|
[Pokračování ...].
Boemani podle svého
obvyklého mravu, porušujíce sliby věrnosti, pokoušejí se o
odboj proti Frankům. K potlačení jejich věrolomného pozdvižení
je vyslán Ernst, vévoda oněch
končin a první mezi přáteli královými, a nemálo hrabat a opatů
s početným vojskem. Barbaři však slíbí prostřednictvím
vyjednavačů poslaných k Thakulfovi,
jemuž věřili víc než ostatním, poněvadž znal zákony a zvyky
slovanského kmene, že dají rukojmí jako záruku míru a bezpečnosti
z jejich strany a že učiní vše, co jim bude přikázáno;
byl totiž náčelníkem srbské marky, ale v době oné výpravy
byl již těžce raněn. Předešlého dne totiž, když vojsko učinilo
prudký výpad na nepřátelský násep a odporem protivníka byli
mnozí na obou stranách bez rozdílu raněni, byl sám zasažen šípem
do levého kolena; s vyslanci, kteří k němu byli posláni, hovořil
však sedě na koni, předstíraje zdraví, aby nepoznali jeho
slabost. Když pak slova vyslanců dal oznámit prostřednictvím svých
poslů některým předákům, někteří z nich se rozhořčili,
jako by se chtěl nad ostatní vyvyšovat a strhnout vrchní moc na
sebe; aniž se poradili s ostatními, podnikli rychlý útok a
zdvihli válku proti nepřátelům usilujícím o mír a hned
zkusili, co je platná statečnost a smělost lidem nesvorným, kteří
se nebojí Boha. Nepřátelé totiž nabyli vrchu a neustále je vraždíce
pronásledovali je až do tábora, přičemž přímo před jejich očima
bezstarostně stahovali z padlých zbroj, čímž je tak poděsili,
že zcela pozbyli naděje na záchranu. Tím dohnáni dávali
nyní rukojmí těm, od nichž je s pohrdáním odmítli přijmout,
aby se mohli vrátit bez škody od nepřátel a alespoň po vykázané
cestě domů.1
A aby se jim v jejich zpupnosti a domýšlivosti na
vlastní udatnost dostalo ještě většího pohanění, přihodí
se téhož roku zanedlouho na to ve městě Höchst, jež leží v
mohučském území, že zlý duch ústy jakéhosi člověka stiženého
padoucnicí prohlašoval, že byl vůdcem ve válce s Boemany a jeho
spojenci byli duch zpupnosti a nesvornosti, jejichž lstnými
pletichami obrátili Boemané Franky na útěk.2
Fuldské anály k roku
849.
[Pokračování ...].
Poznámky:
|
|
Petr Šimík (2005). Srovnání:
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
Mapky: „Územní vývoj
Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „České kmeny podle P.
Randuse“ (2007).
Kroniky: „Xantenské letopisy k roku 849“.
Literatura:
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české
pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995, s. 238-239.
• Magnae Moraviae Fontes Historici. Prameny k dějinám Velké
Moravy. I. Annales et Chronicae. Eds. D. Bertoňková, L. Havlík,
Z. Masařík, R. Večerka. ÚKS a ÚAM FF MU, Brno 2008. |
