14
[Pokračování ...].
Řečený ctihodný kníže Bořivoj,
navrátiv se do Čech, založil
na hradě jménem Hradec1 prostřednictvím
onoho kněze kostel k poctě
blahoslaveného Klimenta,2 papeže a mučedníka,
a ustavil v něm onoho kněze. Získali Bohu mnoho lidí. Avšak nepřítel
lidského rodu nemohl snést, že se tak šíří světlo víry, a
podnítil jejich srdce k nenávisti ke knížeti. I přiměli
ho jako vynálezce nové a nicotné pověry pod pohrůžkou smrti uprchnout
ke králi Moravy3 a k biskupovi
Metodějovi, jimiž byl laskavě přijat a ještě úplněji obeznámen
s vírou. Češi pak, kteří jeho samotného zradili, si určili za
knížete jakéhosi přeběhlíka od německého jazyka jménem
Strojmíra,4 který vůbec neznal českou
řeč. Když však Bůh rozprášil shromáždění ničemníků, ačkoli
jich bylo více než přívrženců Bořivoje, křesťanského knížete,
vyhnali tohoto německého zvolence z Čech. Strana Bořivojova získala
převahu, pobila protivníky a s poctou přivedla zpět vlastního
knížete.5 Řečený křesťanský
kníže Bořivoj pak složil na Moravě slib, že jestliže ho Pán
povolá zpět domů, vystaví kostel slavné Panně. A proto hned
založil kostel blahoslavené Marie přímo na Pražském hradě.
Tento první zakladatel svatých míst, shromažďovatel kleriků a
pořadatel bohoslužeb, měl také manželku jménem Ludmilu, dceru
knížete Slavibora, správce hradu, který se nyní jmenuje Mělník.
Ta, jakkoli rovněž vězela v bludu pohanství, tak ve víře
křesťanské předčila ctnosti svého muže. Dostal pak od ní tři
syny a tři dcery. Když však byl první odňat z jejich středu,
zbyli toliko dva, totiž kníže Spytihněv a Vratislav, dvě knížata,
z Ludmily, jak mu předpověděl blahoslavený Metoděj. Jeho království
se zvětšovalo každým dnem a svou životní dráhu skončil šťastně
v třiceti pěti letech.
Jan Marignola: Kronika česká,
kn. II. (14. část).
[Pokračování ...].
Poznámky: |
1 –
|
Tj. Levý Hradec. Celé vyprávění
včetně kapitoly o smrti sv. Ludmily Marignola čerpá z Kristiánovy
legendy. |
2 –
|
Základy rotundy objevené pod dnešním
kostelem sv. Klimenta na Levém Hradci údajně asi nebudou patřit Bořivojově
stavbě, neboť v zachované části zdiva
byl nalezen druhotně použitý
základní kámen s vyrytým dvojramenným křížem – ve vodorovné poloze (!). |
3 –
|
Marignola tu Kristiánovu legendu
upravil, v jeho předloze bylo uvedeno
doslova: „ke svému knížeti
čili králi Svatoplukovi“. |
4 –
|
R. Turek považoval Strojmírovo jméno
za vykonstruované jako protějšek jména Bořivojova (stroj-mír
– rege pacem). Kristián o něm říká, že
„z nich rodem pocházel“, byl „z jejich národa“ (rozuměj Čechů). |
5 –
|
Opět Marignolova úprava Kristiánova
textu: „přivedli bývalého vévodu sobě“.
Kristián samozřejmě věděl o Bořivojově původu z Moravy, nevíme
jen, zda svoje obraty použil pouze bezděčně, nebo naopak záměrně. |
|