MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

POVĚST O PRAOTCI ČECHOVI

KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA

2

O VZNIKU ČESKÉHO
NÁRODA

Leží země v srbském kraji, / Charváty ji nazývají
a v ní kdysi vládl lech, / který nosil jméno Čech.
Neboť dopustil se vraždy, / zbaven domova byl navždy.
Protože však prožil ve cti / dlouhé roky s bratry šesti,
co rodiny četné měli, / jednou za noci se sjeli
a Charváty srozuměni / opustili bez prodlení.
Dědky na ramena vzali,1 / sborně vydali se k dáli,
přešli přes nejednu horu, / došli k velikému boru,
posteskli si, že tu zhynou. / Čech litoval: „To mou vinou
bez přístřeší touláte se / v širém poli, v temném lese
ztrmáceni do úmoru. / Vidíte tu oblou horu?
Tam si odpočinem chvíli, / tam naberem nové síly,
tam po dlouhé, strastné pouti / zapomenem, co nás rmoutí.“

Zjitra vystoupili bratři / na horu. Čech vůkol patří,2
hledí k chlumům, hledí k luhům, / potom obrátí se k druhům.
„Tam zem štědrá je. Svou krásu / prostírá jak k hodokvasu
stůl. Zvěř, ryby, ptáky, včely / nabízí a nepříteli
nevydá nás na pospas / horstvo pevné jako hráz.“
Panenská zem hebká, měkká, / rozprostřená do daleka
tiše leží, jak když čeká / hospodáře. Žádná řeka
cizí tudy neprotéká, / má své vlastní toky vodní,
které bohatě den po dni / do šíravy plynou od ní.
A že z hory zřít se nechá, / Řípem nazval ji lid Čecha.

Než zřídili chlebné pece, / lovili zvěř, ryby v řece,
láz3 klučili a rok druhý / zorali ho celý pluhy.
A že vůdce Čechem zvali, / zemi jméno Čechy dali.

Důvěřivě, v bázni boží / žili, neschráněli zboží,
nikdo nepřál si mít víc, / dělili se o krajíc,
o strdí a každou rybu. / Jen jednu jim vytknu chybu,
to, že muž za oněch dob / každou noc měl jinou z rob.
Bez manželství jak ten skot / obcovat jim bylo vhod.
Jinak ctili však řád obce / bez soudce i bez žalobce.
A když přece došlo k hádce, / stařešina v radě hladce
vyšetřil spor, horkou hlavu / ochladil, dal průchod právu.
Nekradlo se. Na závory / nebývala vrata, dvory.
Oněm zvykům věrný lid / byl a v kraji vládl klid.

   Kronika tak řečeného Dalimila (kap. 2).

[Pokračování ...].

Poznámky:
1 – Míněni jsou rodinní bůžci.
2 – Jedná se o Dalimilovo „vylepšení“ Kosmy (I, 2). V jeho podání výstup praotce Čecha na horu Říp ještě nenajdeme.
3 – Láz – nezoraná půda, úhor.

Předmluva ke kronice tak řečeného Dalimila.

Srovnání:
O praotci Čechovi: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje kap. 3: O soudci Krokovi a jeho třech dcerách.

Literatura:
• Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie Krčmová, přebás. Hana Vrbová, Svoboda, Praha 1977.
• Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie Krčmová, přebás. Hana Vrbová. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

   MORAVIA MAGNA

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah