MM - lokality - Kopčany

MORAVIA MAGNA

KOPČANY – KOSTEL SV. MARKÉTY ANTIOCHEJSKÉ

NEJSTARŠÍ DOCHOVANÝ KŘESŤANSKÝ KOSTEL VE STŘEDNÍ EVROPĚ

Gotizovaný, původně románský kostelík. Je jednou z nejstarších architektonických památek na Záhorí. Jeho původ není dosud podrobně probádaný. Nejstarší písemná zmínka o kapli pochází z roku 1554. Existenci potvrzuje i známá Komenského mapa z r. 1627, na které je obec Kopčany vyznačena jako středně velká obec s kostelem umístěným v prostoru „Hrúdov“. Kostel se nachází jen necelý kilometr od Valů – sídla velkomoravských knížat v katastru obce Mikulčice na moravské straně. Typologicky patří do skupiny malých jednolodních kostelů s pravoúhlým uzávěrem apsidy, které se stavěly ve střední a západní Evropě v 8.-11. století. Výsledky průzkumů a výzkumů okolí kostela v letech 1994-2000 dokazují jeho intenzivní osídlení už od pozdní doby kamenné. Svého vrcholu dosáhlo v 9.-10. století, kdy se podél předpokládané historické cesty z mikulčického sídliště Valy na východ zformovala na levém břehu řeky Moravy v katastru dnešních Kopčan skupina osad, jejíž organizační strukturu dosud neznáme. Funkčně souvisela s hradištěm Valy. I po zániku mikulčického hradiště pokračoval život ve dvou dosud známých osadách v blízkosti kostela sv. Markéty Antiochijské až do 13. století, kdy se tento prostor stává pravděpodobně posledním obývaným místem někdejší mikulčické aglomerace, pokud nebereme v úvahu pozůstatky středověkého osídlení kolem bývalého kostela IX v podhradí hradiště Valy. Dosavadní výzkum historické topografie naznačuje, že poslední obyvatelé osady z okolí kostela sv. Markéty Antiochejské odešli, pravděpodobně do dnešních Kopčan, v 16.-17. století. Kostel asi nadále sloužil pro přilehlé území až do 18. století, kdy postavili nový kostel přímo v obci.

Obr. 1. Letecký pohled na kostel sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech.¹

VÝZKUM OSÍDLENÍ

   1. NEJSTARŠÍ OBDOBÍ
   Nejstarší zjištěné osídlení v katastru obce Kopčany pochází z neolitického období (kolem r. 2100 př. Kr.), žárový hrob středodunajské mohylové kultury (kolem r. 1000 př. Kr.), halštatské sídliště (800-400 př. Kr.). Dosavadní archeologický výzkum na Záhorí potvrdil kontinuitu osídlení v celém průběhu historického vývoje, za což tento kout země vděčí geografické poloze a přírodním podmínkám tohoto regionu. Účinkem dvou faktorů – vody a větru, usazovaly se masy písku na místech relativně chráněných a vznikaly tak rozsahem i výškou rozdílné planiny, nazývané dunami, či přesypy. Duny se v minulosti zdvíhaly jako ostrovy ze širokého údolí, trvale zalitého vodou, tvořící rozsáhlé bažiny. Usazené písky zatarasovaly odtokový profil a nutili řeku Moravu hledat si vedlejší koryta, jejichž stopy se dají zjistit ještě i dnes. Tak se vytvořil velký počet ostrovů poskytujících bezpečná místa pro osídlení prvním obyvatelům.
   Řeka Morava byla už od časů pravěkých lovců mamutů otevřená pro všechny migrační proudy směřující z jihu na sever i ze severu na jih. Byla tu skutečná „brána národů“. Slované nepřicházeli do pustých a vylidněných krajin. Archeologie dokazuje přítomnost jednoduchého rolnického lidu kmenů Markomanů, Kvádů a Vandalů. Ještě před expanzí Slovanů přešli územím jižní Moravy a jihozápadního Slovenska části kmenů Gótů a Langobardů, ale nezanechali po sobě významnější stopy.

