A. BIRNBAUMOVÁ

4 / 4

   Po tomto probrání jednotlivých lokalit stanovíme si naši thesi. Zní: 1. Jsou kostely sv. Klimenta svědky osobního působení sv. Metoděje v našich zemích? 2. Jsou tyto kostely doklady o působnosti jím vyslaných misií? (18) 3. Mají, či nemají – a jak velkou – dokladovou důležitost pro první dějiny naší země a našeho křesťanství?
   Nejprve si stanovíme přehled výsledků bádání o jednotlivých lokalitách. – Celkem jsme zjistili, že existují nebo že je v paměti zachována existence o 27 kostelích. Z toho však čtyři (Stupava, Dubá, Vyšehrad prob. dům, Sadská) odpadají, protože jsou to založení buď nová nebo nedostatečně doložená. Budeme tedy uvažovati jen o 23 kostelích.
   Z tohoto počtu je 8 zaniklých (Lipůvky, Olomouc, Osvětimany, Dříň, Kouřim, Litomyšl, Mury, Vyšehrad). Připočteme-li k tomu zánik farnosti u dalších 4 (Jasenice, Lštění, Praha I, Praha II), dospějeme k počtu 12 kostelů, které ztratily svůj původní význam, což činí nadpoloviční většinu a je, jak uvidíme, velmi důležité.
   Z celkového počtu je jich dále 11 na hradištích (Olomouc, Osvětimany, Hradec Králové, Kouřim, Levý Hradec, Litomyšl, Lštění, Mirovice, Stará Boleslav, Vyšehrad, Prácheň). Uvažujeme-li o případné translaci patrocinia ze zanikajícího hradiště do nejbližší osady (Dříň z Buštěhradu), a přijmeme-li možnost, že hradiště bylo i v Lipůvkách, zvětší se nám tento počet na 13, čili na nadpoloviční počet z celku.
   Z celkového počtu je jich pouze na komunikačních spojích 8 (Horní Břečkov, Jasenice, Dobřenice, Chlumčany, Mury, Praha I, Praha II, Bubny).
   Z celkového počtu je jich pouze na hradištích 1 (Vyšehrad).
   Z celkového počtu je jich zároveň na hradištích i na komunikacích 11, s Vodolkou 12 (Lipůvky, Olomouc, Osvětimany, Hradec Králové, Kouřim, Litomyšl, Lštění, Mirovice, Vodolka, Levý Hradec, Prácheň, Stará Boleslav).
   Z tohoto přehledu je zřejmé, že neobyčejně silné procento těchto kostelů zaniklo. Toto zjištění samo o sobě je důkazem velikého stáří těchto kostelů, neboť kontinuita jejich trvání musila býti nějakým násilným a dávno nastalým způsobem přerušena, jinak by byly nezmizely. Proberme si je!
   Lipůvky – přemístění sídliště z původního místa, patrně již ve středověku.
   Olomouc – založení nového hradu v blízkosti prastarého, a příliš nedostatečného hradiště již v nejranějším středověku.
   Osvětimany – zánik hradiště, které ztratilo svoji funkci, patrně již velmi záhy.
   Dříň – zánik osady koncem středověku.
   Kouřim – zánik hradiště v důsledku změněných poměrů politických v nejranějším středověku.
   Litomyšl – úplná proměna funkce tohoto místa (zřízení biskupství) ve středověku. (19)
   Mury – zánik obce ve středověku.
   Vyšehrad – proměna funkce tohoto hradu z hradiště druhořadého na hrad preferovaný již v raném středověku.
   Tedy ve čtyřech případech proměna nastala ještě v době románské, ve čtyřech případech v gotice. Nikde není dokumentován zánik nebo odumírání v době nové.
   Druhý poznatek, který pouze potvrzuje to, co řekli již badatelé předešlí (zdůraznil to zejména Červinka a prvně to patrně vyslovil Vacek v Methodu), je, že tyto kostely vznikaly na hradištích. – Také to je důkazem jejich neobyčejného stáří, neboť se považuje za jisté, že prvními budovateli kostelů byli zeměpáni, knížata, jediní majitelé hradišť. – Novým poznatkem je, že hradiště s kostely sv. Klimenta nalézáme jen na třech územích (resp. čtyřech), která v 9. století jistě existovala v Čechách (o Moravě v tomto směru uvažovati nemůžeme). – Je to v někdejším vlastním Česku (Dříň, Levý Hradec, Vyšehrad, Vodolka?), v Charvátsku (Stará Boleslav, Hradec Králové) a na území Slavníkovců (Kouřim, Litomyšl, Lštění), v Netolicku (Mirovice, Prácheň). Jestliže připustíme, že část území Česka ovládali Vršovci (kde by se nalézal Dříň) – pak vidíme, že zde jde jen o knížectví, o jejichž existenci bezpečně víme a která si samostatnost ještě v IX. století v době Bořivojově zachovávala.
   Konečně třetí a nejdůležitější poznatek je, že všechny tyto kostely leží nebo souvisí s cestami zemskými, s brody, s komunikacemi vůbec. Platí to nakonec i o Lštění, které snad bylo východiskem k cestě Vitorazské nebo Gmundské, i o Vyšehradu, který byl jejich koncem a cílem. – Tento poznatek otevírá nám na celou otázku docela nový pohled. Díváme-li se na mapu Čech a Moravy, můžeme téměř zrakem sledovati všechny ony nesčetné kroky, kterými poseli naši půdu unavené nohy misionářů. Byly jen Metodějovy nebo i jeho žáků? – Patrně obojí. Kdo může dnes co o tom říci tak, aby to chtěl bezpečně tvrditi! – Nicméně tato okolnost je průkazná. Neboť stopy ty vedou od jednoho východiska, jimž může být jak Velehrad, tak Nitra. Odtud, od východu, odtud, odkud přišli věrozvěstové, rozbíhají se i tyto cesty. Na Moravě paprskovitě od Velehradu(?) přes Osvětimany k H. Břečkovu (cesta na Raabs), k Jasenici (cesta Jihlavská), k Lipůvkám (cesta Trstenická), k Olomouci (spojení na Odru). V Čechách: Litomyšl (pokračování cesty Trstenické), Kouřim (pokračování cesty Jihlavsko-Haberské). – Odtud obrat na území Charvátů přes Dobřenice do Hradce Králové (cesta Náchodská), a v prodloužení první linie od Kouřimi – Stará Boleslav a pokračování přes Vodolku a Mury (cesta Saská). – Od Kouřimi směrem k jihu je Lštění (cesta Vitorazská, ev. Gmundská). A pokračováním (20) odtud směrem ke středu země je Praha, již tehdy husté sídliště mezi dvěma hradisky, kde na obou brodech a na hlavní cestě osídlení brody i hrady spojující nalézáme hned tři kostely, kromě čtvrtého hradního. A o významu pražského střediska v době Bořivojově nelze přece pochybovati. Od Prahy dále k západu je Dříň (Buštěhrad) a konečně od Levého Hradce, dostihujeme Chržín a Chlumčany (cesta Mostecká), a od Prahy k jihu Mirovice a Prácheň (Zlatá stezka).
   Rýsují se nám tedy při tomto pohledu na mapu tři střediska výchozí. Na Moravě jedno, ležící v místech, kam je kladen Velehrad. V Čechách je to Kouřim a Levý Hradec. Za čtvrté mohli bychom přijmouti ev. i Hradec Králové. Čili: hlavní sídlo v Česku, hlavní sídlo na Zlicku a hlavní sídlo v Charvátech.
   Sledujeme-li cesty sv. bratří tak, jak do dnešního dne byly historiky stanoveny v poměrně přesném sledu časovém, vidíme, že na Velké Moravě pobývali oba v letech 863-866. V této době je jejich společná misijní činnost v Čechách vyloučena. Oba tedy nikdy u nás nebyli. Sv. Metoděj potom působil sám ve své arcidiecési a v krajích přilehlých jeho misiím, jakožto legatu a latere svěřeným, v létech 874-879, a pak 880-885. Vcelku tedy asi 9-10 let. Je důležité míti stále na mysli, že jeho funkce jakožto legáta byla po výtce organisační a misijní, že to nebyla práce representativní, soustředěná na jedno místo. Jeho hlavním úkolem byly cesty a zase cesty. Doba, kterou jsme stanovili, zdála by se krátkou ale jen tomu, kdo neuvažuje o nesmírné energii a houževnatosti Věrozvěstově a o jeho odolnosti k námaze cest. Byl jí uvyklý. Víme přece, že byl na Krymu, dvakrát (třikrát) v Římě, a že v pozdním věku se vydal ještě ze své diecése do Cařihradu.
   Nemůžeme tedy pochybovat o tom, že sv. Metoděj mohl procházeti a asi jistotně procházel svojí diecésí, a že musil vyhledávati především knížat zemských a navštěvovati je na jejich hradech. O českém knížeti Bořivoji víme to s jistotou z písemných pramenů nejstarších, které se navzájem doplňují. Kosmas o těchto záležitostech nemluví, aby čtenáře neunavoval, neboť, jak praví, jsou dosti známy odjinud, ze spisů již existujících, starších. Legendy Diffundente sole a Tempore Michaelis imperatoris mluví výslovně o pobytu Metodějově v Čechách (viz Chaloupecký: Prameny X. stol., s. 135, 14, 412) a není důvodu o tom pochybovati, jak se až dosud před Chaloupeckého rozborem nejstarších pramenů českých činilo nebo jak se z hyperkritičnosti namnoze dosud činí. – Víme, že tyto nejstarší prameny pojednávají jen o knížatech vládnoucích v Česku a o ostatních zmiňují se jen tehdy, když je to nevyhnutelně třeba. – Bylo by dosti divné, aby tak horlivý apoštol, jakým (21) byl sv. Metod, vyvolil si jen jediného knížete, který se tehdy ještě nemohl nikterak považovati, ani považován býti za suverénního pána celé země – totiž Bořivoje – a ostatních knížat ani nenavštívil, ani o ně nedbal, zvláště když musil procházeti i jejich územími. Analogie toho, co se stalo v Česku, mohla se velmi dobře odehráti ve zlické Kouřimi Slavníkovců, na Hradci v území Charvátů, na netolické Práchni. To ovšem jsou a zůstanou pouze domněnky, které nikdo ani úplně nepotvrdí ani nevyvrátí.
   Tvrdošíjná tradice, že sv. Metoděj osobně založil kostelíky sv. Klimenta, nevztahuje se na všechna místa, kde tyto existují. Vztahuje se vlastně jen na Osvětimany, Olomouc, Hradec Králové a Starou Boleslav. U Hradce Králové má tato tradice asi jistě až humanisticko-romantický původ, a vznikla záměnou nebo přemístěním v pramenech uváděného Hradce, jímž je bezpečně míněn Levý Hradec, na tento Hradec nad Labem. Těžko můžeme užíti tohoto výkladu pro Olomouc, ač – víme, že zde původně bylo také hradisko, čili, že ani zde záměna pojmů místních není vyloučena. Jak ale vysvětlíme prastarou tradici litomyšlskou a osvětimanskou, dotvrzené již v první polovině 14. století? Jen Neplachem a Pulkavou? – To byli přece spisovatelé dvorští, kteří nemohli působiti až do zapadlého koutu moravského Slovácka a do lesů Vysočiny. Lze ovšem namítnouti, že se o této tradici dovídáme z listin napsaných v bezprostřední blízkosti dvora královského. Ale právě proto nemůžeme se domnívati, že by se bylo zde lhalo tak, aby se byli pisatelé dovolávali lidové a dávno na obou místech obecně známé tradice, kdyby tato byla neexistovala.
   Nyní bychom tedy chtěli uzavříti svůj výklad o svatyních sv. Klimenta na hradištích – názorem, že není žádných důvodů, abychom zamítali možnost, že alespoň některé z nich, kromě Levého Hradce, byly posvěceny sv. Metodějem samým. Jistě asi ne všechny. Některé mohl světiti i jeho žák biskup Notar, který rovněž zcela jistě v Čechách pobýval. Nelze však uvésti mnoho námitek proti tomu, řekneme-li, že téměř všechny tyto kostely vznikly buď již v době života Metodějova, jeho působením osobním nebo krátce po jeho smrti působením jeho žáků a misie staroslovanské. Je tedy svatoklimentské patrocinium nesporným kriteriem stáří těchto hradských kostelů a je dlužno jej správně vážiti.
