HISTORICKÁ STUDIE VLADIMÍRA VAVŘÍNKA (5/6)

   [Pokračování ...].
   (418) Pohnutky a záměry, které vedly k vyžádání a vyslání cyrilometodějské misie, byly především politického rázu a při jejím uskutečnění se střetávaly různé mocenské zájmy. Moravský kníže chtěl dosáhnout politické nezávislosti své země; v Byzanci si od ní slibovali rozšíření sféry svého kulturního a politického vlivu; římský papež hledal způsob, jak obnovit jurisdikci západního patriarchátu nad územím někdejšího Illyrika. Konstantin a Metoděj dokázali nakonec požadavky moravského panovníka uskutečnit, aniž by byli narušili styky se svou bývalou vlastí, a přitom docílili, ačkoli Byzantinci, uznání a podporu moravského knížete od římského papeže, přestože ten jen několik roků předtím vůči němu zaujal odmítavý, ne-li přímo nepřátelský postoj. Mohli toho dosáhnout jen proto, že v době mocenského soupeření mezi Římem a Konstantinopolí zůstali stranou sporů obou mocností a veškeré své úsilí vyvinuli k tomu, aby sloužili zájmům národa, k němuž byli vysláni. Vzdor církevnímu schismatu, který právě v době jejich působení na Moravě kulminoval a hrozil rozdělit křesťanskou Evropu na východní (ortodoxní) a západní (latinskou), byli prodchnuti duchem raně křesťanského univerzalismu a ve vší své činnosti vystupovali jako představitelé jediné, nerozdělené církve.
   V tomto duchu také koncipovali a vytvářeli své kulturní dílo, jímž se zapsali do dějin – slovanskou literaturu založenou na vlastní abecedě. Podle jejich přesvědčení mohl skutečné samostatnosti dosáhnout jenom ten národ, který měl a vědomě rozvíjel vlastní kulturu, „který Boha chválí vlastním jazykem“, řečeno jejich vlastními slovy (ŽK XIV).¹ (...) Přizpůsobili své dílo zcela místním podmínkám a snažili se do něj včlenit vše, co už bylo v moravském prostředí před jejich příchodem vytvořeno. Převzali existující už slovanskou terminologii vzniklou na základě předloh latinských a starohornoněmeckých, i když v jejich slovníku byly už pro tyto pojmy jiné ekvivalentní výrazy. Přestože jejich vlastní dílo tvořily přirozeně překlady z řečtiny, v okruhu jejich literární školy byly pořízeny i překlady z latiny a oni sami neváhali používat i textů pořízených už dříve překladem ze starohornoněmčiny. Své překlady byzantských zákoníků podstatně upravovali tak, aby více vyhovovaly místním podmínkám, a dokonce i při překladu textů liturgických usilovali o syntézu liturgie byzantské s liturgií římskou.² Především se však snažili o to, aby v slovanském jazyce vznikala i díla původní; skutečně tomu tak bylo a staroslověnské Životy Konstantina a Metoděje, napsané ještě na Moravě, se řadí k vrcholným projevům hagiografické tvorby své doby.³ Cílem Konstantina a Metoděje byl vznik slovanské kultury, která by přejímala podněty z různých stran, ale samostatně je zpracovávala a přetvářela a usilovala tak o svůj vlastní, původní výraz. Touto tolerancí a velkorysostí daleko přesáhli způsob myšlení svých současníků jak na Západě, tak i v Byzanci, kde ani největší duchové té doby nebyli schopni vymanit se z předsudku o naprosté nadřazenosti řecké kultury nad „barbarským“ zbytkem světa.
   [Pokračování ...].

V. Vavřínek (2001).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Dokumenty: „List moravského krále Rostislava byzantskému císaři Michaelovi III.“.
Dokumenty: „List byzantského císaře Michaela III. moravskému králi Rostislavovi“.
Jazyk: „Staroslověnština“.
Písmo: „Konstantinovi je zjevil Bůh“.
Písmo: Traktát mnicha Chrabra „O písmenech“.
Písemnictví: „Velkomoravská škola literární“.
Písemnictví:  „Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. K pravoslavné kanonizaci svatého Rostislava.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.