Obr. 2. Pohled na západní stranu kostela sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech.²

   2. OBDOBÍ VELKÉ MORAVY
   Kopčany se ve velkomoravském období podílely na rušném životě velkomoravského centra na Valech, jehož jádro bylo vzdálené do 1,5 km od rolnicko-pastýřských osad nacházejících se v dnešním katastru obce. Tak mohutné velkomoravské centrum jako byly Valy by bylo nepředstavitelné bez závislého rolnického obyvatelstva, jehož osady obklopovaly Valy v rozloze asi čtyřiceti kilometrů čtverečních. Na cestě od komplexu hradního centra – Valů – směrem k Holíči se nacházela celá řada drobných zemědělských a řemeslnických osad s pohřebišti umístěnými na pískových pahorcích. Z hlediska současného archeologického výzkumu vyplývá, že Valy byly blíže ke Kopčanom než k dnešním Mikulčicím, že jediná „otevřená brána“ vedla z hradiště na východ, tzn. Valy byly přístupnější z Kopčan a to hned několika cestami, a mohly by tedy dostat predikát kopčansko-mikulčické, když ne kopčanské Valy (Štefan Janšák). „Hlavné rameno rieky Moravy tieklo od veľkomoravského opevneného mesta tri aj štvrť kilometra na západ, pod piesčitou terasou, na ktorej sú rozložené dnešné obce Lužice, Mikulčice a Moravská Nová Ves. Z toho vyplýva, že mesto na Valoch ležalo na jej ľavom brehu... opevnené mesto na Valoch gravitovalo zemepisne i hospodársky k dnešnému územiu Slovenska... podrobným výskumom sa ukázalo, že na čiare »Valy – dnešná obec Mikulčice« niet ani jednej osady z obdobia veľkomoravského, čiže v tých časoch bol tam tri a pol kilometra široký močiar“ (Š. Janšák – Brány do dávnoveku).
   Pohled na známou Komenského mapu z r. 1632 potvrzuje jednak existenci močálu i skutečnost, že Valy ležely mezi rameny řeky Moravy. Rovněž je možné vidět, že pravé rameno řeky Moravy bylo regulované spojením s dnešní Kyjovkou a to na mapě z r. 1870. Dnešní obec Kopčany leží mezi dvěma starými velkomoravskými sídlišti, která poprvé zaměřil a popsal roku 1929 Štefan Janšák. První sídliště bylo objeveno při dnešní cestě z Kopčan do Moravské Nové Vsi, kde stál donedávna hostinec i s přilehlými budovami. Sestávalo ze dvou částí, a to z ostrova I a ostrova II, které vyčnívaly z inundačního území. Sídliště „Na segeti“ leželo 1-2 m nad nejvyšší hladinou vody. V současné době je další výzkum neuskutečnitelný v důsledku zásadní změny reliéfu tohoto areálu, zrušením přívozu a postavením hráze regulované řeky Moravy. Druhé významné sídliště bylo zjištěno při náhodném objevu kostí na západním svahu duny u Kačenárny. Ve vykopaných sondách se tu našlo celkem 61 kostrových hrobů. V porovnání s nálezy z jiných lokalit jsou objevené památky skromné – 1 kopí, 3 sekery, ostruhy, nože, stříbrný gombík, náhrdelník ze skleněných perel, střepy nádob, zbytky dřevěných vědérek. Je možné předpokládat, že v této lokalitě byli pochováni příslušníci nižší společenské vrstvy velkomoravského obyvatelstva.

Zdroj: http://www.kopcany.sk

Poznámky:

1 –	O tom, jaké překvapení přinesly poslední archeologické výzkumy v roce 2004 v bezprostředním okolí kostela – viz aktuality a archeologie.
2 –	Kostel sv. Markéty Antiochejské se nachází severozápadním směrem necelý 1 km od dnešní obce Kopčany – viz podrobná mapka.

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
Mapky: „Dolní Pomoraví“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Aktuality: „Kostel sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech“.
Archeologie: „Kostol sv. Margity Antiochijskej v Kopčanoch“.
Archeologie: „Archeoskanzen v Modré u Velehradu“.

Literatura:
• Josef Cibulka: Velkomoravský kostel v Modré u Velehradu a začátky křesťanství na Moravě. NČAV, Praha 1958.
• Bohuslav Klíma: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně – svazek 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001, s. 3-24.
• Peter Baxa-Renata Glaser-Opitzová-Jana Katkinová-Viktor Perus: Veľkomoravský kostol v Kopčanoch. In: Pamiatky a múzeá č. 4, 2004, s. 65.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. MZM, obec Modrá a KK F. Bartoše, Brno 2004.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah