MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

MÝTY A POVĚSTI

 

POVĚST O VYHNÁNÍ BOŘIVOJE

O ZALOŽENÍ PRVNÍHO KOSTELA
A O POKUŠENÍ KNÍŽETE BOŘIVOJE

JAN MARIGNOLA: KRONIKA ČESKÁ

14

   [Pokračování ...].
   Řečený ctihodný kníže Bořivoj, navrátiv se do Čech, založil na hradě jménem Hradec1 prostřednictvím onoho kněze kostel k poctě blahoslaveného Klimenta,2 papeže a mučedníka, a ustavil v něm onoho kněze. Získali Bohu mnoho lidí. Avšak nepřítel lidského rodu nemohl snést, že se tak šíří světlo víry, a podnítil jejich srdce k nenávisti ke knížeti. I přiměli ho jako vynálezce nové a nicotné pověry pod pohrůžkou smrti uprchnout ke králi Moravy3 a k biskupovi Metodějovi, jimiž byl laskavě přijat a ještě úplněji obeznámen s vírou. Češi pak, kteří jeho samotného zradili, si určili za knížete jakéhosi přeběhlíka od německého jazyka jménem Strojmíra,4 který vůbec neznal českou řeč. Když však Bůh rozprášil shromáždění ničemníků, ačkoli jich bylo více než přívrženců Bořivoje, křesťanského knížete, vyhnali tohoto německého zvolence z Čech. Strana Bořivojova získala převahu, pobila protivníky a s poctou přivedla zpět vlastního knížete.5 Řečený křesťanský kníže Bořivoj pak složil na Moravě slib, že jestliže ho Pán povolá zpět domů, vystaví kostel slavné Panně. A proto hned založil kostel blahoslavené Marie přímo na Pražském hradě. Tento první zakladatel svatých míst, shromažďovatel kleriků a pořadatel bohoslužeb, měl také manželku jménem Ludmilu, dceru knížete Slavibora, správce hradu, který se nyní jmenuje Mělník. Ta, jakkoli rovněž vězela v bludu pohanství, tak ve víře křesťanské předčila ctnosti svého muže. Dostal pak od ní tři syny a tři dcery. Když však byl první odňat z jejich středu, zbyli toliko dva, totiž kníže Spytihněv a Vratislav, dvě knížata, z Ludmily, jak mu předpověděl blahoslavený Metoděj. Jeho království se zvětšovalo každým dnem a svou životní dráhu skončil šťastně v třiceti pěti letech.

Jan Marignola: Kronika česká, kn. II. (14. část).

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Tj. Levý Hradec. Celé vyprávění včetně kapitoly o smrti sv. Ludmily Marignola čerpá z Kristiánovy legendy.
2 Základy rotundy objevené pod dnešním kostelem sv. Klimenta na Levém Hradci údajně asi nebudou patřit Bořivojově stavbě, neboť v zachované části zdiva byl nalezen druhotně použitý základní kámen s vyrytým dvojramenným křížem – ve vodorovné poloze (!).
3 Marignola tu Kristiánovu legendu upravil, v jeho předloze bylo uvedeno doslova: „ke svému knížeti čili králi Svatoplukovi“.
4 R. Turek považoval Strojmírovo jméno za vykonstruované jako protějšek jména Bořivojova (stroj-mír – rege pacem). Kristián o něm říká, že „z nich rodem pocházel“, byl „z jejich národa“ (rozuměj Čechů).
5 Opět Marignolova úprava Kristiánova textu: „přivedli bývalého vévodu sobě. Kristián samozřejmě věděl o Bořivojově původu z Moravy, nevíme jen, zda svoje obraty použil pouze bezděčně, nebo naopak záměrně.

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Přenesení křesťanství: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Otázka: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: „Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?

Následuje 15. část: O knížeti Spytihněvovi, synu Bořivoje a sv. Ludmily.

Literatura:
• Jan Marignola: Kronika česká.
Kroniky doby Karla IV. Ed. Marie Bláhová-Jana Zachová, Svoboda, Praha 1987, s. 445-524.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah