MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

LEGENDY

 

I. STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU

Redakce charvátsko-hlaholská (text Novljanský) – 2. část

„Sě nyně“

   [Pokračování ...]
   Boleslavovi však, bratru jeho, poštvanému proti němu, vsel ďábel do srdce zlobu, aby jej zabil, aby nebyla spasena duše jeho na věky. Když pak přišel den svatého Emerama, jejž Václav (zvláště) ctil a v ten den se veselil, ti zlí vrahové, pozvavše Boleslava, konali s ním nepřátelskou poradu o bratru jeho Václavovi, jako dříve Židé o našem Pánu Ježíši Kristu.
   Když pak bývala „Posvěcení chrámů“ v hradech, Václav jezdil po všech.1 Vešel pak do hradu Boleslavova v neděli, an byl svátek Kosmy a Damiana; vyslechnuv mši, chystal se jeti domů do Prahy. Boleslav však jej zadržel, zlobnou myslí řka: „Proč odcházíš, bratře, vždyť i nápoj zdravý mám?“ Tento pak neodřekl bratrovi, ale vsed na koně počal hráti se služebníky svými.
   Tu pak myslíme, že mu pověděli řkouce: „Bratr Boleslav tě chce zabíti“; on však tomu neuvěřil, ale vložil věc na Boha. Když pak přišla noc, sešli se ti zlí nepřátelé na dvůr jakéhosi vraha Hněvyse, a povolavše Boleslava, utvrdili s ním onu nepřátelskou radu o bratru jeho. Neboť jakož se dříve sešli Židé, proti Kristu obmýšlejíce, tak i tito zlí nepřátelé sešedše se radili, jak by zabili svého pána knížete Václava. Řekli pak: „Až půjde na jitřní, tehdy vyčíháme jej“.
   Když pak bylo ráno, zvonili na jitřní. Václav pak, uslyšev zvon, řekl: „Chvála tobě, Pane, jenž jsi nám dal dožíti se tohoto jitra“, a vstav šel na jitřní. Ihned pak zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédl se na něj a řekl: „Bratře, dobrý jsi nám byl služebník včera“. Boleslav však, an se ďábel přiklonil k uchu (jeho) a rozvrátil srdce jeho, tasiv meč odpověděl mu řka: „Nyní chci tobě lepším býti“; to pak řekl, udeřil jej po hlavě mečem. Václav, obrátiv se k němu, řekl: „Co jsi si usmyslil, bratře?“ a chopiv ho, povalil jej na zemi. Tuža pak jakýsi přiběhnuv udeřil Václava do ruky. Tento pak, jsa raněn na ruce, pustiv bratra, utekl do kostela. Dva vrahové však, řečení TiraČesta, zabili jej ve vratech kostelních. Hněvysa pak přiskočiv probodl mu bok mečem. Václav pak ihned vypustil duši svou řka: „V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“ (Luk. 23, 46).
   Zabili pak tamtéž v tom hradě i jakéhosi Mstinu, ctného muže Václavova. Ostatní pak hnali do Prahy, některé zabili, a někteří se rozprchli po zemi. Děti pak pro něj zahubili, ženy však mnohé za jiné muže vdali, služebníky Boží pak vyhnali a všecko ďábelství učinili.
   Tira pak řekl Boleslavovi: „Půjdem, abychom zabili i paní matku vaši, abys oplakal bratra i matku zároveň“. Boleslav však řekl: „Nikam se nepoděje, než jinými dosáhneme ji“. Odešli pak od Václava rozsekaného a nepochovaného.2
   Kněz pak jakýsi Krastěj, vzav jej položil jej před kostelem, přikryv jej plachtou. Uslyševši pak matka jeho, že je zabit syn její, přišedši hledala ho. A uzřevši padla na srdce jeho plačíc, a sebravši údy těla jeho, neodvážila se nésti ho do svého domu, ale v jizbě knězově jej oblékla, umyvši jej, a nesouc položila jej v kostele. Bojíc se pak, aby ji nezabili, utekla do Charvát. Boleslav pak (poslav) nezastihl ji tu. Zavolal pak kteréhosi kněze, jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Václavovým.
   Pohřbili pak ctné tělo Václavovo, dobrého a spravedlivého ctitele Božího a milovníka Kristova. Duše pak jeho vzešla k Bohu, jemuž sloužil s pobožností a s bázní; krev však jeho po tři dny nechtěla jíti do země. Třetí pak den, ani to všichni viděli, chrám vzešel nad ním, takže se všichni divili. A ještě doufáme v Boha, že se na přímluvu (modlitby) pravověrného a dobrého muže Václava větší zázrak ukáže. Neboť vpravdě muce Kristově a svatých mučedníků rovnalo se mučednictví jeho; nebo radili se o něm jako Židé o Kristu, a rozsekali jej jako Petra (sic) a děti kvůli tomu zahubili, jako i kvůli Kristu.
   Zabit pak byl kníže Václav 28. dne měsíce září; Bůh pak dejž pokoj duši jeho v svatém místě pokoje se všemi spravedlivými a s těmi, již pro něj byli zabiti, jsouce nevinni.
   Nezůstavil však Bůh věrných na potupu nevěrných, ale, shlédnuv milostí svou, obrátil zatvrzelá srdce na pokání a poznání hříchů svých (Ezech. 11, 19; 36, 26), že i Boleslav vzpomenuv, jak veliký hřích učinil, pomodlil se k Bohu a všem svatým jeho a přenesl tělo svého bratra, spravedlivého muže Václava, do Prahy řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého jsem si vědom“ (Ž 50, 5-6).3
   Položili jej v kostele svatého Víta, po pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“, kdež byl sám poručil vystavěti kostel. Přeneseno pak bylo tělo knížete Václava, milovníka Kristova, 4. den měsíce března. Na lůně pak Abrahámově a Izákově a Jakobově umístiž Bůh duši jeho, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení těl svých v Kristu Ježíši, Pánu našem. Ty pak (Hospodine, smiluj se nad námi).

