O ZMATENÍ
JAZYKŮ A OSÍDLENÍ GERMANIE
KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ,
KN. I. |
1
[Pokračování ...].
Po vylití potopy a po změtení lidí, kteří se zlým úmyslem stavěli
věž,1 pokolení lidské, skládající se tehdáž asi
z dvaasedmdesáti mužů, bylo za takovou nedovolenou a nerozvážnou
opovážlivost rozptýleno božskou mstou v tolik různých jazykových rodů, kolik bylo hlav
mužských.2 A jak víme z dějepisného podání, každý z nich se toulal
a prchal, a jsouce daleko široko rozptýleni, bloudili po rozličných krajinách světa, a ač jich
den ode dne ubývalo na těle, přibývalo jich mnohonásobně z pokolení do pokolení.
A tak se lidstvo na Boží, vše řídící
pokyn rozšířilo po okrsku zemském tolik, že po mnoha stoletích konečně
přišlo i do těchto končin Germanie.3 Celá totiž ona země,
ležící pod severní točnou až k řece Tanais a na západ, ač se v ní jednotlivé krajiny nazývají
vlastními jmény, přece úhrnným názvem sluje Germanie.4 O tom jsme se zmínili
proto, abychom lépe mohli provést úkol, jejž jsme si vytkli. Zatím však, než přijdeme k počátku
vypravování dějin, pokusíme se stručně vylíčiti polohu naší země české a odkud dostala jméno.
Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 1.
[Pokračování ...].
Poznámky: |
1 –
|
Podle biblického textu (Gn 8-11) se před potopou zachránili pouze Noe
s manželkou a jeho tři synové se svými družkami. Po skončení potopy Bůh požehnal
Noemu a jeho třem synům, Šémovi, Chámovi a Jefetovi, aby plodili a množili se, a naplnili
tak zemi. Oni však jeho rozkazu, pokud jde o zalidnění země, neuposlechli. Dali se naopak do stavby
babylónské věže, aby nebyli „rozptýleni po celé zemi“. Hospodin se proto na ně rozhněval, zmátl jim řeč, aby si
navzájem nerozuměli, a pak je za trest rozehnal po celé zemi (J. Sadílek 1997,
s. 17). |
2 –
|
Podle Bible byli potomci Noeho po zmatení jazyků rozděleni
do tří skupin, představujících celé lidstvo. Po Jefetovi zůstalo 14, po Chámovi 32 a po Šémovi 26 pronárodů,
tj. celkem 72 různých čeledí a jazyků, jak to ve svém vyprávění uvádí
Kosmas. Z potomstva Jefetova vznikly prý pronárody severu. V 10. století přišel
totiž s myšlenkou zahrnout Slovany mezi 14 Jefetových biblických pronárodů arabský cestovatel al-Mas'údí,
o čemž nás informuje ruský kronikář Nestor v Kyjevském letopisu (Pověsti dávných let) z roku 1112
(J. Sadílek 1997, s. 17). |
3 –
|
Kosmas při psaní vstupní části starých pověstí myslel na
stanovení hranic pronárodům v Bibli (Dt 32, 8), aby tak zvýraznil nezadatelné právo Čechů na
svou vlast. Použitím tohoto biblického motivu o rozdělení země mezi pronárody přímo od Boha, Kosmas naznačil,
že český národ byl vyvolený, jak to konečně ještě poznáme z pověsti o praotci Čechovi, ujmout se vlády
nad územím dnešních Čech (Boemia), podobně jako Izraelité v „zaslíbené
zemi“, a proto je v něm suverénním pánem, resp. měl by být (J. Sadílek 1997,
s. 17-18). |
4 –
|
Uvedl-li Kosmas na závěr této úvodní části pověstí zmínku
o tom, že se v tzv. Germánii „jednotlivé krajiny nazývají vlastními
jmény“, učinil tak proto, aby mohl lépe provést úkol, který si vytkl, tj. že země byla podle Bible rozdělena
mezi národy z příkazu Božího, což třeba považovat za vážnější argumentaci než cokoliv jiného (J. Sadílek
1997, s. 20). |
|
Petr Šimík (2005).
Kosmova Kronika Čechů: Úvod a Předmluva k I. knize.
Srovnání:
O zmatení jazyků a osídlení Germanie: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Následuje kap. 2.: O praotci Čechovi.
Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag.
Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české
pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů
(antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři
studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky
a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|