II.
STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA
Kniha
o rodu a utrpení knížete Václava (Václavovo
převzetí moci, Vyhnání Drahomíry) |
[Pokračování ...].
[11]
Takto šťastně uplynula léta světcova jinošství. Když kníže
sám dospěl k síle mužného rozumu, odmítal ponenáhlu od sebe rázně pošetilé rady svých dvořanů a hrozil
se nemálo jejich poblouznění a neznalosti pravého Boha. Jednoho dne svolal všechny své zemany a přátele
do paláce a jal se k nim káravě mluvit takto: Ó, družino věrná, nikoli však v Kristu. Když
jsem byl dán od svých rodičů, abych se učil Písmu, našel jsem v něm toto naučení Pavlovo, kde praví: Když
jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, ale když jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětské
(I. Kor. 13, 11). Ve světle tohoto výroku nyní opravdu sám na sebe pohlížím, a jako jsem byl
podle těch slov dříve hůř na tom, toužím s vroucností srdce po tom, abych dospěl k mužnosti. Byl jsem
však ještě jako pachole zvolen vámi za knížete po smrti otcově jakožto rodem
starší z bratří a vstoupil jsem na knížecí trůn, spravoval a řídil jsem všecek stát za přispění
Božího. Upevnil jsem mocně vlast proti
nepřátelům1 a chci naplnit slovo řečené prorokem Davidem: Nad starce
stal jsem se rozumnějším, neboť rozkazů tvých vyhledávám (Ž. 118, 100). Vy však jste neteční srdcem
k chápání nejvyšší pravdy a zůstáváte vírou odlišní ode mne. Posavad jsem až tuze trpěl oblíbené vaše
zvrácené názory, ale dále toho trpět nechci, neb jsem podle slov Písma pryč od sebe odvrhl mládí, a ježto
jsem se stal mužem, odstraním, co je dětského v mých skutcích a nebudu více poslouchat vaší nepravosti.
Posílen milosrdenstvím Nejvyššího chci plnit příkazy Páně. Proto ať již umlkne repot vašich piklů proti mně, ať
přestanou mezi vámi kruté záměry zlých na veřejných shromážděních. Láska k míru ať vzplane v mém panství
venku i doma. Ať se žádné záležitosti na soudu křivě nesoudí. Mužové, skutečných otcovražd, jimiž jste se až
doposud poskvrňovali, ať se toho již nikdo budoucně neodváží. Nezaleknete-li se ustanovení tohoto zákona
z bázně před nejvyšším králem, náš hněv proti přestupníku, roznícený horlivostí Boží, dá stít hlavu každému,
kdo bude shledán vinným v té věci.
Když domluvil, svou matku, která byla
v čele tohoto odboje, vyhnal pryč od sebe ze
země.2 Velmožové zemští a spiklenci i rádcové po skončení
knížecí řeči vrátili se ustrašeni do svých domovů a zkrušeni odložili na nějaký čas své pyšné záměry.
Již tehdy bylo přízní Boží pod jeho rukama potlačeno několik vzpour
v pohanských krajích a oživl radostný vzrůst katolického náboženství. Když pak
chrámy zřízené ke konání Božích a krátce před tím odporem nevěřících polozbořené
byly znovu pevně vybudovány, byli s milostivou štědrostí
nazpět povoláni kněží, zapuzení ze země a ze svých statků, a ti
všichni zbohatli na svém jmění, ježto jim byly nejen ihned vráceny jejich statky, nýbrž ještě byly rozhojněny
množstvím darů tohoto svatého muže. A tak veškerá církev v těch končinách plesala a radovala se
pod takovýmto knížetem.3
Na zvěst o této štědrosti svatého knížete sbíhali se mnozí z Bavor a Frank
a Saska, a též z jiných zemí přicházeli a přinášeli jemu ostatky a rozličné knihy,
a on je platil zlatem svým a stříbrem a drahocenými rouchy a krzny. A tak upevnil víru
křesťanskou po celé zemi.4
[Pokračování ...].
Překlad Josef Vašica (1969).
Poznámky:
|
1 –
|
Václav jako pachole
(?) mocně upevnil stát proti nepřátelům. |
2 –
|
Svou nevlastní
matku, která stála v čele odboje proti němu, dává vyhnat
ze země! Crescente ani
Gumpold se o vyhnání matky nezmiňují. Všechny
legendy také o ní mluví jako o Václavově matce, některé
dokonce jako o jeho rodičce!
Viz I. stsl. legenda, Gumpold
a Kristián.
Václavovou rodičkou ale nejspíš nebyla, resp. být nemohla – viz Komentář
k tabulce 6: „Životní
data kněžny Ludmily“.
|
3 –
|
Václav tu vystupuje jako později
Kazimír I. Obnovitel (1034-1058) v Polsku po pohanské reakci.
Viz „Rodokmen Piastovců“.
|
4 –
|
Teprve když nastoupil na
stolec mohl disponovat knížecím majetkem.
|
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí
a skutky, Vražda
Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
•
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny
Ludmily, Zavraždění
knížete Václava a translace těla
(chybí motiv vražd).
•
Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva,
Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů,
Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání
na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
•
Kristián: Stáří
prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví,
Vražda knížete Václava, Přenesení
těla.
•
II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí,
Václavovy skutky, Václavovo vidění a
proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí
moci a vyhnání Drahomíry, Stavba
a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání
do Boleslavi, Přípitek archandělu
Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka
s Boleslavem, Zavraždění Václava, Vyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak
s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
•
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda
kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda
kněžny Lidmily a přenesení jejího těla
(chybí motiv vraždy).
•
Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití
Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla. |
Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek
o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech.
Vyšehrad, Praha 1969.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin
česko-ruských kulturních vztahů, ed. A. I. Rogov-Emílie Bláhová-Václav
Konzal. Vyšehrad, Praha 1976.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých
panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců
s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|