KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. II.

11

   [Pokračování ...].
   Zatím, co se toto dálo, Sasové s vévodou Ekkehardem,¹ o němž jsem se výše zmínil, vtrhli do Čech a malou krajinku okolo řeky Bieliny nepřátelsky zpustošili. Když však se jejich vévoda doslechl zlé zprávy, že Slované dobyli nad císařem vítězství, zastavil se u Hněvina mostu nad řekou Bielinou, jsa na velikých rozpacích, zda se má pokusiti o štěstí v boji či s velikou hanbou domů se vrátiti. Chtěl však dříve zkoumati smýšlení knížete, a zkoušeje ho skrze posly, radil mu přátelskými slovy: „Ty, jenž se nyní raduješ z vítězství v boji, byl bys mnohem lepším vítězem, kdybys byl zvítězil prošením. Proto se nevynášej marně nad sebe sama, neboť tvrdo ti jest proti ostnu se zpěčovati. Neboť ten král, který chtěl vejíti do vaší země s malým počtem, jako by vás šetřil a litoval, brzy přijde, nenaleznete-li zatím u něho milost, na vás s takovým množstvím vojsk, že jim ani vaše studně stačiti nebudou a vaše zemička sotva je pojme; potom budou poslední věci horší nežli první. A proto znova tě napomínám a radu ti dávám, abys nepozbyl všeho, co snad máš: po svých věrných přátelích pošli císaři, a to ne skoupě, mamon. To jest ten král, který všecko přemáhá, rozhněvané udobřuje a nepřátele smiřuje; pošli jej, ať se za tebe u císaře přimluví a jeho milost ti získá“.²
   Kníže Břetislav, jsa tím vzkazem pohněván, pohrdl prospěšnou výstrahou, a opřev ruku o jilec, na to odpověděl: „Řekněte svému Ekkehardovi: O radu mi není zle a nemysli si, že napomínáním něco pořídíš. Tebe ať si poslouchají Sasové, tvrdší než skála, a nějací bezradní lidé, kteří myslí, že něčemu rozumíš. Já však, jestliže do tří dnů nevyjdeš z této země, zdržuje se všeho násilí, tímto mečem ti hlavu setnu a obličej ti položím k zadku.
          Málo mi záleží na tom, co v císařském dvoře se děje.
   Pokud Břetislavovi visí po boku meč, nepoteče mléko z těla císařova, nýbrž také krev“. Když to vévodovi vyřídili, těžce to sice nesl, přece však, ač nerad, jako vlk, když ztratí kořist a psi ho stíhají, svěsí ocas a utíká zpět do lesa, tak vévoda Ekkehard odtáhl s velikou hanbou do Saska.
   Také se doneslo knížeti Břetislavu, že se Prkoš, správce hradu Bieliny, podplacen byv saskými penězi, nepostavil proti nim v opevněné bráně, nýbrž položil hlídky až tam, kde jsou lesíky nepřátelům schůdné. Bylť kníže svěřil Prkošovi velení nad celou hotovostí z Moravy a nad třemi pluky, jež mu byly poslány na pomoc z Uher. Kníže rozhněvav se dal mu vyloupiti oči, utíti ruce i nohy a hoditi ho do hlubin řeky; stalo se to roku od narození Páně 1041.³

Kosmas: Kronika Čechů (kn. II., kap. 11.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Rodokmen Sálců“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj II. převzal korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal odznaky knížectví a korouhev Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal praporec z ruky císařovy).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 151.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.