42
[Pokračování ...].
V čas postní měl takovýto zvyk: Plstěnou košili
maje vždy vespod a svrchu jsa oděn biskupským rouchem, ve
dne lahodil lidským zrakům, v noci však v hrubé plátno
jsa oblečen tajně vcházel do kostela, a vrhnuv se na dlažbu,
tak dlouho trval na modlitbách, až země, na níž ležel, byla
mokrá od přívalu slz. Pak se zvedl, aby činil dobrodiní, a než
odříkal žalmy, všem ubožákům, co jich našel před kostelem,
bohatostí dobrého skutku pomáhal v jejich chudobě; skončiv
žaltář, totéž učinil. Po jitřní pak rozdělil čtyřicet čtvrtí
chleba a tolikéž slaných ryb nebo kusů jiného jídla rozdával
mezi chudé. Za čtvrté: již za svítání umyv podle počtu apoštolů
dvanácti poutníkům nohy,
dvanácte
kusů peněz jim biskup dělíval denně.1
A posadiv je v hodinu oběda v odlehlé jizbě nebo v chýši
k stolu, v hojnosti jim předkládal, čeho bylo třeba, a pravicí
jim žehnal pokrm i nápoj; potom chodil k obecnému stolu
a čtyřicet nuzných u sebe pohostil. Rovněž určil, že
při jeho sídle v Praze má býti denně čtyřicet chudých
živeno a dvakrát do roka ošaceno od řemínku u obuvi až
po pásky na klobouku. Též zavazoval několik příchozích hostů
a chudých kněží velikými dary, aby u něho po celý půst
zůstali a čtli žaltáře za živé i mrtvé. Ke každé
mši, ať se jich kolikkoli v kapli některého dne sloužilo,
po třech
mincích peněz on po každé vyplatit dával.2
Každou neděli dvanáct peněz, o svátcích apoštolů
však a při jiných větších slavnostech dvě stě stříbrných
v oběť dával nad schránkou se svatými ostatky. A baví-li
tě, moudrý čtenáři, věděti, jak byl štědrý, věz: biskupský
plášť nikdy nenosil po celý rok, nýbrž jeden, zimní, dával o Velikonocích
a druhý, letní, na svátek svatého Václava svým kaplanům;
věz, že tak štědrý býval i v ostatních darech.3
Po jeho smrti roku 1091 dne 4. března byl zvolen
biskupem Kosmas jak od krále
Vratislava, tak od veškerého kněžstva i lidu českého, když
vládl Jindřich III., jenž však za těch časů vyřizoval císařské
věci v Lombardsku.4
Kosmas: Kronika
Čechů,
kn. II,
kap. 42.
[Pokračování ...].
Poznámky: |