MM - hroby - K1 a 12/59 Lutovského meze reality

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

O SVATOPLUKOVI, BOŘIVOJOVI A MEZÍCH REALITY
Michal Lutovský

   [Pokračování ...].
   (186) V době, kdy byla tato kniha již napsána, spatřila světlo světa významná publikace moravského archeologa Luďka Galušky „Uherské Hradiště – Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské“ (Brno 1996), obsahující ve své závěrečné kapitole i nejzajímavější interpretaci hrobového nálezu, která se v poslední době vynořila a která se úzce dotýká našich národních dějin.¹ Vzhledem k závažnosti této hypotézy – a zároveň i k možným dopadům některých méně opatrných závěrů – považuji za nutné se k ní vyjádřit. S tématem této knihy ostatně souvisí více než zřetelně.²
   Na výšině v Sadech u Uherského Hradiště prozkoumal v letech 1959 až 1964 významný moravský archeolog Vilém Hrubý komplex církevních i světských staveb. Podrobné vyhodnocení pozoruhodných výzkumů přináší právě vydaná Galuškova kniha. Autor oprávněně spatřuje v objeveném komplexu nejdůležitější církevní centrum Velké Moravy, sídlo (a snad i místo prvotního pohřbu) arcibiskupa Metoděje.
   V centrální části kaple, vybudované při severní straně rozsáhlé kostelní stavby, byla objevena mohutná hrobka. Částečně vyzděný prostor, krytý původně kamenným příkrovem zdobeným figurálními freskami, obsahoval zbytky velké, železem kované rakve. Jedinec pohřbený v rakvi nebyl na poslední cestu vybaven žádnými milodary, jedinou archeologicky zjistitelnou výbavou byly dva drobné gombíky, snad spínadla pohřebního roucha. S přihlédnutím k výjimečnosti hrobky – jak umístěním, tak vzhledem – šlo nejspíše o místo posledního odpočinku příslušníka nejvyšší vrstvy velkomoravské aristokracie. Podle L. Galušky lze hypoteticky uvažovat, že v hrobce spočinulo tělo samotného knížete Svatopluka. Jde pochopitelně o hypotézu, nutno přiznat, že relativně pravděpodobnou (v mezích, které nám prameny raného středověku poskytují).³
   Problém, který může vyústit ve vážné zkreslení našich nejstarších dějin,⁴ však netkví v historicko-archeologické hypotéze o pohřbu kajícího se Svatopluka na sadské metropolitní výšině. Obavy budí spíše nevěrohodné interpretační pokusy vyplývající (187) z antropologických pozorování. Podle antropologa Emanuela Vlčka se jednalo o kostru muže zesnulého ve věku 40-50 let. (Podle starších posudků brněnských antropologů mělo jít o mladší ženu – tuto skutečnost neuvádím za účelem zpochybňování Vlčkovy analýzy, ale spíše pro pochopení relativnosti zdánlivě exaktních informací).⁵ E. Vlček zjistil u tohoto muže vzácnou vrozenou anomálii v podobě neobvykle tvarovaného zvukovodu. Stejně uzavřený zvukovod pozoroval prý i u pozůstatků knížete Bořivoje I. Jasné genetické souvislosti sice prokázány nebyly, ale...⁶
   Dokud E. Vlček hovořil o zvažování vztahu mezi anonymním mužem ze Sadů a pražským Přemyslovcem, nebyla situace n a t o l i k závažná. Díky solidnímu archeologickému rozboru se však nyní objevil na scéně Svatopluk.⁷ Naštěstí pro českou historiografii lze celý problém obrátit. I kdyby vrozená anomálie dokazovala příbuzenský vztah (a ona nic takového nedokazuje), půjde pouze o vztah Svatopluka k neznámému muži pohřbenému v centrální části Pražského hradu (lze například uvažovat o členu mojmírovského rodu, dlícím po pádu Moravy v pražském exilu).⁸ E. Vlček totiž za Bořivojovy ostatky považuje kostru nalezenou pod svatovítskou rotundou Pražského hradu, označovanou obecně jako hrob K1. Její ztotožnění s pozůstatky knížete Bořivoje je však pouhou domněnkou. Jakékoli úvahy o genetických souvislostech velkomoravského a českého vládnoucího rodu, které vycházejí z takto neprokazatelných předpokladů, jsou samozřejmě zcela bezpředmětné. Lze tedy jen doufat, že učebnice se přepisovat nebudou – nejsou k tomu totiž důvody.⁹
   Hypotézy a domněnky zasahující do tak významné problematiky, jakou vztah mezi dynastiemi dvou nejstarších států na našem území, je třeba tvořit s nejvyšší možnou mírou opatrnosti. Existují totiž jedinci, kteří jsou schopni s takto pojatými vědeckými informacemi překročit meze reality a s vševědoucností brouků Pytlíků vytvořit kdesi v mlhách fantazie „nové, lepší a pravdivější“ dějiny. Historikům a archeologům pak zůstane nevděčná role sucharů, vyvracejících fantastické vize těžkého kalibru křehkými vědeckými argumenty.¹⁰

Michal Lutovský (1997, s. 186-187).

[Pokračování ...].