   Dalším problémem jsou ovšem kostely, které se nalézají mimo hradiště v pouhých obcích. – Z toho, co bylo již výše uvedeno, plyne jasně, že i tyto kostely patří v působnost misie staroslověnské, ačkoliv to dosavadnímu názoru odporuje. Především je to zase patrocinium, které je důkazem prvním. Druhým, přesvědčivějším, je docela zvláštní shoda polohy všech těchto míst na hlavních směrech (22) cest zemských a při brodech. Třetí pak rovněž všem společný znak velikého stáří. Čtvrtý, že je jich tak veliký počet v Čechách a poměrně málo na Moravě, což se dá vysvětliti jedině tím, že Morava nebyla ve smyslu křesťanství zemí tak panenskou, jako jí byly Čechy při příchodu sv. věrozvěstů. Pátý konečně, že největší počet nalézá se jich v Česku, čili v krajině nejpokročilejší a náležející pod přímý vliv pronikavých panovníků přemyslovských. Všude jinde (výjimkou jsou jen Dobřenice) známe tyto kostelíky opravdu jen na hradištích. Tato existence nehradištních kostelíků svatoklimentských v Česku je příbuzná několika nehradištním kostelíkům na Moravě, rovněž tedy na území již křesťanstvím kultivovaném.
   Hlavním důvodem proti naší thesi by asi bylo, že v oné době mohl jen zeměpán zakládati kostely. – Nesmíme však zapomínati, že se jedná o dobu činnosti misionářské, která ještě nemá a nemůže míti pevně stanovených norem. Vyučování křesťanskému náboženství nebylo pouhé kázání, ale i obřad nejsvětějších tajemství. Misionáři potřebovali nutně místnosti, potřebovali misijních kostelíků. – A tady jsme u jádra naší these. Již Vacek v Methodu XVII, r. 1891, s. 5n. upozornil důrazně na dvě vodítka směrodatná pro vytvoření představy o formě těchto docela prvotních misijních kostelů. Především praví, že název chrám je slovanský výraz pro komoru, obydlí, chalupu atd., krátce pro dům (chorv. chram = komora, pol. chromina = chalupa, rusky chrómina = velká světnice). Jedině v češtině značí dnes tento název kostel. Známe-li původ a vlastní staroslovanský význam tohoto slova, a uvědomíme-li si dva naše názvy svatyní bohoslužebných: chrám a kostel, je nám jasné, že již zde se jeví dvojí druh svatyní. Jedny hradištní – kastella, kostely, druhé mimohradištní – chrámy.
   Vacek upozorňuje dále, že v církvi východní stačilo k založení svatyně (chrámu) povolení biskupa a oltářní prostěradlo, obsahující příslušné relikvie, posvěcené biskupem. – Upozorňuje dále na to, že Drahomíra dala dům sv. Ludmily na Tetíně přeměniti v chrám.
   Také moderní archeolog Dr. J. Böhm se domnívá (osobní sdělení, které autorce řekl), že původní, misijní, hradištní chrámy nebyly stavěny, ale upravovány ze stojících, z existujících již stavení. – Ke stavbě a posvěcení speciálně k tomuto účelu určené budovy přistoupilo se teprve ve chvíli dobře uvážené a dobře zvolené vzhledem ke všem okolnostem a možnostem.
   Uvažujeme-li tedy takto, uvažujeme-li o zcela primitivních podmínkách misijní práce, jaké musily být na sklonku IX. století v Čechách a namnoze i na Moravě, padá poslední námitka proti naší thesi, že kostely sv. Klimenta jsou dokladem působení sv. Metoděje (23) v Čechách, jednak jeho osobního, jednak jím řízených nebo jím inspirovaných misií, a že zkoumání této otázky má velikou důležitost pro první dějiny našich zemí. – Soud apodiktický nelze ovšem pronésti – ten je vlastně předem vyloučen. Ale je tu na bíle dni tolik znaků, že nutně vždy vynucovaly. Uvésti důvody proti je neméně obtížné, než s naprostou jistotou cokoliv tvrditi.
