VZNIK NEJSTARŠÍHO SLOVANSKÉHO SPISOVNÉHO JAZYKA (3/3)

   [Pokračování ...].
   Potlačení staroslověnské písemné tvorby na Velké Moravě po Metodějově smrti neznamenalo úplné přerušení a konec slovanské knižní vzdělanosti. Je třeba mít na paměti, že ještě za Metodějova života pronikla z velkomoravského vzdělanostního centra slovanská gramotnost, znalost písma a užívání staroslověnského jazyka k literárním záznamům do Panonie a patrně i do Charvátska a že se pak šířila dál spolu s tím, jak se šířil politický vliv a politická moc Velkomoravské říše: do slavníkovských a přemyslovských Čech a do části Polska (na tzv. Vislansko).¹
   Po Metodějově smrti pak jeho vypuzení žáci a spolupracovníci přinesli s sebou všude spisy vzniklé na Moravě, znalost spisovného jazyka i schopnost slovesné tvorby. Hlavní proud exulantů z Velké Moravy našel útočiště v Bulharsku, kde pěstováním písemnictví proslula zejména dvě střediska, sídelní město Prěslav na severovýchodě a Ochrid na makedonském jihozápadě země (leží v dnešní Jugoslávii). Skvělý rozmach písemnictví koncem 9. století a v první polovině 10. století, pro nějž se toto období označuje jako „zlatý věk bulharské literatury“, byl však podstatně utlumen ztrátou politické samostatnosti Bulharska koncem 10. a začátkem 11. století.
   Je dále pravděpodobné, že se část Metodějových žáků utekla na jih do Charvátska a část že jich možná zůstala v odlehlých končinách samé Velké Moravy, ve středním Podunají a v karpatské kotlině, ale nepochybné důkazy o tom nejsou. A stejně scházejí i přímé zprávy o tom, že by se byli slovanští mniši uchýlili z Velké Moravy na území Čech.² Ale nepřímých svědectví se slavistice podařilo vystopovat a shromáždit tolik, že dnes už lze odůvodněně předpokládat, že staroslověnština byla v přemyslovském státě ještě po dvě století více než rovnocenným partnerem latině.³ V 11. století byl dokonce pro vzdělávání literatury v tomto jazyce zřízen zvláštní církevní ústav – Sázavský klášter. Teprve na samém konci 11. století (1097) byla v Čechách staroslověnština zakázána, stsl. písemnictví potlačeno a knihy zničeny.⁴
   Ještě předtím však z obou těchto aktivních ohnisek – Čech na západě a Bulharska na nejzazším jihovýchodě – vyzářila slovanská písemná vzdělanost rychle i k ostatním Slovanům. Z Bulharska se šířilo stsl. písemnictví jednak přes Rumunsko na Rus, jednak na západ, a to severnější větví přes Srbsko do Bosny a jižnější větví do Charvátského přímoří. Čechy se staly východiskem literárního a jazykového působení jednak na slovanský jih do Charvátska, jednak na slovanský východ, přes jižní Polsko až do kyjevského státu.
   Tak se během 2 – 3 století rozšířila knižní vzdělanost skoro ke všem slovanským (a také k některým neslovanským) národům a staroslověnský jazyk vytvořený původně jako nástroj písemnictví určeného Slovanům moravským, se stal prostředníkem živých styků a vzájemné výměny kulturních hodnot v měřítku takřka obecně slovanském. Staroslověnština vstoupila do dějin evropské středověké vzdělanosti jako třetí velký mezinárodní jazyk (vedle latiny a řečtiny).

Radoslav Večerka (2002).

Poznámky:

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
Josef Vašica: „Velkomoravská škola literární“.
Radoslav Večerka: „Praslovanština“ (1, 2).
Radoslav Večerka: „Staroslověnská literární tvorba v 9.-11. století“.
Vladimír Vavřínek: „Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem“.
Josef Vašica: „Hlaholice a cyrilice“.
Mnich Chrabr: „O písmenech“.
Písmo: „Hlaholská a cyrilská abeceda“.
Ukázka písma: „hlaholice“.
Ukázka písma: „cyrilice“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Dokumenty: „List moravského krále Rostislavu byzantskému císaři Michaelu III.“ (862).
Dokumenty: „List byzantského císaře Michaela III. králi Rostislavovi na Moravu“ (863).
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj prohlášeni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje, apoštola Moravanů a Slovanů (1985).

Literatura:
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5. nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002, s.  31.

HLAHOLICE

CYRILICE