KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

49

   [Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1122. Dne 24. března bylo zatmění měsíce o půlnoci; byly právě židovské Velikonoce.
   Téhož roku
        Heřman, svatý ten muž, jenž světlem moudrosti zářil,
        stižen byl osudem svým v den třináctý před koncem září
v neděli již na úsvitě v svátek Lamberta biskupa a mučedníka. Jeho svátek, dokud žil, velmi zbožně slavil, protože pocházel ze vsi Maastrichtu a též z Lotrinska, právě jako on.¹ Jsa v řadě biskupů devátý, spravoval náš kostel dva a dvacet roků, šest měsíců a sedmnáct dní. Byl to muž sličný, u těch, kdo ho neznali, strach vzbuzující, k domácím přívětivý, jakostí mravů nevyrovnatelný, a jsa svící svítící v světě a hořící, ne pod kbelcem postavenou, nýbrž na svícen, osvěcoval srdce nevěřících slovem učení i příkladem. Ač mezi jeho dobrými skutky vynikají ještě velmi mnohé jiné, které by stály za zmínku, přece je opomíjíme bez dotčení kvůli lidem nynější doby, kteří, ač nečiní sami nic dobrého, věřiti v dobré skutky jiných, slyšíce o nich, se zpěčují.
   Nicméně však ať se zdá nemístným, povíme-li v obráceném pořádku, co jsme měli povědět dříve. Neboť řečený biskup cítě, jak se jeho nemoc zhoršuje, a vida několik služebníků státi u jeho lože, povzdechl si řka: „Tajemství mé mě moří, tajemství mé mě moří“ a umlkl. Oni stáli zaraženi a hleděli jeden druhému v tvář mlčky. A po chvíli biskup opět otevřel ústa a pravil: „Kdysi, dokud jsem byl ještě zdráv, měl jsem toto říkati na kazatelně, co nyní jsem nucen přiznati v posledním dechu života. Vyznávám se totiž, že já hříšník jsem nekáral spoluhřešící z jejich hříchů a že jsem mocné, kteří nespravedlivě činili a chybovali, nejen ctil, ale i miloval, ač jsem je měl napomínati, a když neposlechli, stíhati je klatbou. Neboť když zemřel Břetislav Mladší, nad nějž nebylo ani nebude knížete lepšího, vzkvetla v naší zemi nepravost, vypučela pýcha, rozbujel podvod, klam a nespravedlnost,² a já stále lituje litoval jsem, že mi nebylo popřáno zemříti s dobrým knížetem. Běda mi, že jsem mlčel, že jsem lid odpadlý od víry nevolal zpět a že jsem mečem klatby nebojoval za Krista, nýbrž strpěl jsem, abych se sám i lid křesťanský poskvrnil dotykem ruky s národem nesvatým, jakož psáno jest: ,Kdo se dotkne nečistého, nečistý bude‘ a ,Kdo se dotkne smůly, pomaže se od ní‘ nebo ,Jaké jest srovnání Krista s Belialem?‘³ Odpadlým lidem nazývám Židy, kteří z naší nedbalosti upadli po křtu zase v židovství. Proto se velmi bojím, aby mi to Kristus nevytýkal a neuvrhl mne do hlubiny pekelné. Neboť v tichu dnešní noci jsem slyšel hlas řkoucí: ,Tys nevystoupil naproti ani jsi nepostavil hradby před domem izraelským, abys ostáti mohl v boji v den Hospodinův. A nechal jsi stádo Páně, ne zlatem, ani stříbrem, nýbrž drahou krví Kristovou vykoupené, skrze jednu prašivou ovci poskvrniti a z království nebeského vyloučiti‘. Ach, já bídný, jaký chtěl bych býti, jak býti rozdílný od toho, jaký jsem kdysi býval! A nyní se sám sobě nelíbím, protože vidím, že jsem málo dobrého učinil“. Domluvil, a ihned, jak jsme svrchu se zmínili,
        duše mu vylétla z těla a zmizela v ovzduší širém.
        Po něm, desátý v řadě, byl zvolen biskupem Menhart.

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 49.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Rodokmeny: „Rodokmen Arpádovců“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ o předání korouhve Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 179-180.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.