A. BIRNBAUMOVÁ

3 / 4

Dobřenice • Dřín • Dubá nad Sázavou • Hradec Králové • Chlumčany • Chržín • Kouřim • Levý Hradec •
Litomyšl • Lštění • Mirovice • Mury • Praha • Prácheň • Sadská • Stará Boleslav • Vodolka

   Dobřenice, okres Hradec Králové. Je to prastará sídelní osada, kde bylo nalezeno žárové pohřebiště slezského typu, ležící na staré cestě chlumecko-srbské, na spojce ke Hradci Králové. Byl zde původně kostel dřevěný, v jehož portatilu byla autentika z roku 1336. Dnešní kostel postaven roku 1740 nákladem paní Alžběty Dobřenské, rozené Strakové z Nedabylic. Rod Dobřenských z Dobřenic je jedním z nejstarších rodů českých a osada tato s prastarou tvrzí, která stála na kopci bohunkovském, je jejich původištěm. Zdejší patrocinium má pouze dva znaky pro nás důležité: 1. že je prastarou osadou, která existovala již hluboko v době předdějinné na území Charvátů, a 2. leží na zemské cestě (Charvátsko).
   Dřín, okres Kladno. Nynější obec Nová Dříň byla založena teprve roku 1681. Stará Dříň (mnohými zaměňovaná za Újezdec s kostelem sv. Jana Křtitele) ležela velmi blízko u Buštěhradu (Buštěvsi), starého hradiště, které je dokumentováno archeologickými nálezy. V literatuře topografické není kostel sv. Klimenta zmíněn nikde jinde, než jedinkrát, a to v článku T. Bílka: O stavu far v době protireformační (P. Arch. VIII, s. 326), který podle zprávy generální komise, podané dne 28. července 1650 na českou komoru, uvádí při popise kraje slánského: „Na panství Buštěhrad, knížete saského, jsou t. r. kostely sv. Martina v Lidicích, sv. Klimenta v Dříni a sv. Michala ve Svrkyni“. – O této zprávě nelze tedy pochybovati.
   Dříň jest uváděna prvně k roku 1318 (Bohuslav ze Dříně) jako obec s tvrzí. Již roku 1545 byl zdejší dvůr „pustý“, ale zbytky tvrze zastihl zde ještě Schaller. Patrocinium dříňské je tedy: 1. vázáno ke kostelu, který úplně zanikl až do nepaměti; 2. je v těsné souvislosti s předdějinným hradištěm a mohlo by býti jedním z těch, které byly z původního místa po jeho zániku přeneseny do nově vznikající lokality (Česko).
   Dubá nad Sázavou, okres Benešov. Asi roku 1350 založil Ondřej z Dubé na svém hradě Dubá novou kapli sv. Klimenta, kteroužto fundaci potvrdil Arnošt z Pardubic a přifařil ji k Hrádku nad Sázavou. – Toto patrocinium uvádíme jen pro úplnost, neboť pro naši thesi nemá významu. Je snad potvrzením toho, že kult svatoklimentský se oživil v době Karla IV., jak se dočítáme u kronikářů Pulkavy a Neplacha. Ale toto je však jediný případ svého druhu a není tedy průkazný. Spíše se zdá, že zde opět šlo o přenešení (10) patrocinia z původního místa při jeho úplném zániku, jako u Stupavy a Buštěhradu. (Viz Lštění.)
   Hradec Králové. O zdejším kostele sv. Klimenta nemáme přímých zpráv písemných. První jsou až z počátku 16. století. Nicméně nepřímé doklady o jeho prastaré existenci jsou takové, že můžeme považovati za jisté, že prvotní kostel na tomto prastarém hradišti byl zasvěcen našemu světci. Knížecí „hradec“ leží na zemské cestě vedoucí do Slezska, a je zároveň rozvodištěm cest k severozápadu i k východu. O významu Hradce v dobách nejstarších nelze pochybovati.
