MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

ZAJÍMAVOSTI

 

ABECEDA JAKO MODLITBA

CHRISTIANIZACE SLOVANŮ PŘED CYRILOMETODĚJSKOU MISIÍ
J
an Klobušický

   Již před slavnou misií sv. Cyrila a Metoděje existovaly snahy o christianizaci Slovanů. Sv. Jan Zlatoústý1 kolem roku 400 povolil neariánským Gótům na Krymu, kteří žili v převážně slovanském prostředí, sloužit sv. liturgii v gótštině a dokonce vypravil misii k Vizigótům, kteří sídlili severně od Dunaje. Tito misionáři zřejmě přišli k markomanské královně Fritigil,2 jež byla rodem Vizigótka. Markomanská říše se rozkládala na území Moravy a zasahovala i do Čech a na Slovensko, tak se tedy na naše území dostala liturgie sv. Jana Zlatoústého ještě za jeho pozemského života.
   Markomani jsou všeobecně vnímáni jako germánský kmen. Pravděpodobnější je však skutečnost, že domácí obyvatelstvo bylo slovanské a germánského původu byla nanejvýš vládnoucí vojenská šlechta. Pokud se týká samotných markomanských vládců, je velice zajímavé, že jejich historicky dochovaná jména snad ani jinou než slovanskou etymologii neumožňují. Marobud se zdá být koruptelou od Mirobud, Katvalda od Chotivlad, Ballomar od Valomír, apod. Z období markomanských válek se dochoval na trenčínské skále římský nápis, který uvádí tehdejší místní název v latinském přepisu Laugaricio.3 Pro toto toponymum navrhuji celkem uspokojivou slovanskou etymologii...

   [Celý článek 72 kB ve formátu *.pdf po kliknutí ZDE. Pro zobrazení souboru je nutný Acrobat Reader alespoň ve verzi 5.0].

Jan Klobušický: Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií (2006, s. 67-69).


Poznámky:

1 P
2 S královnou Fritigil (původně ariánského vyznání) se v 90. letech 4. století setkal jakýsi italský kupec. Seznamoval královnu a její dvůr, jak se lze dohadovat, s novinkami ze západního světa a dostal se v řeči také na náboženství a na proslulého milánského biskupa Ambrože (340-397). Fritigil zapochybovala o správnosti své víry (ariánství odsoudil církevní sněm v Nicei roku 325 jako herezi) a zatoužila poznat osobně biskupa Ambrože a dosáhnout poučení o pravé víře. Proto nejdříve poslala do Milána poselstvo s hojnými dary pro svatého biskupa s prosbou, aby jí poslal naučení o pravé víře. Biskup Ambrož její prosbě vyhověl a poslal jí ve formě dopisu jakýsi stručný katechismus. O tom a o cestě královny Fritigil do Milána nás zpravuje Ambrožův tajemník Paulinus (354-431) v dopise, který napsal sv. Augustinovi (354-430). Z jeho závěru se dovídáme: „Když připutovala do Milána, litovala velice, že svatého biskupa, k němuž spěchala, již nenalezla, neboť již opustil tento svět“. (Na Bílou sobotu, 4. dubna 397). O její další cestě ani o jejím dalším životě nejsme zpraveni.
Historii královny Fritigil a Paulinův dopis znal pravděpodobně i sv. Vojtěch. Od něho pak zřejmě Kristián (993) čerpal své informace o počátcích křesťanství na Moravě: „Morava, země Slovanů, přijala, jak podle staré tradice víme a věříme, víru Kristovu za časů Augustina, učitele velebného“. (J. Svoboda 2004, s. 103-104).
Pohřeb královny Fritigil je spojován s knížecím hrobem s kostrou asi čtyřicetileté ženy pod mohylou na Žuráni u Brna (kat. úz. Podolí u Brna), objeveným v roce 1948. V hrobě (již v dávnověku vyloupeném) byly nalezeny úlomky slonovinové pyxidy s reliéfy apoštola Pavla s křížem v levé ruce a Krista s knihou. 
3 Laugaricio [2. p. -cia], též Leugaricio, řecky Leukaristos, lokalita na katastru dnešního Trenčína, kde přezimovaly vybrané římské vojenské oddíly (vexilace) od roku 179 do roku 180 n. l. Dosvědčuje to nápis na hradní skále v Trenčíně a nápis M. Valeria Maximiana, velitele v Laugariciu, nalezený v alžírské Zaně.

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Písmo: „Písmo Konstantinovi zjevil Bůh“.
Písmo: „Mnich Chrabr: O písmenech“.
Písmo: „Josef Vašica: Písmo hlaholské“.
Písmo: „Jan Klobušický: Několik poznámek k původu slovanských písem“.
Písmo: „Abeceda“.
Texty: „Ukázka hlaholského textu“ a jeho český překlad.
Legendy: „Život sv. Konstantina-Cyrila“.
Legendy: „Život sv. Metoděje“.
Legendy: „Kristiánova legenda, kap. 1“.
Jazyk: „Radoslav Večerka: Staroslověnština“ (1/3, 2/3, 3/3).
Písemnictví: „Josef Vašica: Velkomoravská škola literární“.
Písemnictví: „Radoslav Večerka: Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Historie: „Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“.
Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.

Literatura:
• Oldřich Menhart: Kaligraf o hlaholici. Slovanské studie, Praha 1948, s. 58-59.
• Oldřich Menhart: O prvenství moravské hlaholice. Slavia, 25, 1956, s. 198-199.
• Vojtěch Tkadlčík: Trojí hlaholské i v Kyjevských listech. Slavia, 25, 1956, s. 200-216.
• Vojtěch Tkadlčík: Dvě reformy hlaholského písemnictví. Slavia, 32, 1963, s. 340-366.
• Vojtěch Tkadlčík: Dvojí ch v hlaholici. Slavia, 33, 1964, s. 182-193.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské. LD, Praha 1966.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon, Praha 1985.
• Jan Svoboda: Přes propasti věků. Tři kapitoly z našich nejstarších dějin. Vyšehrad, Praha 2004.
• Jan Klobušický: Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií. In: Řeckokatolický kalendář 2007. Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v ČR, Praha 2006, s. 67-69.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah