KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. II.

38

   [Pokračování ...].
   A rovněž téhož roku potvrdil papež Kliment na žádost císaře Jindřicha a na přímluvu arcibiskupa mohučského Vezila po apoštolských legátech, kteří se této synody účastnili, svou privilejí pražské biskupství v řečených jeho hranicích. Stalo se tak k snažné žádosti a přičinění biskupa Gebharta, jenž byl svého kaplana Albina poslal s apoštolskými legáty z Mohuče z této příčiny do Říma.
   Téhož roku dne 9. června zemřel Ota, kníže moravský, bratr Vratislava, knížete českého.¹
   Mezitím Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, za krále a posadil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.² Přitom kněží a všichni velmoži třikrát volali: „Vratislavu, králi i českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, dlouhý život, zdraví a vítězství!“ Potom třetího dne arcibiskup, byv obohacen nesmírným nákladem zlata a stříbra, hodným královské vznešenosti, a obdařen i jinými výslužkami a dary, vrátil se radosten s velikou poctou domů.

Kosmas: Kronika Čechů (kn. II, kap. 38.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Komentář:
P. Černý (2004, s. 187 pozn. 34) vyslovil názor, že k pražské korunovaci došlo již v roce 1085:
„Nejpodrobnějším, i když ne vždy spolehlivým pramenem informací o povýšení Vratislava na krále a o jeho pražské korunovaci je text Kosmovy kroniky (MGH. SS. Nova series II, Berlin 1923, s. 134-135. Nejnovější český překlad: Kosmova kronika česká [vyd. H. BLÁHOVÁ, Z. FIALA], Praha 1975, s. 120-123), kde jsou obě události zmiňovány v kapitolách, vztahujících se k roku 1086. Kosmas dále upřesňuje, že korunovace se konala v neděli 15. června, která však ve skutečnosti nemohla připadat na rok 1086 (kdy 15. června bylo pondělí), nýbrž na rok 1085 (G. FRIEDRICH, Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934, s. 188). Zprávu českého kronikáře možno považovat za spolehlivou pouze v uvedení příslušného dne a měsíce, nikoliv už roku, kdy došlo k pražské korunovaci přemyslovského panovníka. To by odpovídalo dobovým zvyklostem konat slavnostní akty pomazání a korunovací panovníků na významné církevní svátky. V případě Vratislava byl pro tuto nanejvýš prestižní událost stanoven s největší pravděpodobností mimořádně významný den na neděli 15. června 1085, na kterou připadal i svátek sv. Víta a Nejsvětější Trojice. Toto zjištění je dostatečně průkazné k tomu, aby královská korunovace Vratislava II. byla datována do roku 1085, a nikoliv o rok později, jak se uvádí nejčastěji – obvykle bez přihlédnutí k uváděným skutečnostem – v dosavadní literatuře. K tomu naposledy ŽEMLIČKA 1997, s. 106-107, který – podobně jako většina historiků – datuje synodu v Mohuči, na níž císař Jindřich IV. prohlásil Vratislava králem a položil na jeho hlavu korunu, sice do roku 1085, nicméně akt nové, kanonicky provedené korunovace, spojené s pomazáním, která se konala v Praze, klade až o rok později. I když podle zde navrhované teze může doba půldruhého měsíce, která by tak uběhla od synody v Mohuči, stanovené – jak vyplývá i z mnoha jiných pramenů věrohodnější povahy, než byla Kosmova informace – na konec dubna 1085, do postulovaného data pražské korunovace 15. června téhož roku, připadat příliš krátká, je velmi pravděpodobné, že přípravy na tuto prestižní ceremonii byly zahájeny už delší dobu předtím“.
   Na této nové tezi P. Černého je „pozoruhodné“, že žádný z dosavadních překladů Kosmovy kroniky (v tom i autorem citované vydání) se o nedělním termínu pražské korunovace   n e z m i ň u j e . Ani v nejnovějším vydání Kosmovy kroniky (2005, s. 121) není ono Kosmovo „upřesnění“ uvedeno. Kromě toho autor sám uvádí, že tím podstatným faktem bylo, že 15. června byl svátek sv. Víta a Nejsvětější Trojice. Na který den v týdnu svátek připadl, zda na neděli nebo na pondělí, nebylo asi až tak důležité.
   Spoléhá snad autor na to, že si jeho tvrzení nikdo nebude ověřovat? Srovnej Kosmův text výše. Autor také necituje originální latinský text, v němž by byla neděle výslovně zmíněna (tedy ono Kosmovo údajné „upřesnění“). To ovšem stále ještě neznamená, že by se pražská korunovace nemohla odehrát (teoreticky) již v roce 1085. V každém případě ale přípravy na tuto prestižní pražskou ceremonii nemohly být zahájeny „už delší dobu předtím“, rozuměj před synodou v Mohuči, když předem nebylo vůbec jisté, zda Vratislavova korunovace bude na sněmu schválena. V opačném případě by se Vratislav dokonale ztrapnil.
   Nejzávažnějším protiargumentem je však privilegium císaře Jindřicha III., které si od něj vyžádal biskup Gebhart (Jaromír), sepsané a podepsané 29. dubna 1086 (srovnej výše pozn. 1), v němž je Vratislav Český jmenován dvakrát, ale vždy jen jako kníže (Kosmas II, 37). Pak ovšem Vratislavova pražská korunovace v červnu roku 1085 proběhnout  n e m o h l a .
   Podobné je to s autorovým „objevem“, že v rukopisu „Svatovítská apokalypsa“ na úvodní miniatuře není vyobrazen kníže Spytihněv II., ale jeho mladší bratr kníže Vratislav II. (P. Černý 2004, s. 135n), neboť prý „má zde větší význam zobrazení kopí s praporcem v jeho rukou než »mitra« na jeho hlavě“ (správně by ovšem bylo „kopí s praporcem v jeho ruce“). K replice svatého kopí např. Z. Dalewski (2002, s. 326) uvedl: „Také v případě Čech by bylo přehnané považovat kopí za nejdůležitější insignii, která prokazovala vládu českého knížete“.
   Dále k tomuto tématu viz strana „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Pověsti: „Kosmas (I, 14) o zmizení krále Svatopluka“.
Kroniky: „Přenesení království a koruny z Moravy do Čech podle Dalimila“.
Kroniky: „Přenesení moravského království do Čech podle Pulkavy“.
Kroniky: „Granum o rezignaci krále Svatopluka a postoupení moravského království knížeti Čech“.
Kroniky: „Vratislavova korunovace podle Dalimila“.
Kroniky: „Vratislavova korunovace podle Pulkavy“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal od císaře Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Privilegium císaře Jindřicha III. pro biskupa Gebharta (Jaromíra)“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. I. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Zbygniew Dalewski: Svaté kopí a polské insignie. Sborník esejů k výstavě Střed Evropy okolo roku 1000. NLN, Praha 2002, s. 324-326.
• Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Academia, Praha 2004.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.