   Kostelík sv. Klimenta byl v 16. století nazýván „kaplí starou“ nebo také „českou“. Tradice udržovala víru v jeho starý původ. (Zap. v P. Arch. III., s. 184.) Tato víra byla potvrzena při opravě Bílé věže počátkem našeho věku, kdy byl na jihovýchodním nároží vřetenového schodiště odkryt jeden opěrný pilíř z cihlového zdiva, pocházející nepopěrně ze stavby o málo mladší, než je kostel svatého Ducha (postaven královnou Rejčkou v roce 1306), čili ze stavby nepoměrně starší než zprávy o ní. Tato středověká stavba vznikla nepochybně na místě stavby starší, patrně nerozměrné svatyně románské. Roku 1574 byla k cihlové, gotické kapli přistavěna Bílá věž, čímž byla kaple úplně rozrušena. Teprve biskup J. A. Wratislav z Mitrovic dal její zbytky – až na jediný opěrný pilíř, pojatý přímo do stavby věže – zbořiti a postavil zde novou kapli barokní. Stalo se tak v letech 1714-1716, v době tehdy řádícího moru. Panující papež Kliment XII. daroval biskupovi pro tuto kapli katakombální ostatky prvomučedníka jménem Klimenta. Bylo tedy znovuvybudování kaple zároveň ex votem morovým a poctou panujícímu papeži. – (Hradec Králové byl sídlem arcijáhna.)
   Pro nás je důležité: 1. že nalézáme další svatoklimentské zasvěcení na prastarém hradišti, resp. v knížecím hradě; 2. že již v raném středověku byla podoba a stav kostela takové, že bylo nutno nahraditi ho stavbou novou; 3. že leží na hlavní cestě zemské (Charvátsko).
   Chlumčany, okres Louny. Obec u Citolib, na jejímž hřbitově se nalézá kostel sv. Klimenta, postavený v letech 1770-1772 na místě prastarého, nerozměrného kostelíka, vetchého stářím. – Plebanie se zde prvně připomíná v roce 1354. Obec Chlumčany připomíná se prvně roku 1320, kdy byla sídlem Alberta z Chlumčan, tedy jako obec s tvrzí. – V místě byly učiněny zajímavé nálezy předhistorické: na vrchu Chlumu nádoby z doby bronzové a u obce samé velké pohřebiště téhož rázu. Soudí se, že nálezy na vrchu Chlumu mají ráz obětištní.
   (11) Patrocinium je v obci, která: 1. leží na zemské cestě. 2. Jeho původní budova, patrně prastará, románská, se nezachovala (Česko).
   Chlumčany leží na potoku Divickém, na témž, nad nímž se vypíná prastarý knížecí hrad Dřevíč (asi 10 km k jihu). Jsou tedy místně asi v témže poměru ke středisku krajovému, jako Dobřenice k Hradci Králové. Leží na přímé linii, spojující Mělník—Velvary (Chržín, víz níže), s Louny a Žatcem a asi tudy protíná tuto linii zemská cesta na Most a do Saska.
   Chržín, okres Slaný. Obec nedaleko Velvar, připomínaná prvně roku 1292. Fara zdejší přichází v listinách prvně v roce 1352. Kostel leží na návrší, zvané Chří, nad vsí. Byl roku 1691 přestavěn a v letech 1756 a 1781 důkladně opravován. Zachoval si však dosud některé gotické detaily.  – O jméně soudí, že je odvozeno od osobního jména Chrža, zkomoleného z Kristián, Kryštof. (Profous: Slovník místopisný.) Tím však není a nemůže býti vysvětlen název vrchu Chří. Stará forma jména přichází také ve tvaru Kyřín. – Výklad názvu ze jména Christián znamenal by, že obec mohla vzniknouti teprve v době křesťanské. A právě to by mohlo býti i důkazem naší these, že to totiž byla ves, kde bydlili křesťané, nebo rodová staroslovenská skupina, spravovaná křesťanem – christiánem.
   Jisto je, že: 1. místo toto je velmi známým nalezištěm archeologických památek, že tedy bylo bezpečně osídleno již v době předkřesťanské, a 2. leží na zemské cestě, jdoucí od Levého Hradce—Prahy, přes Kralupy (cesta kralupská) směrem k severu. (Česko.)
