|
[Pokračování ...].
Ludvík, král německý, shromáždil vojsko proti
některým ze svých [vazalů], kteří osnovali vzpouru v marce
proti Vinidům. Aby jí předešel, zkrotí [král] vkrátku a bez
boje své odpůrce a vojsku, které ještě nevytáhlo, nařídil,
aby setrvalo doma...
Ludvík, syn Ludvíka, krále německého, na radu Verinhara
a ostatních,1 jimž jeho otec odňal
pro jejich nevěrnost hodnosti, [pozvedl] boj proti svému otci.
Podnítil Rostislava Vinida, aby táhl kořistit až do Bavor, aby
tak – zatímco jeho otec a jeho věrní budou zaneprázdněni v těch
krajinách – sám volněji mohl provádět, co započal. Avšak úsilím
Karlomana, kterému otec svěřil [Východní] marku, Rostislav
setrval ve svém [území]. Ludvík starší,
zběhlý v takových záležitostech, spěchal rychle do [královského]
paláce jménem Frankfurt a vzájemnými zárukami dosáhl, že jeho
syn [Ludvík] k němu přišel a záruky zůstaly v platnosti až do
V. Kalend listopadu.2
A tak Ludvík [Němec],
aby upevnil svou [Východní] marku proti Rostislavovi, rychle se vrátil...
Bertiniánské letopisy
k roku 866.
[Pokračování
...].
Poznámky:
|
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
„Rodokmen
Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen Karlovců“.
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s.
135.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední
Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001. |
