměli, staroslověnské legendy by o nich nepsaly, jako např. o sv. Vojtěchovi. Václav tehdy snad usiloval i o Bořivojovu kanonizaci. Nevíme. Jeho nevlastní bratr Boleslav učinil 28. září 935 rázný konec všem dalším Václavovým záměrům.
5 –	A kteří to byli? Sotva lze zaměňovat pověry s uctíváním pohanských bohů v církevním centru knížectví.
6 –	Z písemného projevu tohoto odborníka je zřejmé, jaký je jeho vztah ke křesťanství. Není pak divu, že jemu podobní odborníci vidí na malbách v křesťanské kapli především vyobrazení mytického pohanského příběhu „doplněné“ i křesťanskými motivy (M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová 1999, s. 565).
7 –	Maně se hned vybaví Kosmova (I, 9) charakteristika pohanských mytických knížat.
8 –	„Každopádně“ v hrobu č. 92 nemůže být pohřbený ani Boleslav I. ani Oldřich, protože oba byli pohřbeni přímo na Pražském hradě a jejich pozůstatky nebyly odnikud přenášeny, zatímco kníže Jaromír byl původně pohřben v Lysé nad Labem a teprve Břetislav nechal pozůstatky svého strýce přenést do Prahy. Tím se vysvětluje, proč byly nedlouho po smrti rozsekány, kosti ovařeny, zbaveny měkkých tkání a přeneseny do kamenné hrobky č. 92 a zde symbolicky sestaveny (E. Vlček 1997, s. 190 obr. X/37, s. 192).
9 –	Ona neznámá kněžna z hrobu č. 92, která se dožila 60-70 let, hypoteticky považovaná za kněžnu Emmu (3. manželka Boleslava II.), by mohla být Břetislavova matka Božena. Kosmas (II, 13) zaznamenal: Roku od narození Páně 1052. Umřela Božena, choť knížete Oldřicha, máti Břetislavova. Vzhledem k tomu, že Břetislav nechal ve svatojiřské bazilice pohřbít své blízké – otce Oldřicha i strýce Jaromíra, je pravděpodobné, že tak učinil i v případě své matky. I její dožitý věk by tomu odpovídal. Kněžna Emma, vdova po Boleslavu II. (†999), nemohla být *matkou* Oldřicha a Jaromíra, narozených někdy v roce 984 a 986. Manžel Emmy Franské, západofranský král Lothar, zemřel v roce 986 a jejich syn Ludvík V. rok nato. Teprve poté (asi v roce 989) se královna Emma mohla objevit v Čechách. Tehdy jí bylo asi 40 let. Zemřela v roce 1006 přibližně ve věku 57 let (L. Polanský 2000, s. 45, 48). Srovnej např. s Drahomírou, kterou legendy považují za matku či dokonce rodičku obou Vratislavových synů (viz tab. 8), ač reálně mohla porodit pouze mladšího Boleslava (viz tab. 13).
10 –	„Pozůstatky jedince C, objevené v hrobě Spytihněva II., patří nepochybně ženě maturního věku (±50 let), 167 cm vysoké, středně robustní postavy“ (E. Vlček 1997, s. 219). „V hrobě označeném Spytihněvovou plastikou spočinuly Jitčiny pozůstatky (jedinec C; Vlček 1987)“ (E. Vlček 1997, s. 221), tj. Břetislavovy manželky.
11 –	Některé vývody archeologů „možná“ ano, otázka je, zda jsou to vývody relevantní. Vývody antropologa takovou možnost vylučují pro nevyhovující věk Boleslava I. (viz výše pozn. 3), jehož stáří přes 60 let neodpovídá dožitému věku jedince z hrobu K1 35-40 let. Totéž platí i pro Boleslava II., jehož hrob se ze svatojiřské baziliky také „jaksi vytratil“. Je však docela dobře možné, že Boleslav I. i jeho syn Boleslav II. původně ve svatojiřské bazilice pohřbeni byli. Při pozdější manipulaci s hroby za Břetislava I. byly jejich kosterní pozůstatky buď přeneseny jinam, nebo vlivem agresivního prostředí byly zcela zničeny a rozpadly se – viz také dále pozn. 15 a pozn. 17.
12 –	To jsou jen ničím nepodložené dohady se zcela průhledným cílem: zpochybnit spojitost hrobu K1 s pohřbem knížete Bořivoje a vyvrátit tak hypotézu E. Vlčka (1995) a L. Galušky (1996) o moravském původu „Přemyslovců“. Ten je však vedle legendy „O pustynnike Ivaně“ potvrzen i Kristiánem a také malbami ve znojemské rotundě. Viz také např. Písemné prameny nebo Historie psaná štětcem nebo Rodokmen Mojmírovců nebo Vznik a původ přemyslovské pověsti nebo Proč je založení Prahy upíráno Bořivojovi.
13 –	Komu způsobily problémy? E. Vlček (1982, 1997) žádné problémy spojené s identifikací v hrobě K1 pohřbeného knížete Bořivoje neměl. Pro nejstarší způsob pohřbu a dožitý věk jedince K1 se nemůže jednat o nikoho jiného.
14 –	To je pouze interpretace M. Lutovského. J. Frolík a Z. Smetánka svým velmi n a i v n í m zdůvodněním sotva mohli něco opravdu zpochybnit. E. Vlček také nevyslovil „domněnku“, ale vědecky podložený názor.
15 –	Hroby K1 a K2, jedny z nejstarších na Pražském hradě, stěží mohou náležet do doby po roce 938 (a to nikoliv bezprostředně po tomto datu), jak uvedli J. Frolík a Z. Smetánka, když Bořivoj, jemuž hrob K1 nepochybně náleží, zemřel v roce 888. Viz E. Vlček (1997, s. 62). První knížecí pár, který by „po roce 938“, podle zmíněných autorů, mohl být v rotundě pohřbený, by byl až kníže Boleslav I. (†972) s manželkou. Nemáme však nejmenší jistotu, že hrob K2 patřil ženě (viz E. Vlček 1997, s. 55-57). M. Šolle (1996, s. 134) uvedl, že: „východně od západního traktu Vratislavova kostela, uvnitř pozdější románské baziliky, stavby přestavěné za Boleslava II., byl objeven celý »Slavín« knížecích hrobek, kam byly přeneseny i starší knížecí hroby. Byla jím i hrobka zakladatele chrámu, hroby obou Boleslavů i Oldřicha a mladších knížat, důkladně dnes již antropologicky prozkoumaných“.
16 –	Zde si M. Lutovský hodně fandí. Oproti tomu minulému z předcházejícího roku jeho nový nápad není „odvážný“, ale nesmyslný, jak bylo zdůvodněno výše. Svědčí pouze o tom, že sečítání a odečítání dvou- a tříciferných čísel jsou pro něj neřešitelné matematické úkony. Viz např. pozn. 3 a 11 výše. Kromě toho je tu jistá pravděpodobnost, že kosterní pozůstatky z hrobu K2 patřily muži. Viz posudek J. Matiegky o hraničce pietně srovnaných kostí (hrob K3), pocházejících snad z původního hrobu K2 porušeného stavbou jižní zdi Spytihněvovy baziliky – srovnej E. Vlček (1997,s. 55-56).
17 –	Nejdřív by byl hrob světce zneuctěn hrobem jeho vraha, ale jako výraz úcty by byl s ním shodně orientován. O tom, kde bude kající se bratrovrah Boleslav I. pohřbený, nerozhodoval M. Lutovský ani J. Frolík, ale Boleslav II. nepochybně po dohodě s představiteli pražské církve. A jistě to nebylo ve Václavově rotundě. D. Třeštík (1997, s. 411) uvedl, že v okamžiku, kdy se Václavova rotunda stala kostelem biskupským, přestala být rodinným přemyslovským kostelem. „Proto se také sv. Jiří a ne sv. Vít stal místem pohřbu Boleslava I. a dalších knížat z konce 10. až první poloviny 11. století“. V pozn. 91 na s. 557 dodává: „O těchto pohřbech I. Borkovský, Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě, Praha 1975“. Podobně J. Sláma (2000, s. 280 pozn. 89): „Datování nástupu Boleslava II. na knížecí stolec až v roce 972 ovšem vylučuje, abychom s tímto panovníkem spojovali velkou přestavbu svatojiřské baziliky. Pokud k ní došlo, musel by ji uskutečnit již Boleslav I.“. A byl by pak v bazilice nejspíš i pohřbený. Kromě toho hroby K1 a K2 jsou nepochybně starší než rotunda a tím pochopitelně i starší než Václavův hrob v ní, proto „podle něj“ v žádném případě orientovány být nemohou, Boleslav I. tu tedy i z tohoto důvodu pohřben být nemůže, i když by si to snad M. Lutovský přál. Ostatně je to zjevné i na půdorysu jižní apsidy. Orientace hrobů je odlišná.
18 –	To se jeví M. Lutovskému jako obzvlášť pikantní. Vůbec ale nepomyslel na to, že by Václav mohl chodit svého vraha strašit. Srovnej také: „Největší archeologický podvod století“.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97 Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I. Praha 1934, s. 220-229.
• Ivan Borkovský: Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha 1975.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Vyšehrad, Praha 1996.
• Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Lektorovali Zdeněk Dragoun a Jiří Sláma. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1998.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. Dějiny a současnost XXI, č. 6, 1999, s. 6-10.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Jiří Sláma: Český kníže Boleslav II. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Edd. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 9-26, 274-280.
• Lubomír Polanský: Spory o původ české kněžny Emmy, manželky Boleslava II. In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Edd. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 27-48, 280-288.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah