KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 3. (2. část).

   [Pokračování ...].
   (65) Blažený pak Václav, ač útlého byl ještě věku, u matky přebývaje¹ též duchem prorockým se v oněch dnech proslavil a všecko, co nastane, poznal, neboť mu to zjevil Kristus Pán v jasném vidění. Jednou za ticha nočního ukázal se zrakům svatého a Boha plného Václava dům jistého kněze Pavla (jenž k často zmíněné paní blažené paměti Ludmile oddaně lnul a jehož přátelství bylo od ní nejoddaněji spláceno), půvabnými a rozsáhlými ochozy obehnaný, zbaven jsa všech krásných zdí a přebývání lidskému zcela odcizený. Když ze sebe střásl tíhu tělesného spánku a k rozjímání duchovnímu už bdělý se probral, oznámil moudrou řečí některým, co byl viděl, a hned nato prorockými ústy vykládal, co pravdivého by řečené zjevení do budoucna ohlašovalo. Těmito slovy k svolaným promluvil: Když jsem pozdě ulehl, drazí přátelé i vy domácí služebníci, v tichu nočním mne vyrušilo vážné a tajemné vidění. Uzřel jsem dům kněze Pavla (66) veškeré krásy budov zbavený a od lidí nadobro opuštěný. Z vidění toho jímá mne zármutek a svírá mne vnitřní tíseň, neboť mám starost o věrné Boží. Ale poněvadž nesmírná dobrotivost Všemohoucího přivádí mne k naději, že – jak je přislíbeno – všecko je možno věřícímu (Mar. 9, 22), chystám se, aby věc byla neklamně vysvětlena, podáním jasného řešení odhaliti pravý smysl tohoto snu, který nastávajícími událostmi bude dokonale ověřen.
   Neboť zboření domů, které jsem spatřil, věští šťastnou smrt mé báby Ludmily, svaté a ctihodné paní. Ta totiž jako oběť šíleného spiknutí mojí matky, jak rodem, tak i hanebností skutků pohanky, zosnovaného s několika pomahači k zločinu stejně odhodlanými, zanedlouho podstoupí za vyznávání křesťanského jména a víry kruté těla umučení zbraněmi bezbožníků, kteří k ní tajně vpadnou. Rozlehlé pak prostranství v domě, jak vidění svědčí, lidem opuštěné, ohlašuje žalostné vyhnání kněžstva ze země a nezaslouženou ztrátu všeho jmění – na výsměch naší ochraně. Neboť zajisté moje rodička zlořečené paměti,² zavile nenávidíc živou víru, kterou já seč jsem vyznávati, ctíti, ze srdce následovati a milovati neustávám a nejinak i v budoucnu vždy milovati budu, zamýšlí tyto kněze rozličných stupňů, poněvadž se hlásí k stejnému smýšlení jako já, statků pozemských zbaviti a ze země ukrutně vyhnati.³
   V tomto dohadu duch jeho bystře předvídavý a pravdy znalý se nikterak nemýlil, nýbrž všechny body jeho prorockého výkladu, jak o zavraždění řečené paní, tak o krutém vypuzení kněžstva, které v širokém okruhu přilehlých krajin ochotně se podrobovalo jeho panství či spíše velkomyslné štědrosti, v neporušitelném sledu nedlouho potom se do písmene, jak známo, vyplnily.
   [Pokračování ...].

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 3. (2. část).
Přeložil Antonín Stříž (1969).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Tabulky:
  4. „Stáří prvních »Přemyslovců«“ podle legend.
  5. „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
  8. „Srovnání motivů v ludmilských a václavských legendách“.
12. „Výsledky průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších »Přemyslovců«“.
13. „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.

Literatura:
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.