   Kouřim, okres Kolín. Kostel sv. Klimenta stál na tomto prastarém hradě slavníkovském zcela určitě, ačkoliv se paměť jeho jen velmi tence zachovala. Výslovně se nám připomíná ještě roku 1407 v listinách a dodnes zachovaný název lokality „na Klimentku“ udává přibližně jeho někdejší místo, na ostrožně bývalého hradiště nad „panským mlýnem“. Také Kouřim bývala sídlem arcijáhna.
   Kostel kouřimský 1. leží na Hradišti zcela mimořádného významu; 2. zachoval se pouze v paměti lidské. (Slavníkovci.)
   Levý Hradec. O místě „ubi christianitas incepta est“ není třeba se ani šířiti. Přesvědčivost existence misijního kostelíka na tomto hradišti je taková, že sám V. Chaloupecký (Prameny X/22) považuje za jisté, že kostel tento pocházel z doby Metodějovy. Mluví o tom shodně všechny legendy i kroniky. Protože křest Bořivojův odehrál se mezi léty 880-885, je dlužno do tohoto pětiletí také vložiti datum založení tohoto nejstaršího kostela v Čechách. V roce 1041 byl původní kostel spálen při dobytí a poboření hradu. Ale brzy nato znovuzřízen ve formě rotundy, jejíž základy byly nyní vykopávkami bezpečně zjištěny. Znal ji již Pešina z Čechorodu. – (12) Poutním místem byl Levý Hradec odedávna a úctu jeho obnovil vlastenecký kanovník V. Štulc.
   Víme-li tedy bezpečně, že první a nejstarší kostel v Čechách, na jehož zřízení měl nesporně přímý vliv sv. Metoděj, byl svatému Klimentu zasvěcen, že tento kostel byl zřízen přímo na knížecím hradě – je to pro nás nesmírně důležité. Nechceme však pouze podlehnouti přeceňování takovýchto faktů a proto zkoumáme okolnosti vzniku a polohy i dalších takových zasvěcení klimentských. (Česko.)
   Litomyšl bývala knížecím hradem Slavníkovců. Kosmas o zdejším hradě mluví již k roku 983. Nechceme rozhodovati, zdali tento hrad nalézal se v místech dnešního okrsku zámeckého, či na blízkém hradišti hrutovském, kam ho klade A. Sedláček. S tradicí, že sv. Metoděj při své cestě do Čech založil na zdejším hradě kostel sv. Klimenta, vypořádává se odmítavě Nejedlý v I. svazku Dějin Litomyšle.
   Pro nás je jisto, že zde kostel sv. Klimenta existoval, že se zde jedná opět o slavníkovský hrad jako v Kouřimi, že se k tomuto kostelu váže prastará, již v raném středověku prokázaná tradice, kterou biskup Jan ze Středy posílil a rozmnožil. Zprávy zaručené (přirozeně pomíjíme Bočkova falsa) o existenci tohoto kostela jsou jednak v nejstarším direktáři litomyšlském, dále v listině z roku 1349 a další v písemné zprávě z roku 1416. V citovaných pramenech je předně dosvědčena existence kostela (roku 1349, eccl. s. Cl. parochialis infra septa cathedralis eccl. sita), jednak starobylá tradice, která se k nemu váže (Direktář: in festo s. Clementis antiqussimo more cantata missa ...ob memoriam, quod Litomyslii, a sancto Methodio Boemiam transeunte ...eccl. honorem. ...S. Clementis dicata fuerit). Roku 1416 německá listina opakuje vcelku totéž, ale je patrno, že původní čistá tradice byla již zmatena přídavky. Není tedy myslitelno, aby byl, jak tomu chce Nejedlý, kostel vznikl za Jana ze Středy (1353-1364), když zprávy o něm jsou buď starší nebo současné a když tradice metodějská, která teprve v jeho době měla vzniknouti, je v nich již obsažena.
   Patrocinium litomyšlské je tedy opět 1. velmi staré a tradice jeho je dokázána již v plném středověku; 2. je to kostel na hradišti z doby knížecí; 3. leží na velmi důležité cestě zemské, na stezce trstenické, o které dnes není pochyby, že Litomyšlí procházela. 4. Kostel není zachován. 5. Není vyloučeno, že i zde šlo o translaci zasvěcení, neboť docela prvotní kostel mohl státi na hradě Hrutově a teprve při jeho odumření mohlo býti patrocinium přeneseno do nově vzniklé osady litomyšlské. (Slavníkovci.)