   Nakonec ještě upozorníme na několik detailů. Z osmi kostelů, které leží jen na komunikačních spojích, známých a užívaných již v oné době jsou čtyři (resp. pět) při, anebo blíže brodu přes řeky (Mury, Praha I, Praha II, Bubny, a snad i H. Břečkov). Nesouvisí i toto zjištění nějak s misijní činností prvních věrozvěstů, ať sv. Metoděje, či jeho žáků? – Nebyl právě sv. Kliment dáván za zvláštního ochránce těm, kdož žili v blízkosti vodních toků, tehdy ohrožováni povodněmi?
   Dále: všechny kostely sv. Klimenta leží v krajině tehdy v IX. století docela jistě již obydlené a kultivované. Nejdále do lesního pásma pohraničních hvozdů vniká Prácheň, která však byla jistě mocným hradem strážným.
   Konečně za jeden z nejzajímavějších případů tohoto patrocinia musíme považovati Odolenovu vodu, Vodolku u Prahy. Teritorium samo, v bezprostřední vlastně blízkosti Levého Hradce, o němž nemůžeme říci, nejsouce povolaní, že by bylo hradištní, ale které má na první pohled mnohé znaky takovéhoto útvaru, lidskou rukou upraveného, existence tajemného jezírka při prameni živé vody – to vše je jistě dosti podnětné, aby bylo blíže zkoumáno, právě tak jako překrásný kostel Dientzenhoferův postavený zde jesuity a dominující celému okolí.
   Jsme tedy přesvědčeni, že některé hradištní kostely sv. Klimenta (Levý Hradec jistě, snad Osvětimany, Litomyšl, Olomouc, nejméně Hradec Králové) byly založeny a posvěceny sv. Metodějem samým. Ostatní kostely tohoto zasvěcení mohly vzniknouti a asi také vznikly v době staroslovanských misií, v době onoho knížete Bořivoje, o němž prameny praví, že byl primus fundator locorum sanctorum, t. j. první zakladatel svatých míst (Diffundente sole) buď na hradištích, která, jak je zřejmo, v Česku byla také sídly s východními místy krajových misií nebo na takových stanicích hlavních cest zemských, kterými misionáři několikrát musili projít a procházeli.
   Stať tato, jejíhož zpracování jsem se ujala z popudu Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje (Svatoklimentského odboru) v Olomouci, není konečným zpracováním této otázky. Toho jsem si vědoma. Je to také látka mému speciálnímu oboru odlehlá. Chtěla jsem však, ujmuvši se této práce, vysloviti konstruktivní hypothesu, jež by upozornila na nová a podnětná zjištění.

A. Birnbaumová (1948).

Poznámky:znovu přehlušil třesk zbraní⁴ a⁵ ruch⁶ válečných⁷ příprav.⁸ Český⁹ kníže¹⁰ se¹¹ znovu¹² chystal¹³ k¹⁴ boji...¹⁵ boji...¹⁶ boji...¹⁷ boji...¹⁸ boji...¹⁹ boji...²⁰

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navazoval Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982)“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982) po korekci P. Randuse (2007)“.
Mapky: „Osídlení Čech na přelomu 9. a 10. století“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Kraj, v němž působil poustevník sv. Ivan“.
Mapky: „Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě“ (1. část, 2. část, 3. část, 4. část).
Legendy: „O pustynnike Ivaně“, „I. stsl. legenda“, „Crescente“, „Kristiánova legenda“, „Fuit“, „II. stsl. legenda“.
Historie: „Velká Morava mezi Východem a Západem“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Hermenegild Jireček: Sborník Velehradský, I. sv., s. 207.
• V. Novotný: České dějiny, sv. I, díl I., s. 440.
• V. Chaloupecký: Svatováclavský sborník, sv. II., díl II., s. 73, 224.
• I. L. Červinka: Slované na Moravě, s. 254-257.
• Stanislav: K otázce účinkovania Cyrila a Metoda na Slovensku, s. 12.
• A. Birnbaumová: Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě. Zvláštní otisk z Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci roč. XXXV. Olomouc 1948.