[Pokračování ...].
   Stalo se, že dva z předáků neobyčejně vzplanuli tak silným hněvem pro meze nějakého pole, že po mnoha urážkách a křivdách jeden druhému vytrhali vousy, a vstoupivše s křikem do dvora, dovolávali se soudce kvůli spravedlnosti. Paní odložila rozsudek, až věc ověří a náležitě vyšetří. Když ti, kdo vedli při, se nazítří vrátili pro konečné rozhodnutí, nalezli paní, jak leží na lůžku a drží malou podušku po ženském způsobu pod paží jako dítě. A když vyřkla spravedlivý rozsudek, ten, který ve sporu nezískal vítězství, se cítil uražen, bušil holí do země, potřásal hlavou a po selském způsobu zlostí poplival svou slinou vlastní vous. „Ó“, pravil, „muži nesmějí snášet takové řádění ženy, nesmějí snášet, aby lstivě vykonávala právo nad muži ta, jež je způsobilá spíše k manželství než k tomu, aby konala právo nad bojovníky. Jsme totiž pro smích národům, protože nemáme vůdce ani mužskou vládu. Čestnější by bylo zemřít než snášet ženské soudy“.¹
   Paní pak rozvážně tajíc urážku jí způsobenou a usmívajíc se řekla: „Je to tak“, pravila, „jak říkáš. Jsem žena a jako žena žiji. Ale zdá se ti, že mám málo rozumu, již proto, že jsem vám nevládla železnou holí, jak se slušelo, a pohrdáte mnou, protože žijete bez bázně, neboť kde je strach, tam je i úcta. Nyní však je nutné, abyste měli vládce ráznějšího, než je žena. Tak jako holubi, kteří pohrdli králem luňákem, protože je neobtěžoval, a zvolili si jestřába, který je až dodnes nepřestal požírat; tak se stane i vám. Zítra se tedy všichni shromážděte k sněmu, abyste si vyvolili muže-vůdce: pro sebe soudce, pro mne manžela“.² A když lid odešel, svolala své sestry. O čem se radily, není známo.³

Jan Marignola: Kronika česká, kn. II. (4. část).

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Libušin soud: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Noční porada sester: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje 5. část: O Přemyslovi, vyvoleném od pluhu.