[Pokračování
...]
V ten pak čas ďábel, jenž (jest)
od počátku nenávidě rodu lidského, vsel zlé věci do srdce
jeho a navedl jej proti bratru jeho, jako i bezbožného Svatopluka,
který se na zlém usnesl proti bratřím svým v srdci svém. Zabil
bratry své a převzal vládu sám v Ruské zemi, nevěda o pomstě
Boží, že sluhové Boží ne nadarmo meč nosí, ale na záhubu
bezbožných. Tak i tito zlí rádcové ďábelští, kteří obmýšleli
zlé v srdcích svých s Boleslavem proti blahoslavenému knížeti
Václavovi. Přišel pak den svatého Abraama, jemuž byl
Blahoslavený slib svůj učinil, a veselil se v Bohu. Ti pak zlí
rádcové ďábelští tehdy pozvali Boleslava a radou se uradili
nepřátelskou o blahoslaveném Václavovi, jako Židé o Kristu
v dřívějších letech.
Bylo pak „Posvěcení chrámu“; tehdy jel Boleslav
do hradu. V neděli pak
(byly) slavné služby Boží, v nichž se slavil svátek
svatých dobrodinců Kosmy a Damiana.
A blahoslavený kníže Václav, vyslechnuv svatou liturgii, chtěl
jeti do svého domu spěšně. Boleslav však jemu nedal, prose jej
plačtivým hlasem, řka takto: „Proč chceš odjeti, bratře? Víno
a medovinu všecku mám u sebe“. On pak neodepřel jemu a nejel na
svůj hrad, a vsed na svého koně, začal hráti se služebníky svými na
dvoře Boleslavově.7
Proto míníme, že jemu pověděli na
dvoře a řekli mu služebníci jeho: „Kníže, Václave, Boleslav tě chce zabíti“.
On však neuvěřil tomu slovu a všecku naději svou Boha vložil,
a ten den celý pili a veselili se u Boleslava. A v tu pak noc sešli se
nepřátelé, ti zlí rádcové, do Hněvysova dvora, pozvali si Boleslava a konali zlou a ďábelskou radu. Jako se sešli k Pilátovi Židé proti Kristu,
obmýšlejíce zlé, tak i ti zlí psi, jim se podobajíce, radili
se, jak by zabili pána svého. Řekli: „Půjde na jitřní
do kostela“ – Václav totiž rád chodil do chrámu – (řkouc
k sobě) „tehdy zabijeme ho“.
Když bylo ráno, zvonili na jitřní. Václav pak kníže,
uslyšev zvonění, řekl takto: „Sláva tobě, Pane Bože můj, že
jsi dal světlo a (dal jsi mi) dosíci jitra tohoto“. A v ten čas
vzav sandály své, obul se a tvář si umyl a šel na jitřní. I zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédnuv se řekl: „Dobrý
den, pane, včera ...“. Ale k Boleslavovi sklonil se ďábel k uchu a rozvrátil srdce jeho, že, tasiv meč svůj a odpověděv
takto: „Nyní chci ti lepším nad to býti“, udeřil
Blahoslaveného mečem po hlavě. Václav pak obrátiv se řekl: „Bratře,
co jsem ti zlého učinil?“ A přiběhnuv jeden z rádců těch,
sekl do ruky blahoslaveného knížete Václava. Ten pak pustil jej
a běžel ke kostelu. Ale ďábelští rádcové Čista a Tira
zabili jej ve dveřích chrámových. Hněvsa pak přiběhnuv probodl mu
žebra mečem. I vypustil ducha svého Blahoslavený, řka takto:
„V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“.
Zabili pak v tom hradě s ním Mstinu
a Helenu a na jiné ostatní muže
šli; jedny zabili a druzí se rozběhli po krajích, a děti pobili pro něj.
A Boží sluhy a chudé oloupivše vyhnali ze země a ženy
jejich za muže provdali. Ti pak psi ďábelští zabili pána svého.
Tira pak řekl: „Jděmež ještě i na naši paní, ať opláčeš
najednou bratra i matku“. Boleslav však řekl: „Nikam se nepoděje,
až jinými dospěje“. Odešli pak od Václava, rozsekavše ho a nepochovavše
ho.8
Krasej pak kněz,
vzav Blahoslaveného, před chrámem ho položil (a) pokryl jej tenkým
plátnem. Uslyševši pak matka
jeho, že syn její jest zabit, přiběhnuvši hledala ho; uzřevši
pak (jej), padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna
svého a sebravši (je) pak neosmělila se odnésti do domu svého, ale
ve dvoře knězově umyvše a oblékše jej, nesli a položil
jej v kostele. Obávajíc se pak matka jeho smrti,
uprchla do Charvát; neboť
strašná jest smrt od cizích rukou, že ji nechtěla přetrpěti. Boleslav
pak, chtě ji zabíti, poslal za ní zlé rádce; oni pak šedše
nezastihli ji. Tu povolali kněze Pavla, aby modlitbu
konali nad ním; pochovali pak ctné tělo svatého a blahoslaveného
Václava, dobrého a spravedlivého ctitele Božího a milovníka Kristova,
neboť sloužil Bohu s pobožností a s bázní. A krev jeho po tři
dni nechtěla jíti do země; třetí pak den se ztratila (krev
jeho) a chrám vzešel nad ním, ani všichni lidé to viděli a se divili.
A doufáme v Boha, že se (i) na modlitbu (přímluvu) blahoslaveného
Václava větší div zjeví. Neboť zajisté Kristově muce (zjevivší
se) a (muce) svatých mučednic rovnala se muka jeho; i radu
konali o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej pak jako Pavla a děti
pro Krista zahubili. Vpravdě veškeren národ lidský velmi plakal
pro něj.
Zabit pak byl kníže Václav léta
6337, indikce 2.,
kruhu slunečního 3., (luny) a měsíce září 28. (dne).9 Bůh pak
dej pokoj duši (jeho) ve věčném životě se všemi vyvolenými,
kde všichni spravedliví odpočívají ve světle života tvého,
Pane.
Bůh pak nezůstavuje vyvolených svých
na potupu nespravedlivých, ale navštívil milostí svou (a) obrátil
zatvrzelé srdce jejich na pokání: poznali hřích svůj (ti), kteří
prolili krev nevinnou. Boleslav pak rozpomenul se na Boha s pláčem
a vzdycháním řka: „Bože, pomoziž mně hříšnému a buď mi
milostiv“. A poslal sluhy své, aby přinesli tělo blahoslaveného
knížete Václava, bratra jeho, z hradu Boleslavova do
Prahy, řka
takto: „Zhřešil jsem, hříchu svého jsem si vědom a nepravosti své znám, a jest přede mnou vždycky“.10
I položili jej v kostele svatého Abraama, který sám
byl postavil, na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“.
Přenesen (pak) byl knížete Václav měsíce března 3. dne. Bůh
dej pokoj duši jeho na lůně Abrahámově, Izákově, Jakobově, kdež všichni spravedliví odpočívají,
očekávajíce vzkříšení z mrtvých; jemuž přísluší všecka
sláva, čest a klanění s Otcem, jenž jest bez začátku, a se
svatým a blahoslaveným a oživujícím Duchem, nyní i vždycky i na věky
věků, amen.
Překlad Josef Vajs
(1929)
Poznámky:
|
7 –
|
Na všech „přemyslovských“ hradech
tehdy asi stál kostel – viz mapka. |
8 –
|
To vše ukazuje, že Václavova vražda
nebyla spáchána „nešťastnou náhodou“, jak se domnívá D. Třeštík
(1997, s. 434), ale že šlo o dlouho dopředu pečlivě
připravovaný zločin. Jinak by se na místě vraždy nemohli „náhodou“
objevit jen oba hlavní protagonisté a čtyři
spiklenci, ale nikdo z Václavovy družiny! První, co Boleslav po
vraždě udělal bylo, že zlikvidoval nejen Václavovu
družinu, ale i jeho přátele v Praze, a Boleslavovi družiníci dokonce
i „nemluvňátka“. A když už byli v ráži,
chystali se i na Boleslavovu matku Drahomíru. Pokud by šlo o „nechtěnou“ nešťastnou náhodu, jak chce D. Třeštík
(1997, s. 434), nenechali by Václava
„rozsekaného a neuklizeného“! |
9 –
|
Po přepočtu by rok vraždy
vycházel na rok 829 (6337 – 5508 = 829). K chybě došlo zřejmě
při převodu z hlaholice („g“ = 4) do
cyrilice („g“ = 3), rok byl pak původně zřejmě zapsán: 6 tisíc 4 sta 30 a 7 (srovnej
D. Třeštík 1997, s. 209-224). Odpočet 5508 patří byzantské starší éře I
(BS I), ale rok
6437 je spíše rokem alexandrijské světové éry
(ASg) s odpočtem 5502 a odpovídá roku 935
římského juliánského kalendáře. Viz „Granum“
k roku 928. |
10 –
|
To, co se u
Boleslava dostavilo po vraždě, lze stěží nazvat „lítost“
nebo „pokání“, ale spíš „chladná kalkulace“. K translaci Václavova těla nedošlo tři
roky po vraždě, jak uvádějí některé legendy (Crescente,
Gumpold, Kristián,
II. stsl. legenda), ale podle D. Třeštíka
(2000, I., s. 11) až v šedesátých letech 10. století
v souvislosti s přípravami na založení pražského biskupství, tzn. až 30 let po vraždě, a to by byla opravdu
velmi pozdní lítost. Podle Vavřincovy legendy k tomu
došlo dokonce až „za času pana Vojtěcha,
vznešeného vyznavače a biskupa“ (Vojtěch byl zvolen biskupem v roce
982 na Levém Hradci). Protože Boleslav I. zemřel v roce 972, šlo by pak
o lítost až jeho syna Boleslava II.
(972-999). |
|