DODATKY MNICHA SÁZAVSKÉHO¹ KE KOSMOVĚ KRONICE ČECHŮ

II

   [Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1070.
   Kníže Vratislav,² v mravech Bohu i lidem milý a ve věcech válečných bojovník přeslavný, pohnut vnuknutím Božím, umínil si zbožnou myslí, že s pomocí Boží postaví chrám v hlavním hradu Čech zvaném Vyšehrad, jenž je jaksi matkou a paní všech hradů oné země. Když duchem nikoli bezvýznamným promyslel rady, uznal za vhodné k provedení svého záměru, aby chrám, který zbožně slíbil dohotovit za spolupůsobení milosti Boží, spolu s kanovníky toho kostela, svěřil k řízení a bedlivé ochraně před veškerým protivenstvím papeži svaté církve římské.
   Tedy Petr, probošt kostela svatého Jiří, poslaný do Říma, sdělil věrně pánu apoštolskému zbožné poselství svatého knížete. Když to ctihodný papež Alexandr uslyšel,³ vzdal Bohu díky za tak šťastné přání řečeného knížete a ihned svolal synodu, na které bylo 72 biskupů. Potom, co jim přednesl všechna slova řečeného knížete, všichni jednomyslně srdcem i ústy oslavujíce Boha, jenž nepřestává šířit svou svatou církev po celém okrsku zemském, odpověděli: „Amen“.
   Pan papež tedy poslal probošta Petra zpět k jeho pánu s privilegiem tohoto znění:
   „Alexandr, sluha služebníků Božích, biskupům a papežům města Říma, svým nástupcům i katolickým biskupům a všem poddaným svaté církve římské zdar obojího života a papežské požehnání od nejvyššího Boha se všemi svatými. Tímto vlastnoručním listem chceme rozšiřovat k poznání všelikými jazyky to, že Pán Bůh ráčil svou milostí přispět k zvelebení papežské stolice. Nejprve však jasně oznamujeme milosrdenství Boží nad námi rozšířené: český kníže Vratislav, muž nejkřesťanštější, nejčistší milovník víry, skvělý vítěz v příbězích válečných, který nejjasněji září všude na zemi, navštěvuje každodenně prostřednictvím ctihodných poslů prahy apoštolů Petra a Pavla, neopomíjeje ani v nejmenším nás ani ostatní ve službě Bohu nejoddanější ve všech dobrodiních, oznámil v posvátné zbožnosti mysli: »Před dlouhým časem jsem dal Bohu slib, který jsem dosud nikterak nesplnil, že si přeji postavit s pomocí Vaší svatosti kostel k poctě našeho Spasitele, chráněn všude jeho ochranou«.
   Když jsme uslyšeli takovou řeč, jako by rostla papežská tiára, se všeobecným souhlasem svatých otců v počtu sedmdesáti dvou jsme ji plně schválili. Poslali jsme tedy Jana, biskupa Tuskulského, aby položil základy k uskutečnění toho; v jeho přítomnosti sám řečený kníže prý nesl na vlastních ramenou dvanáct košů naložených zemí. Místo, na kterém byl kostel zřízen, se tedy nazývá Vyšehrad, což znamená doslova: altior civitatibus [vyšší hradů]. Ustanovili jsme, aby tento svatosvatý kostel byl uctíván a nazýván hlavou celé země; dověděli jsme se, že byl náležitě obdarován statky, služebníky, zlatem, stříbrem a jinými skvosty. Biskupové vyloučili za jeho [Vratislavovy] vlády a se souhlasem jeho bratrů Konráda a Oty⁴ ze svých desátků k témuž kostelu tři sta lidí, biskup pražský dvě stě, olomoucký sto.
   Právě tak svěřil toto útočiště pevné ochraně svatého Petra, prvního z apoštolů, a všem, kteří budou sedět na jeho stolci. Za Kristova svědectví určil dvanáct hřiven, jež mají být každý rok odevzdány z tohoto kostela k nohám obecného papeže, ať to bude kdokoli. Avšak kvůli té podmínce, aby se jevil v téže zemi jako vyšší nad ostatními kostely, ustanovujeme, aby probošt, kněz, jáhen a podjáhen tohoto kostela vystupovali podobným způsobem, s takovou výstrojí, s jakou se oddává službě sedm kardinálů u oltáře svatého Petra, v mitře a sandálech. Povolujeme, aby pochvaly, které obvykle pronášíme ve stanovených dnech pod tiárou, byly s nejvyšší pečlivostí za přítomnosti knížete vzdávány Kristu pouze v tomto kostele. Kdyby se biskup tohoto místa, dotčený ďábelskou nenávistí, pokoušel upírat svátost křtu, svěcení duchovních, nechť je podle rozhodnutí našeho dekretu [kostel vyšehradský] nalezne a dostane u kteréhokoli biskupa; avšak nikým nezdržován, ať svobodně prohlásí veškerou křivdu na římské synodě.⁵
   Chtěli jsme napsání tohoto listu s přitištěním pečeti, nadto uctění těla svatého Petra apoštola nejvíce proto, že kdyby chtěl nějaký nepřítel Boží a někdo, kdo pohrdá jeho rozkazy, toto roztrhat, nechť ví, že bude od všemohoucího Boha na věky odsouzen a že by nikdy nebyl společně se zástupy svatých, ale spolu s ďáblem by byl věčně spalován neuhasitelným pekelným ohněm.
   Dáno toto do rukou Petra, probošta svatého Jiří, v paláci Lateránském za krále Jindřicha,⁶ syna nejjasnějšího císaře Jindřicha, dne 9. května“.

Mnich sázavský: Dodatky ke Kosmově Kronice Čechů (II).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2009).

Dodatky Mnicha sázavského ke Kosmově Kronice Čechů:
I. Založení kláštera Sázavského
     1. Poustevník Prokop, setkání s knížetem Oldřichem, stavba baziliky, Prokop opatem,
         Břetislavova nadace, Prokopovo proroctví, Prokopova smrt.
     2. Opatem zvolen Prokopův synovec Vít, odchod slovanských mnichů do Uher,
         dosazení opata a bratří latinského vzdělání, svatý muž Prokop ztloukl opata berlou.
     3. Kníže Vratislav povolal mnichy z Uher zpět, opat Vít dokonal svůj den poslední.
     4. Opatství kláštera svěřeno Jimramovi, nic si nevážil peněz za statky, jež se prodávaly,
         Jimram došel království nebeského.
     5. Opat Božetěch, vložil korunu na hlavu krále, cesta do Říma, vyhnání slovanských mnichů.
II. Založení kostela vyšehradského
         Roku od narození Páně 1070

Srovnání:
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Historie: „Církevní schizma roku 1054“.
Dokumenty: „Papežovo zamítnutí žádosti Vratislava II. o povolení slovanské liturgie“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 179-180.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.