[Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1087. Král Vratislav sebrav vojsko táhl do Srbska, jež mu kdysi císař Jindřich navždy udělil v držení.¹ V době, kdy opravoval hrad Hvozdec blíže Míšně,² zatím co jiní byli zabráni prací, poslal dvě čety vybraných bojovníků se svým synem Břetislavem, aby šli pomstíti příkoří, jež se mu jednou stalo. Neboť před nějakým časem, vraceje se od císařského dvora, náhodou přenocoval v jedné velmi veliké vsi, řečené Kyleb; tam se v noci strhla různice mezi jeho lidmi a vesničany a byli zabiti od sedláků dva bratří, první mezi předními, naší vlasti mohutní sloupové, zářící světlem ctností, Načerat a Vznata, synové kmeta Tasa.³ A ihned ti, kdož byli posláni podle rozkazu králova, spěchajíce dnem i nocí, udeřili třetího dne na úsvitě prudce na řečenou ves, pobrali obyvatelům všecky statky a je samé i jejich ženy oloupili až do řeménka na střevíci, stavení zapálili do základů a rozbořili, a odvedše s sebou koně a dobytek, beze škody dali se na cestu.⁴
   Ale když v poledne přecházeli přes jednu řeku, kněžic, našed útulné místo u řeky, kázal štítonošům, aby s kořistí táhli napřed, muže však v boji zvláště udatné pozval, aby tam s ním poobědvali. A poněvadž bylo veliké horko, jsa prudkým žárem rozpálen, po obědě se trochu ve vodě osvěžil koupáním. Tu mu dal vzkázati kmet Alexí: „Není to tvá Vltava nebo Ohře, kde se koupáš, neotálej, neseš poklady hrdinů“. K tomu mladík odpověděl: „Jest vrozeno starcům, že se vždy třesou, jak jen zavěje vítr, a více se bojí konce života, ač již nad nimi stojí, než mladíci“. Když to bylo oznámeno Alexímu, pravil: „Dej Bůh — ale se šťastným výsledkem —, aby nyní nastala taková neodvratná náhoda, že by z ní mladíci viděli, zdali se starci či oni více bojí konce života“. Ještě co to mluvil, hle, objevilo se přes dvacet jezdců, poslaných od Sasů, aby je vylákali k srážce, tak jako lasička, chtíc svého nepřítele hada zakousnouti, stínem svého ocasu ho láká z díry. Jak je našinci uviděli, lidé nerozvážní, více smělí než opatrní, ač je kmet Alexí důrazně od toho zrazoval, zdržoval a zpět volal, vrhali se v svůj osud, stíhajíce nepřátele. Najednou vyrazil železný pluk Sasů ze zálohy a ani jeden z našich, kteří se pustili za nepřáteli, nevyvázl.⁵
   A když ti, kdo zůstali v táboře, viděli vystupovati k nebi jako vírem kotouč prachu, a ač náhlé a nenadálé příhody často uvádějí ve zmatek i největší hrdiny v boji, přece se chopili co nejrychleji zbraní a utkali se mužně s nepřáteli; dojde k prudké bitvě, třeskot zbraní a ryk mužů zazní až do oblak, kopí se při prvním utkání lámou, bojuje se meči, až s pomocí Boží byli Sasové obráceni na útěk a našinci dobyli vítězství, ale velmi krvavého. A poněvadž bojovníci druhého řádu již odešli napřed s kořistí, zahynuli v této bitvě toliko samí urození: Alexí, jeho zeť Ratibor, Braniš s bratrem Slávou a velmi mnoho jiných. Kmet Předa, přišed o nohu, sotva vyvázl životem. Kněžic byl jen raněn pod pravým palcem, ale kdyby nebyl jilec meče, jejž držel v ruce, zachytil ránu, byl by nadobro přišel o ruku. Toto krveprolití se stalo dne 2. července.⁶

Kosmas: Kronika Čechů, kn. II, kap. 39.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.