[Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1089.
   Roku od narození Páně 1090. Starý onen had, nepřítel pokolení lidského, jenž nikdy nespí, nýbrž stále pokojné znepokojuje,
          snést již nemohl déle, by bratři v pokoji žili,
totiž král Vratislav a biskup Gebhart.¹ Tohoto pokouší lichou touhou po slávě a cti, onoho štve domýšlivostí a pyšnou nadutostí, avšak tak, že ani onen tomuto nevěřil ani tento nemohl onoho převýšiti. Král nechce pokládati bratra za sobě rovného, biskup nechce býti menší než bratr; první chce býti nadřízený, druhý nechce býti podřízený; onen chce jako král panovati a vynikati, tento nechce jeho rozkazů poslouchati, nýbrž se přiznává poddanstvím toliko k císaři, od něhož přijal biskupství. A nevražili na sebe časem s tak silnou vášnivostí, že častokrát neměl král o svátcích biskupa, aby mu vstavil korunu na hlavu.²
   Král, puzen jsa touto potřebou a též ctižádostí, nikoli z rozumu, nýbrž z pouhé panovačnosti opět dosadil biskupa v zemi moravské, a to svého kaplana Vecla. Tímto činem dal nápadně najevo, že nejen zavrhl to, co sám před císařem a jeho biskupy schválil, aby totiž bylo sjednoceno obojí biskupství, nýbrž že i porušil privilej, jíž papež Kliment potvrdil hranice tohoto biskupství.³ Biskup Gebhart chtěl jeti do Říma, aby si u otce apoštolského stěžoval do této nespravedlnosti na církvi spáchané; ale vzav na potaz své důvěrníky, dříve navštívil starého svého přítele Vladislava, krále uherského, a oznámiv mu bezpráví na své církvi, žádal na něm pomoci k cestě do Říma,
          nemaje, bohužel, zdání, že smrt již jemu je blízká.
   Neboť hned toho dne, jak navštívil krále, roznemohl se těžce, a poněvadž byl blízko hradu Ostřihoma, dopravil ho tam král na lodi a poručil péči o něj tamnímu biskupu.⁴
          Jaké po těch šest dní on hrozné bolesti snášel,
          nemohu vyjádřit slovem, vždyť slzy mi nedají psáti.
   Sedmého dne již k večeru
          pátý den, nežli v červnu se ukončí sluneční oběh,
          skvělá duchovních perla, všech Čechů zářivá hvězda,
          pobožný biskup Gebhart, svým věděním obzvláště slavný,
          odešel z tohoto světa, by živ byl v Kristu i dále.
          Abych pověděl mnoho i o jeho mravech a žití, 
          po tom touží můj duch, však v prsou schází mi schopnost.
          Přece však aspoň to málo, co sám jsem viděl, chci říci.⁵

Kosmas: Kronika Čechů, kn. II, kap. 41.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.