Řečení Slované tedy odešli z pole Sennar, přešli přes krajinu Chaldejskou¹ a přišli do země, kde nyní sídlí Řekové. Potom postupovali jakousi mořskou zátokou vstupující do většího moře u Byzancia – kteréžto Byzancion se nyní nazývá Konstantinopol – a vešli do zemí, které drží až do dnešního dne, totiž do Bulharska, Ruska, Srbska, Dalmácie, Chorvatska, Bosny, Korutan, Istrie a Kraňska.
   Konečně v Chorvatsku byl nějaký člověk, jménem Čech, který kvůli vraždě, spáchané na jakémsi velmoži v oněch krajích, opustil Chorvatsko a se svými bratry a druhy si šel hledat novou vlast, v níž by mohl žít v bezpečí.² A postupuje z místa na místo přešel Dunaj. Odtud přišel do země, která se latinsky nazývala Boemia a německy Bemen. Říká se totiž Boemia od boh, jak se do slovanského jazyka překládá Deus [Bůh]. A tak podle tohoto výkladu jsou Čechové [Boemi] nazýváni podle jména božího. Boemia pak je podle jména prvního obyvatele nazývána ve slovanském jazyce Czechy. Tento Čech se svými bratry a druhy shledal, že v řečené zemi není žádných obyvatel a usedlíků, ba že tato domovina je ještě plná lesů a zvěře, a usadil se na jakési hoře, která se obecným názvem jmenuje Říp, což se v latině řekne respiciens [rozhlížející se]. Neboť z té hory lze kolem dokola zřít velikou rovnou zemi. I je hora položena mezi řekami Labem, Vltavou a Ohří. Tam nejdříve začali obdělávat a obývat českou zemi. Řečení obyvatelé tu nejprve jedli žaludy a lesní plody, zvěř a ryby, nemajíce obilí a semena, a nepili víno ani pálenku, ale vodu. Vše jim bylo společné, dokonce i ženy, nosili prostý šat lněný a v zimě se oblékali do koží z divoké zvěře nebo ovcí. Neznali pranic, co by trochu připomínalo zákon, ale žili jen podle zákona přírody.
   Čechův bratr nebo druh jménem Lech, který přišel s ním,³ přešel pak zasněžené hory, které dělí Čechy a Polsko. A když uviděl převelikou rovinu, táhnoucí se až k mořským břehům, usadil se tam a zalidnil ji svým rodem. Je totiž třeba vědět, že se ve slovanském jazyce campi plani [rovná pole] nazývají pole. A proto se nazývá Polsko, jakoby rovinatá pláň. Kromě toho někteří z jeho rodu přešli do Ruska, Pomořan a Kašubska až ke království dánskému a severním mořským břehům, a zalidnili celou zemi ruskou a podobně ji obdělali. Jiní opět přešli z Čech přes řeku Moravu a začali tam obývat kraj, který se nazývá země Morava, a podobně [osídlili] i knížectví míšeňské, budyšínské, braniborské a lužické. Všechny tyto krajiny byly zarostlé lesem a nikdo v nich nebydlel; Slované je však všechny obdělali a bydlí v nich až do dnešního dne.⁴

Přibík Pulkava z Radenína: Kronika česká, kap. II.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
O praotci Čechovi: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje kapitola III. (1. část): O Krokovi a jeho dcerách.