Poznámky:

1 –	Ale zejména našich národních dějin.
2 –	Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Set Out, Praha 1997. Uvidíme oč opatrnější bude M. Lutovský, jistě to bude opatrnost přímo příkladná.
3 –	Stejně „relativně pravděpodobné“, jako jsou i jiná přiřazení kosterních pozůstatků konkrétním osobnostem.
4 –	Právě naopak – k narovnání jejich dosud pokřiveného obrazu.
5 –	Ač M. Lutovský považuje interpretační pokusy E. Vlčka za „nevěrohodné“, rozhodně nechce zpochybňovat jeho analýzu (?!). Proč ji tedy zpochybňuje? Kromě toho nelze vyloučit, že brněnským antropologům byla omylem či záměrně předložena k prozkoumání jiná kostra než z hrobu 12/59. Hrozilo totiž také „nebezpečí“, že by se mohlo jednat o pohřeb arcibiskupa Metoděje. K tomu srovnej vyjádření T. Dacíka (1997, s. 85). Podívejme se nyní na ony, podle M. Lutovského, „zdánlivě exaktní informace“ E. Vlčka o pohlaví a dožitém věku jedince Sady 12/59, kterého L. Galuška pak ztotožnil (hypoteticky, nicméně jednoznačně) se Svatoplukem.
6 –	Jasně geneticky vázaný specifický znak sice nalezen nebyl, ale možnou genetickou vazbu E. Vlček nevyloučil, když píše o „eventuální genetické vazbě s pražskými Přemyslovci“. I další podobnostní znaky, nalezené mezi oběma jedinci (12/59-Svatoplukem a K1-Bořivojem), tj. shoda v sérologické příslušnosti k AB0 systému, shodná skupina B, nápadná rámcová morfologická podobnost, by nasvědčovaly tomu, že nebyli přímí příbuzní, ale nejspíš jen bratranci – viz „Rodokmen Mojmírovců“. Dožitý věk jedince 12/59-Svatopluka E. Vlček určil v rozpětí 45-50 let (E. Vlček 1995, s. 191, 198, 201, 206).
7 –	Dokud byl v Sadech pohřbený „příbuzný“ pražského „Přemyslovce“, bylo vše v pořádku. Jakmile se ale ukázalo, že tím „příbuzným“ je moravský král Svatopluk, byl „oheň na střeše“. Pro některé pražské odborníky je moravský původ „Přemyslovců“ nestravitelné sousto. Srovnej ovšem minivévodství prvních „Přemyslovců“ s územím Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka – viz mapka: „Územní vývoj Velké Moravy“. Tito odborníci také rádi zapomínají, že ono středočeské minivévodství bylo na základě jednání ve Forchheimu (viz Fuldské anály k roku 874) nejpozději v roce 875 připojeno k Velké Moravě a že Bořivoj, kníže moravský, v něm byl Svatoplukovým místodržícím.
8 –	Podle M. Lutovského tím vznikl české historiografii problém. Naštěstí situaci vzápětí zachránil, neboť přišel na spásnou – nikoliv však originální – myšlenku, že „příbuzný“ s pražským „Přemyslovcem“ není Svatopluk, ale že je to přesně obráceně. Že totiž se Svatoplukem, pohřbeným v Sadech, je „příbuzný“ jedinec v hrobě K1, který vlastně není ani pražský, ani „Přemyslovec“. Je to jen Svatoplukův „příbuzný“, snad nějaký bratranec (možná i vyhnanec, který byl v českém exilu od nástupu Svatopluka na moravský stolec v roce 871; po pádu Velké Moravy by už nemusel být v českém exilu), prostě jakýsi bezvýznamný Svatoplukův vyslanec u pražského dvora, kterého pohřbili uprostřed Pražského hradu. Nad hrobem tohoto zcela „bezvýznamného“ Moravana dal pak kníže Václav postavit svatovítskou rotundu, typ církevní stavby převzatý z Velké Moravy. Není divu, vždyť Václav byl jeho vnuk – viz „Genetické vazby u nejstarších Přemyslovců“. M. Lutovský se tedy nemýlil – v hrobu K1 byl skutečně pohřbený Svatoplukův bratranec.
9 –	Ztotožnění kostry z hrobu K1 s pozůstatky knížete Bořivoje přestalo být „pouhou domněnkou“, jak vědecky prokázal E. Vlček (1997, s. 137-138), takže učebnice se přece jen asi přepisovat budou! Podle „přemyslovské“ doktríny zachycené a zpracované nejprve stručně Kristiánem na konci 10. století a pak rozpracované Kosmou na počátku 12. století Bořivoj byl potomkem oráče. Z maleb ve znojemské rotundě jednoznačně vyplývá, že oním moudrým oráčem byl moravský král Rostislav (P. Šimík 2004, s. 78-95). A protože mezi krále-oráče Rostislava a Bořivoje se již žádná další generace nevejde, musel jejich vzájemný vztah být o t e c a s y n . Jestliže Svatopluk byl Rostislavův synovec, pak Svatopluk a Bořivoj byli bratranci. Tím se také vysvětluje, proč mezi nimi „jasně geneticky vázaný specifický znak nalezen nebyl“. E. Vlček se tedy poukazem na jejich možné příbuzenství n e m ý l i l – viz výše pozn. 6. Srovnej „Rodokmen Mojmírovců“. Také jejich dožitý věk a časová shoda obou pohřbů (do vydřeveného sarkofágu) přesně odpovídají Svatoplukovi a Bořivojovi – viz tab. 5b.
10 –	Dokonce až tak „křehkými vědeckými argumenty“, jako např. D. Třeštík (1997, s. 333, 425; 1999, s. 8), který nám za Bořivojova otce vytrvale podsouvá Kosmova smyšleného mytického Hostivíta? Srovnej „Rodokmen mytických knížat“.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy“.
Mapky: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I. Praha 1934, s. 220-229.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Lektorovali Zdeněk Dragoun a Jiří Sláma. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Tomáš Dacík: Otazníky nad hrobem sv. Metoděje. CERM, Brno 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1998.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. Dějiny a současnost XXI, č. 6, 1999, s. 6-10.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah