A. BIRNBAUMOVÁ

2 / 4

Horní Břečkov • Jasenice • Lipůvky • Olomouc • Osvětimany • Stupava u Kyjova

   Horní Břečkov (Vřečkov), farní kostel v děkanátu vranovském připomíná se prvně roku 1323. Fara zanikla po roce 1499 a obnovena v nové době jako lokalie. Podle Červinky obec tato v IX. století ještě neexistovala. Pro nás je důležito, že leží na přímé linii Velehrad-Raabs a že tudy je předpokládána stará cesta podél Dyje na západ k Raabsu.¹
   Jasenice, okres Náměšť, fara Jinošov. Filiální kostel. Filiální kostel sv. Klimenta (6) připomíná se prvně roku 1354. Ve 14. století doložena jest zde tvrz, které patřilo patronátní právo tohoto kostela. Roku 1649 samostatný statek připojen k Náměšti a fara zanikla. Dosud zachovaný kostel je typický obdélný románský chrámek, stojící na vysokém vrchu u obce Jasenice, uprostřed hřbitova. – Topografie tohoto místa není probádána, ačkoliv Červinka se domnívá, že v IX. století neexistovala. Poloha kostela na Vrchu a opodál obce je nápadná. Obec leží nad Oslavou na cestě k Havlíčkovu Brodu, to jest na zemské stezce habersko-jihlavské.² Zaniknutí farnosti může být vykládáno jako znak starobylosti.
   Lipůvky, farní osada v děkanátu kuřimském nedaleko Brna, směrem severním. V obci jsou dva kostely. Dnešní farní kostel, stojící uprostřed obce a zasvěcený sv. Cecilii, byl až do roku 1750 filiálním ke kostelu sv. Klimenta, který stával asi kilometr cesty od obce směrem severozápadním. Patronem zdejší fary byli purkmistři brněnští, kteří zde mívali svůj pohřeb. Protože starý kostel rozměry svými novodobým požadavkům nevyhovoval a rozšířiti ho nebylo možné, přestavěli a zvětšili patroni kapli sv. Cecilie, povýšili ji na kostel farní a starobylý kostelík sv. Klimenta zůstal opuštěn. Potom roku 1787 byl z rozkazu krajského úřadu zbořen. V roce 1782 je popsán takto: „Byl velmi těsný, měl jediný vchod s kamenným pažením a goticky zdobenou kupoli(!). Čtyři gotická okna v kněžišti, pak tři okna v lodi. Věže z kamene lámaného užívalo se v přízemí za sakristii, v patře za kruchtu a nahoře za zvonici. Kolem byl hřbitov kostmi přeplněný. Zdi jeho byly velmi silné“. Z kamene získaného zbořením tohoto kostela byla roku 1818 postavena v obci škola. Podle nákresu k tomuto popisu přidaného, jakož i z textu samotného plyne, že to byl románský kostel emporový s apsidou jako závěrem. Byl patrně v době gotické přestavěn.
   Výzkumem, provedeným kolem pahorku, na kterém stával starý kostel, jehož stopy byly patrny ještě v letech 1870, bylo zjištěno, že jsou zde jednak hroby rázu hradištního s esovitými záušnicemi, jednak rozsáhlá popeliště s hradištní keramikou. (Srovnej Červinka s. 165, 187 a 257.)
   Lipůvka je tedy prvý svatoklimentský kostel, u něhož nalézáme všechny znaky, které později vytýčíme jako jako karakteristické a důvodně pro naši thesi o kostelích sv. Klimenta: 1. leží na zemské cestě, na stezce trstenické,³ která šla od Brna na Svitávku do Poličky a Litomyšle; 2. kostel byl nepopiratelně starobylý a uchoval se pouze v paměti lidské, nikoliv ve skutečnosti; 3. existoval na prastarém sídlišti, o němž dnes nemůžeme ovšem říci, bylo-li hradiskem či nikoli. (7)
   Olomouc. O kostele sv. Klimenta v Olomouci zachovala se pouze paměť v listině, uveřejněné v Regestech I. s. 39, která pochází z roku 1028 a je považována za staré falsum. Červinka (l. c. s. 90) praví, že Olomouc, jakožto hradiště byla založena teprve Břetislavem, a to po roce 1029 přímo proti staroslovanskému hradišti, nynějšímu klášteru Hradisko. Falšovaná listina, výše zmíněná obnovuje nebo potvrzuje věno kostela sv. Petra a kaple sv. Klimenta, které jim bylo darováno od starých knížat zemských (restituit ecclesiae S. Petri et capellae S. Clementis in Olomucii dotem ab antiquis huius terrae principibus collatam).
   Interpolace (vědomé vsunutí) faktu o kostele sv. Klimenta ve zmíněném falsu nemůže býti bez podkladu a zejména ne v té souvislosti, jak je zde uvedena. Zcela obdobný případ najdeme později na pražském Vyšehradě. Také tam jedná se o tehdy již starý kostel sv. Klimenta, který jest nazýván kaplí a který byl převýšen důležitostí nově vzniknuvšího kostela sv. Petra a pozvolna zanikl v této konkurenci, jak stavebně, tak i v paměti lidské. Jestliže však v Praze na Vyšehradě oba tyto kostely stály v těsné blízkosti, nebylo asi tak v Olomouci, kde původní kostel misijní musel státi na původním hradišti – Hradisku. Že zde nemohl působiti pro interpolátora případ vyšehradský, plyne z toho, že případ Vyšehradu jest téměř o více než půl století mladší. Břetislavovy mince s obrazem sv. Klimenta, které Červinka uvádí jako důkaz úcty svatoklimentské v době vlády Břetislavovy na moravském údělu, také nejsou protidůkazem, nebo spíše naopak mohly by býti důkazem toho, že Břetislav přejímal a ctil prastarou tradici svatoklimentskou, pěstovanou na původním hradišti olomouckém.⁴
   Prokop (Margr. Mähren I., s. 141) uvádí, že prastará tradice moravská tvrdí, že původní kostel olomoucký byl založen sv. Cyrilem a Metodějem, a že Rostislav dal mu veliké věno, takže mu patřilo celé území až po břeh řeky Moravy. Takovéto tradice jsou sice závažné, ale přece v jisté míře zajímavé.
   Má tedy Olomouc následující znaky: 1. je to svatyně na starém hradišti, jednou z nejstarších a nejdůležitějších; 2. leží na zemské cestě vedoucí proti toku Moravy na Odru a Vislu; 3. je to kostel, jehož existence je zaručena v nejstarší době historické; 4. byl tak starobylý, že se uchoval pouze v nejstarší paměti lidské. Z kombinací zpráv je totiž jasno, že nemohl vzniknouti později než zprávy o něm dochované, které jak řečeno, jsou samy o sobě prastaré.
   Osvětimany (okres uhersko-hradišťský). Západně od Uherského Hradiště nalézá se pahorek, na němž bylo bezpečně zjištěno hradiště. Bylo opevněno trojnásobnými valy. Na nejvyšším temeni ostrožny, na vrcholku, vykopány byly základové zdi gotického kostelíka, (8) o němž máme písemné zprávy, že byl zasvěcen sv. Klimentu. Blíže odtud je sirný léčivý pramen. Písemná zmínka o tomto kostele jest až z roku 1358, kdy olomoucký biskup Jan VIII. z Vlašimi v listině, která stvrzuje darování, učiněné markrabětem Janem klášteru augustiniánskému u sv. Tomáše v Brně, praví: „...kapli sv. Klimenta v lesní samotě nedaleko hradu jeho [Janova] nového Cineburku stojící, za starých sice časů ke svatého postavenou, nyní však po dlouhý čas služby Boží zbavenou od sousedních farních kostelů vzdálenou... zároveň s pozemkem ji obklopujícím, příkopy obehnaným, od lidu zbožně a často tam přicházejícího uctívanou...“. Máme tedy zde nové patrocinium svatoklimentské na hradišti, poměrně nedaleko od Velehradu, které leží na linii Velehrad—Brno, nedaleko Moravy, a k němuž se připíná prastará tradice, potvrzená písemně již pro 14. století. Zříceniny kostela, tak jak byly po polovici 19. století ohledány farářem M. M. Trappem (P. Arch. V., s. 90), činily dojem kostelíka s apsidou. Avšak nové vykopávky zjistily, že tato polokruhová forma byla vytvořena jen naivně sem nanesenými a na sucho na sebe naskládanými kameny, zatím co vlastní základy kostela nalézaly se mnohem níže a vykázaly typicky gotický polygonální závěr. Zde také nalezl Červinka onen Břetislavův peníz se sv. Klimentem.⁵ Domníval se proto, že tato stavba mohla by pocházeti z doby Břetislavovy. Avšak ani to není možné, kostel tohoto půdorysu je zřejmě z doby nepoměrně mladší, raně gotické. – Vykopávky tedy nám zde nepomohly. Proč, povíme si až v závěru našeho pojednání.
   Osvětimanské patrocinium je karakterisováno: 1. tím, že je to kostel na hradisku; 2. že existence jeho je potvrzena prastarou, již ve 14. století potvrzenou tradicí lidovou, která patrně již v této době poutěmi uctívala památku činnosti svatých věrozvěstů; 3. kostel neexistuje; 4. leží při cestě z Velehradu směrem k Brnu.
   Osvětimany byly v letech 1932-1933 dějištěm nechutných podvrhů M. Maštalířové, rolnice tamže, která udánlivě nalezla zde při kopání náhrobní kámen sv. Metoděje, který byl právem odmítnut a odsouzen jako nejapné falsum. – Pro misijní činnost staroslověnskou na tomto místě máme, jak uvidíme, důkazy jiné.
   Stupava u Kyjova, okres uhersko-hradišťský. Podle dosavadní literatury byla tato vesnice založena teprve před rokem 1750, při čemž postaven i kostelík. Fara zdejší zřízena teprve v roce 1864, a to odpojením osady od původní farnosti osvětimanské. Zasvěcení kostela sv. Klimentu souvisí patrně s úplným zánikem svatyně osvětimanské v 18. století.
   Pokud se tedy týká Moravy, nalézáme svatoklimentská zasvěcení (9) na šesti místech, z nichž však pouze pět má pro naše pojednání význam. Dvě z nich, Olomouc a Osvětimany, jsou starými hradisky, Břečkov, Lipůvky a Jasenice leží na starých cestách.

A. Birnbaumová (1948).

[Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navazoval Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982)“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982) po korekci P. Randuse (2007)“.
Mapky: „Osídlení Čech na přelomu 9. a 10. století“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Kraj, v němž působil poustevník sv. Ivan“.
Mapky: „Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě“ (1. část, 2. část, 3. část, 4. část).
Legendy: „O pustynnike Ivaně“, „I. stsl. legenda“, „Crescente“, „Kristiánova legenda“, „Fuit“, „II. stsl. legenda“.
Historie: „Velká Morava mezi Východem a Západem“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Hermenegild Jireček: Sborník Velehradský, I. sv., s. 207.
• V. Novotný: České dějiny, sv. I, díl I., s. 440.
• V. Chaloupecký: Svatováclavský sborník, sv. II., díl II., s. 73, 224.
• I. L. Červinka: Slované na Moravě, s. 254-257.
• Stanislav: K otázce účinkovania Cyrila a Metoda na Slovensku, s. 12.
• A. Birnbaumová: Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě. Zvláštní otisk z Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci roč. XXXV. Olomouc 1948.