Překlad Josef Vajs (1929)


Poznámky:

1 Na všech „přemyslovských“ hradech tehdy asi stál kostel – viz mapka.
2 To vše ukazuje, že Václavova vražda nebyla spáchána „nešťastnou náhodou“, jak se domnívá D. Třeštík (1997, s. 434), ale že šlo o dlouho dopředu pečlivě připravovaný zločin. Jinak by se na místě vraždy nemohli „náhodou“ objevit jen oba hlavní protagonisté a čtyři spiklenci, ale nikdo z Václavovy družiny! První, co Boleslav po vraždě udělal bylo, že nechal zlikvidovat nejen Václavovu družinu, ale i jeho přátele v Praze, a Boleslavovi družiníci pak dokonce i „nemluvňátka“. A když už byli v ráži, chystali se i na Boleslavovu matku Drahomíru. Pokud by šlo o „nechtěnou“ nešťastnou náhodu, jak chce D. Třeštík (1997, s. 434), nenechali by Václava „rozsekaného a neuklizeného“!
3 To, co se u Boleslava dostavilo po vraždě, lze stěží nazvat „lítost“ nebo „pokání“, ale spíš „chladná kalkulace“. K translaci Václavova těla nedošlo tři roky po vraždě, jak uvádějí některé legendy (Crescente, Gumpold, Kristián, II. stsl. legenda), ale podle D. Třeštíka (2000, I., s. 11) až v šedesátých letech 10. století v souvislosti s přípravami na založení pražského biskupství, tzn. až 30 let po vraždě, a to by byla opravdu velmi pozdní lítost. Podle Vavřincovy legendy k přenesení Václavova těla z Boleslavi do Prahy došlo dokonce až „za času pana Vojtěcha, vznešeného vyznavače a biskupa“ (Vojtěch byl zvolen biskupem v roce 982 na Levém Hradci). Protože Boleslav I. zemřel v roce 972, šlo by v tomto případě až o lítost jeho syna Boleslava II. (972-999).

Petr Šimík (2005).

Zpět 1. část: Václavovo mládí a skutky.

Srovnání:
• I. stsl. legenda (charv.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
• I. stsl. legenda (Vost.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
• I. stsl. legenda (Min.): Václavovo mládí a skutky, Vražda Václava a translace těla (vraždu Lidmily vynechává).
Crescente (bav.): Zavraždění kněžny Ludmily, Zavraždění knížete Václava a translace těla (chybí motiv vražd).
• Gumpold (překl. Z. Kristen): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Z jinocha mužem, obnovení chrámů, Stavba a posvěcení chrámu, Pozvání na hostinu, Zavraždění Václava, Translace.
• Kristián: Stáří prvních Přemyslovců, Václavovo vidění a proroctví, Vražda knížete Václava, Přenesení těla.
• II. stsl. legenda (Nikol.): Předmluva, Václavovo mládí, Václavovy skutky, Václavovo vidění a proroctví, Vražda Ludmily, Převzetí moci a vyhnání Drahomíry, Stavba a posvěcení chrámu, syn Zbraslav, Pozvání do Boleslavi, Přípitek archandělu Michaelovi, Účast na jitřní, Potyčka s Boleslavem, Zavraždění VáclavaVyhubení jeho přátel, kněží a služebníků a jejich dětí, Zázrak s krví, Odplata Nejvyššího, Translace Václavova těla, Zázraky.
Fuit (překl. B. Ryba): Vražda kněžny Ludmily (Boleslava nejmenuje, translaci Ludmilina těla neuvádí).
• Prolog o Ludmile (překl. J. Vajs): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o Ludmile (překl. J. Vašica): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o Ludmile (překl. E. Bláhová-V. Konzal): Vražda kněžny Lidmily a přenesení jejího těla (chybí motiv vraždy).
• Prolog o sv. Václavu (překl. J. Vajs): Zabití Lidmily, Vyhnání a návrat matky, Vražda Václava, Přenesení těla.

Tabulky:
  4. „Stáří prvních »Přemyslovců«“.
  5. „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
  8. „Srovnání motivů v ludmilských a václavských legendách“.
12. „Dožitý věk knížat podle průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších »Přemyslovců«“.
13. „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.

Literatura:
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4 a 5, s. 6-11 a 29-32.
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah