[Pokračování ...].
   Po smrti Vratislavově získal pak knížecí vládu jeho syn sv. Václav a byť mlád,¹ přece duchem nad starce rozumný, na počátku své vlády svolal všechny na sněm a takto oslovil lid: „Když jsem byl ještě maličký“, řekl, „mluvil jsem jako malý, měl jsem rozum jako malý, ale když jsem se stal mužem, odvrhl jsem vše, co náleželo maličkému“.² Velmi rozvážně následoval vzpomenutá slova apoštolova, vnukaje špatným strach a dobrým radost a naději na spásu. Když to poznali ukrutníci, kteří jsou vždy hotovi ke zlému činu, spolu s matkou přemluvili jeho bratra, druhého Kaina, aby zahubil svého bratra a přisvojil si jeho panství. Ten pro lásku k panování pozval svatého bratra pod zbožnou záminkou, totiž pokřtění syna, na svůj hrad, jenž se jmenuje Boleslav, a zde bezbožnýma rukama korunoval blahoslaveného mučedníka. Jeho život stručně vyložil slovutný císař Karel IV. a může tu být vypovězen, je-li libo. Dotrpěl pak blahoslavený mučedník Václav v městě Boleslavi 28. září léta 929.³ Nato léta Páně 932 skvěje se zázraky byl přenesen do Prahy.⁴ I odpočívá na Pražském hradě v kostele sv. Víta mučedníka, v kapli sv. Jana Evangelisty, kterou sám vystavěl a kde se pro jeho zásluhy dějí mnohé a četné dobré skutky.

Jan Marignola: Kronika česká, kn. II. (19. část).

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Zavraždění Václava: Kristián, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a doba vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Úvaha: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).