|
1 –
|
Staroslověnská
legenda „O pustynnike Ivaně“,
sepsaná v Čechách někdy na přelomu 9. a 10. století,
se o Bořivojově moravském původu ještě zcela otevřeně
zmiňuje. Patrně až po založení
pražského latinského biskupství (973/976) začal být vyvíjen
tlak na změnu. Z několika pochopitelných důvodů bylo třeba,
aby Slovanům českým vládl panovnický rod č e s k ý ,
tzn. s „prokazatelně“ českými předky. Tohoto úkolu se jako
první ujal mnich Kristián, bratr vládnoucího knížete Boleslava II.,
někdy kolem roku 993. |
| 2 –
|
Ve
václavských legendách se
celkem stereotypně objevuje informace, že kněžna Drahomíra byla
matkou či dokonce rodičkou obou Vratislavových synů, Václava i Boleslava. Není to
ale možné vzhledem k jejímu poměrně pozdnímu datu sňatku s Vratislavem
(906). Výsledky
antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků Vratislava
a Václava takovou
variantu pak zcela přesvědčivě vyvrátily. Potvrdilo se tak opět,
že legendy jsou jen l i t e r a t u r a ,
avšak zdaleka ne literatura faktu (O. Králík 1969, s. 10;
D. Třeštík 1997, s. 8; D. Kalhous 2006, s. 136). Podobně kněžna Emma nemohla
být matkou žádného z Boleslavových synů, i když Kosmas
(I, 32) tvrdí opak (L. Polanský 2000,
s. 45, 48). |
|
3 –
|
Čtení
rytého nápisu, objeveného v rotundě v roce 1949, se přizpůsobilo mylnému výkladu
maleb. Výklad maleb zase získal oporu v mylném čtení nápisu.
Tento začarovaný kruh se nyní podařilo s konečnou
platností rozetnout. |
| 4 –
|
Jakmile
se zjistilo, že kníže Bořivoj, jehož hrob
K1 byl nalezen ve Václavově svatovítské rotundě, by
mohl být příbuzný s moravským
králem Svatoplukem (hrob 12/59 v hrobní kapli v Sadech
u Uherského Hradiště), začali pražští archeologové
hledat osobu jiného knížete, s níž by bylo možné
pohřeb v hrobu K1 spojit, aby se Bořivojův moravský původ
vyloučil. Výběr padl na Bořivojova vnuka Boleslava I.,
jehož hrob se archeologům z baziliky sv. Jiří jaksi
vytratil. |
| 5 –
|
Velkomoravský
kníže (a pozdější král)
Rostislav vládl na Moravě od
roku 846. V roce 862 pozval na Moravu „ke
křesťanské orbě“ byzantské věrozvěsty Konstantina a Metoděje.
Ti zde působili téměř čtyři roky a poté odešli do Říma,
aby tam byli jejich učedníci vysvěceni na kněze. Konstantin v Římě
umírá, na Moravu se vrací jen Metoděj, který byl mezitím vysvěcen
na arcibiskupa. V roce 870 Rostislava zradil jeho synovec
Svatopluk a vydal ho Frankům.
O 120 let později tuto historii stručně vylíčil mnich
Kristián (993) v 1. kap. své legendy
„Vita et passio
sancti Venceslai et sancte Ludmile ave eius“. Rostislavovo jméno
však zamlčel. Prokazatelně přitom čerpal ze Života
sv. Konstantina-Cyrila, Reginonovy
kroniky a z Fuldských
análů. Zde všude se však jméno „Rostislav“
vyskytuje, čili jej nepochybně znal.
Ve 2. kap. pak píše o tom, jak se Slované čeští na
radu hadačky-panny vydali hledat prozíravého a rozvážného
muže, „kterýž jen vzděláváním [Božích] polí se zabýval“,
který by je zbavil moru (ten je zde symbolem pohanství).
Kristián tohoto oráče, kterého Čechové někde (neznámo kde)
nalezli, pojmenoval „Přemysl“. Čechové si ho pak ustanovili
„knížetem čili správcem“.
Kde Slované čeští tehdy hledali a pak také nalezli, vyplývá
z mapky „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Moru čili pohanství bylo možné se zbavit pouze křesťanskou
orbou. Mezi moravského krále-oráče Rostislava a českého
oráče
Přemysla proto můžeme položit rovnítko. Kristiánův smyšlený
Přemysl
je ve skutečnosti historický, „ prozíravý a rozvážný“, moravský král Rostislav.
Rostislavovo p ř á n í , vyslovené
v žádosti byzantskému císaři
Michaelu III. o biskupa-učitele, „aby
i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily“
(v náboženství křesťanském), se v případě Čech,
později pak i Uher a Polska, v y p l n i l o . |
| 6 –
|
Odpověď na tuto otázku hledal a snad i našel
Z. Klanica – viz rozhovor s ním: „Jakou úlohu
v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“ Srovnej také články
„Sokol přinášející vládu-království“
a „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města
na Moravě“. |
| 7 –
|
Jak
mnozí čtenáři tuší nebo vědí, jedná se o rotundu
Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě. V letech
1131-1134 proběhla poslední, III. fáze
její výmalby. V podstatě se jednalo o přemalbu
poslední zbývající části mariologického cyklu v jižní
polovině 4. pásu maleb, který byl zakončen obrazem
Nanebevzetí P. Marie, postavami dosud chybějících knížat
od Spytihněva II. po Soběslava I. Při této příležitosti byly provedeny
některé zásahy i do starších maleb ve 3. pásu. Olomoucký
biskup Jindřich Zdík tehdy nechal odstranit z ruky krále-oráče
Rostislava knihu. Jaké důvody ho k tomu vedly je vysvětleno
na straně „Oráčská scéna
na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův
konec. |
| 8 –
|
„Jak je možné,
že Václava dnes rozeznáváme
podle přilby? Je to
proto, že mu ji nasadil Myslbek na známé jezdecké soše na
Václavském náměstí. Nikdy předtím nebyla Václavovým
atributem!“ napsal již v roce 1987 pražský
historik Dušan Třeštík ve svém článku „Objevy ve
Znojmě“, v němž rozcupoval na kousky hypotézu J. Zástěry
(1986) o ikonografii maleb ve znojemské rotundě. Proč
tuto evidentní l e ž (jak také
v článku nade vší
pochybnost dokážeme) napsal? Aby zachránil před „propadlištěm
dějin“ pomýlenou hypotézu své manželky, B. Krzemieńske
(1985), a jejich předchůdců – O. Votočka
(1949), J. Mašína (1954), A. Friedla (1966) a A. Merhautové-Livorové
(1983).
Jak se následně ukázalo, Třeštíkův článek splnil svůj
účel nad očekávání dobře. Od té doby se již žádný
z dalších „odborníků“ ani nepokusil spojit sv. Václava
s přilbou, jako jeho atributem, natož
aby se slovutným
historikem polemizoval. Namátkou jmenujme alespoň některé
– P. Obrazová-J. Vlk (1994), P. Černý
(1997), L. Konečný (1997), M. Bláhová (1999), J. Bažant
(2000), Z. Všetečková (2004), L. J. Konečný
(2005), L. Jan (2006), M. Wihoda (2006), V. Vaníček
(2007), J. Kovárník (2008), A. Merhautová (2009), Z. Měřínský
(2009).
Srovnej P. Šimík (2001, s. 361-377).
|
| 9 –
|
Dokončení repliky
z obrázku: „Těm záleží jen na tom, aby se dostali do ráje, aby to měli dobrý po smrti. Ale my se přece chceme mít dobře tady a teď. Kromě toho ve
»Starých pověstech českých« je to napsáno jinak.
Toho se přidržíme a docela dobře se spokojíme s pohany Přemyslem a Libuší na Vyšehradě. A ty prachy? S tím
už si přece poradíme!“ |
|
