|
[Pokračování
...]
Znovu pak byla v zimním období
uspořádána výprava, vůdcové Bavorů se svými [lidmi] vtrhli
se silným vojskem statečně a nepřátelsky do končin Moravanů.
Co mohli, pustošením zničili, jinocha Svatopluka
[II.], syna někdejšího vévody Svatopluka, a jeho lid vysvobodili
z města, kde jako ve vězení dleli uzavřeni. Samotné město sežehli
ohněm a [je] z milosrdenství odvedli s sebou do končin své
vlasti.1
Mezitím však Isanrik uplatňoval vůči králi bez
ustání svou samovládu.2 Král to přijímal těžce, a protože
byl tehdy už nemocen a sláb, nařídil napadnout z lodí město
Mautern, v němž Isanrik přebýval, což se i stalo. Když se stavěl
na odpor, který král a jeho lidé statečně a mužně přemáhali
a město obléhali, Isanrik donucen přesilou vyšel s ženou a těmi,
co k němu patřili a předstoupil před císaře. Král ho svěřil
stráži, aby ho hlídala po cestě do Řezna. On se však bál, aby
nebyl potrestán, dal se na útěk a uchýlil se nakonec k Moravanům.
A tak podporován jejich pomocí uchvátil jako už předtím část
království a celou ji získal zpět do svého držení.
Zemřel Engimar, biskup pasovský, na jehož místo
nastoupil proti všem ustanovením Otců s královským souhlasem
jakýsi Alaman Viching, dříve
určený papežem za biskupa moravského. Avšak nedlouho potom byl
salcburským arcibiskupem Theotmarem a ostatními jemu podřízenými
biskupy kanonickým rozsudkem sesazen ...
Fuldské anály k roku
899.
[Pokračování
...]
Poznámky:
|
|
1 –
|
Další osudy Svatopluka II. po odchodu
z Moravy nejsou známy. Nelze však vyloučit, že už dříve (31. VIII. 898) to
nebyl právě on (muž vznešeného a urozeného rodu), který dostal od Arnulfa nějaké statky v Karantánii
listinou, kterou ověřil co Arnulfův kancléř
biskup Viching. Matkou tohoto Svatopluka měla být Winpurc,
která dostala od Arnulfa rozsáhlý majetek. Podle J. Turmaira-Aventina („Letopisy Bavorů“ IV,
XIX-27) se Svatopluk oženil s Arnulfovou sestrou Giselou.
Poněvadž Svatopluk II. byl ještě koncem roku 899 označen puer,
tj. hoch, tedy za nedospělého, je pravděpodobné, že byl
synem právě tohoto spojení (L. E. Havlík 1992, s. 241).
|
| 2 –
|
Isanrik, syn hraběte
Aribona,
markrabího východní marky.
|
|
