KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. II.

10

   [Pokračování ...].
   Ihned se valí podle rozkazu králova obrněné voje, o první místo v bitvě závodí velmoži; daleko široko se zaskví šiky jako průhledný led, a když slunce zasvítilo na jejich odění, zalesklo se od něho lesní listí a vrcholky hor.
   Nikoho však nenalezli, sestoupivše do údolí, na obou stranách byl jen hustý hvozd a neprostupná místa. A jako bývá při každé válce, že zadní voj žene muže vpředu do boje, byť i proti jejich vůli, tak velmoži již unavení byli zas od těch, kdo šli za nimi, tlačeni, aby přešli též přes druhou horu.¹ Ale už jim horkem a žízní lpí jazyk na suchých dásních, sil ubývá, pravice umdlévají; těžce nabírají dechu z prsou, a přece se nemohou zastaviti. Někteří shodí svá brnění přes štíty, jiní stojí, podepírajíce se o stromy a marně lapajíce naprázdno vzduch, jiní leží přes pařezy, lidé tlustí a nezvyklí chůzi v pěším boji; a když narazili na opevnění, povstane všude křik a jako oblak nad lesem vystupuje z umdlených těl pára. Když to spatřili Čechové, maličko váhali, ale jakmile zpozorovali, jak oni ochabli v síle, směle vyrazí z opevnění. Odvahy jim dodávala nepřemožitelná sestra Štěstěny Bellona. Štěstěno náhody, nikdy nejsi stále dobrá a
          nestálým kolesem svým květ velmožů topíš až ke dnu.
          Ejhle, jak ctihodná tvář jest hyzděna vznešeným mužům
          kovanou podkovou koní, když kolem divoce skáčí,
a břicha plná lahůdek i bedra, obtočená pásy dvojnásob nachem zbarvenými, kopytem rozdírá kobyla a rozvléká vnitřnosti a střeva jako tkanice nebo řeménky.
          Ze studu nepíši dál, jak postihl takovou šlechtu
          náhlé záhuby pád — jest nehodno písmem to líčit.
Neboť bylo tam porubáno takové množství urozených mužů, jakého nebylo ani na pláních thessalských ani za časů Sullových, ani za žádného moru, ani prý nikdy nezahynulo najednou nepřátelským mečem tolik německé šlechty.² Zatím císař, sedící na temeni hory, zklame se v své předtuše. Nemaje ani pomyšlení, že by nepřítel mohl zvítěziti nad jeho lidmi, uviděl, že se blíží krví potřísnění vítězové, i vyskočí na oře, přidrží se ho za hřívu a pobodne koně do slabin; a nemíti ho po ruce, byl by v tu hodinu sestoupil do podsvětí bez prodlení římský císař.³

Kosmas: Kronika Čechů (kn. II., kap. 10.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Rodokmeny: „Rodokmen Sálců“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj II. převzal korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal odznaky knížectví a korouhev Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal praporec z ruky císařovy).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 151.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.