KRÁLOVSTVÍ SLOVANŮ – KNIHA CHORVATSKÁ, KAP. IX.

   Král pojal též úmysl, aby v jeho době byly znovu připomenuty a zaznamenány či zapsány hranice a končiny všech provincií či oblastí jeho království tak, aby současně u každé byly známy její kraje a území. Shromáždil tedy všechny moudré muže svého království a promluvil k nim o tom. Avšak nikdo se v té době nenašel, kdo by mohl dát králi v té věci určitou odpověď. Tehdy král Svatopluk, naplněn Boží moudrostí učiniv dobré rozhodnutí, poslal moudré velmože [jako] vyslance k ctihodnému a apoštolskému muži, papeži Štěpánovi a k císaři města Konstantinova Michalovi s naléhavou žádostí, aby mu po přemoudrých mužích ráčil poslat starobylá privilegia, která obsahují meze a končiny provincií a oblastí či zemí.¹
   Když pak přišli vyslanci krále do Říma a sdělili papeži Štěpánovi králova slova, zaradoval se ctihodný papež velikou radostí, neboť při té příležitosti mohl poslat přemoudré muže, aby krále, víry dosud nové a slabé, i jeho lid živili a sytili chlebem nebeským a slovem života.
   I poslal tedy svého vikáře jménem Honoria, kněze-kardinála svaté Římské církve, a tomu dal pravomoc spojovat a rozvazovat, vyhlazovat a rozmetávat, jak je zvykem, když jsou Římským stolcem posíláni vyslanci či zástupci do zemí světa.
   A s ním [byli posláni] jiní dva kardinálové [či druhý kardinál]. Též mu poručil, aby vzal s sebou dva biskupy, kteří by národu, dosud ve víře novému, světili biskupy nebo kostely a zasévali každodenně slovo života do jejich srdcí ... . Tehdy král poručil, aby se shromáždil všechen lid jeho země a království ...
   Když se shromáždili všichni, kdož hovořili jak latinským, tak i slovanským jazykem, konali na rozkaz apoštolského vikáře Honoria a nejkřesťanštějšího krále Svatopluka po XII dní synodu, kde se po osm dní jednalo o Božím zákoně, svatém Písmu a postavení církve. Další čtyři dny se rokovalo o moci krále, o knížatech a županech a setnících a o postavení krále. Na oné synodě byla též za naslouchání všeho lidu přečtena stará privilegia, jak latinská, tak řecká poslaná apostolikem a císařem, o rozdělení provincií a oblastí či zemí, jak byla zapsána a uspořádána dřívějšími císaři.
   Když skončil dvanáctý den, byl král korunován [posvěcen a potvrzen] rukou vikáře Honoria, kardinálů a biskupů podle způsobu římských králů a vznikla veliká radost mezi lidem v celém jeho království ...²

Království Slovanů – Kniha chorvatská (Dukljanská kronika), kap. IX.

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“.
Dokumenty: „List papeže Jana VIII. »Industriae tuae« Svatoplukovi“ (880).
Dokumenty: „List papeže Štěpána V. »Quia te zelo fidei« Svatoplukovi, králi Slovanů“ (885).
Dokumenty: „Komonitorium papeže Štěpána V.“ (886).
Dokumenty: „Zamítnutí žádosti Vratislava II. o povolení slovanské liturgie“ papežem Řehořem VII. (1080).
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 111-112, 202-204.