   Lštění (Leščen), okres Benešov. Na ostrožně nad Sázavou je hradiště, (13) vykazující nepřetržité osídlení od doby laténské až do doby hradištní, i styk obou těchto kultur. Avšak nejen archeologicky, nýbrž i historicky je zde doložen knížecí hrad, „castrum munitissimum“ k roku 1055. – Na tomto hradišti zachoval se kostel sv. Klimenta, ovšem několikrát přestavěný během svého trvání, naposledy roku 1730. Je situován na západním konci planiny, přímo nad svahem, podobně jako kostel v Kouřimi, Litomyšli (předpokládaně).
   Toto hradiště patřilo později pánům z Dubé (viz svrchu) a zakladatel nového kostela svatoklimentského na hradě Dubá chtěl patrně přenésti toto zasvěcení z tehdy již prastarého a zchátralého kostelíka tohoto opuštěného hradiště, na obývaný tehdy hrad. Proč a jakým způsobem se kostel zde přece zachoval, ač fara zde zanikla, nevíme.
   Lštění byl tedy 1. hrad původně slavníkovský. Kostel je prastarý a okolnosti nasvědčují, že již v plném středověku byl považován za nezachranitelný. (Slavníkovci.)
   Mirovice, okres Písek. Obec náleží do kraje bozenského; ten se připomíná prvně v zakládací listině vyšehradské z roku 1057 (1088), která je sice falsem, ale může míti správné údaje topografické. Dodnes není rozhodnut spor o tom, zda tato provincie má svoje jméno po hradě správním, anebo podle říčky Božes, nyní Vlčavy. Sedláček praví, že území, na kterém kostel stojí, má všechny znaky hradištního ostrohu. Hrad se zde ostatně výslovně připomíná ještě roku 1385 (L. er. II., s. 217). Že to byl hrad správní, zeměpanský, plyne z toho, že zde sídlel knížecí lovčí k roku 1183. Sedláček pevně soudí, že zde knížecí hrad byl. Bozensko splynulo s Prácheňskem a po roce 1620 zbyl zde pouze děkanát. Jsou zde četné předhistorické nálezy. Máme zde tedy celou řadu znaků, které přesvědčují o tom, že opět jde o svatoklimentské zasvěcení na hradišti. – Dnešní kostel pochází z přestavby roku 1724, má však dosud podrobněji neprozkoumané starší části. Ze zřejmých pozůstatků rané doby gotické je portál s puklicovými hlavicemi.
   Jde zde tedy opět: 1. o kostel na pravděpodobně kdysi existujícím hradišti; 2. toto hradiště leží na zemské cestě, která směřuje k Práchni a Hartmanicím, čili na cestě březnické. (Slavníkovci.)
   Mury (sv. Kliment), okres Roudnice. Je to prastará osada při brodu na Ohři (připomíná se ještě roku 1516) na ostrově, tvořeném tokem řeky a jejím pramenem. Původní osada byla zničena roku 1342 povodní a jako jediná stopa po ní zbyl v josefinské době zrušený a odsvěcený a na obydlí přeměněný kostelík sv. Klimenta, jehož základy jsou bezpečně románské, který však byl v 18. století za opata Míky přestavěn v barokních formách.
   (14) Obec Mury vyskytuje se po prvé v listině krále Přemysla Otakara I. roku 1226, kterou se potvrzuje, že tuto obec darovala klášteru doxanskému Gertruda Rakouská, manželka Vladislava II., která zemřela roku 1154. V Nekrologiu doxanském se toto darování připisuje její dceři Anežce.
   Pro nás je důležito: 1. že toto patrocinium nalézáme v osadě, která náležela paním přemyslovského rodu; 2. že to byl kostel prastarý, primitivně románský (zbytky jeho se popisují jako obdélník 18 kroků dlouhý a 8 kroků široký); 3. že obec ležela na důležité zemské cestě kralupské. – Podle Profousova Slovníku je jméno Mury původu křesťanského a je odvozeno od jména Mauricius. Nám je nápadné podobné pojmenování na Slovensku: Muráň a pod. v stolici gemerské. (Česko.)
   Praha. V Praze a nejbližším okolí jsou čtyři kostely sv. Klimenta. V pramenech jako nejstarší vyskytuje se kostel sv. Klimenta na Vyšehradě. Je zmíněn ve falsu zakládací listiny Vratislavovy z roku 1088 (Cod., díl I, s. 373), kde čteme: „Ad ecclesiam SS. Apostoli Petri et Pauli sanctique Clementis Mart. et Pont. in civitate Vyssegrad constructam“. Údaj tohoto falsa je potvrzen listinou roku 1215 krále Přemysla Otakara I. a roku 1240 listinou krále Václava, kde existence kaple sv. Klimenta, stávající kdysi na hoře vyšehradské, je potvrzena. Tato kaple byla za probošta Arnolda přivtělena ke kostelu sv. Petra a Pavla, čímž zanikla. Paměť její udržela se však v titulu kapitulního kostela, který až do XVIII. století zněl na jméno sv. Petra a Pavla a Klimenta. Naposledy se tato kaple připomíná roku 1328 (Tomek, Dějepis, díl I, s. 248).
   S kostelem sv. Klimenta na Vyšehradě souvisí omyl H. Jirečka, který uvádí, že v Praze kromě kostela na Vyšehradě byl ještě kostel sv. Klimenta na Opyši. Tento omyl vznikl tím, že ve falsu dříve uvedeném, datovaném rokem 1088, se praví, že Vratislav dává kostelu vyšehradskému celou ves Vojkovice, vyjma pozemků, náležejících sv. Klimentu na „Opiši“ (Praeter terram S. Clementis de Opis). Označení lokality „opis“ je podle našeho názoru pouze zkomoleninou, vzniklou vinou písaře, a dosvědčuje falšování listiny, neboť v pravé listině Přemysla Otakara I. z roku 1215 (resp. 1222) se praví, „capellam S. Clementis in eodem oppido Vyssegradensi constitutam“. Zřejmě tedy výraz „opis“ ve falsu je špatně přepsaný nebo nepochopený tvar oppido. (Srov. Cod., díl II, s. 216.) Tím je vysvětlen omyl Jirečkův, neboť není myslitelno, aby na Opyši pražského hradu byl býval stál kostel sv. Klimenta, který by byl zanikl bez jakékoliv paměti. (Srov. upozornění Vackovo v „Methodu“, XVII, s. 6, na formu „de opis“ a nikoliv „in opis“, která rovněž mohla vzniknouti z předložky „eodem“.)
   (15) Existence kostela sv. Klimenta na hradišti vyšehradském je důležitá: 1. pro určení významu a stáří Vyšehradu; 2. že je to kostel prastarý, zaniklý.
   Roku 1873 kanovník Václav Štulc dal zříditi v budově proboštství vyšehradského kapli sv. Klimenta, aby paměť na patrocinium nejstaršího kostela vyšehradského byla uchována. Podnět k tomu dala mu tradice, že tento kostel byl zde postaven Bořivojen, a vše to, co Pulkava i Neplach uvádějí ve svých kronikách. Kaple zřízena podle návrhů J. Niklase, oltářní obraz je od J. Hellicha.
   Další pražský kostel sv. Klimenta je na Poříčí, v Praze II. Existoval určitě jako farní v roce 1226, kdy Přemysl Otakar I. založil první klášter dominikánů v Praze a dal mu k užívání tento kostel v tehdejší obci Poříčské, která se rozkládala těsně za hradbami města, při důležitém brodu přes řeku Vltavu, jenž vedl do Buben. Původní kostel románský byl brzo potom dominikány opět opuštěn a sloužil jako farní až do nové doby, kdy po přechodném zrušení stal se modlitebnou církve českobratrské.
   Důležité je, že i zde nalézáme tento kostel ve spojení s hlavní komunikační tepnou, která vedla od bubenského brodu právě dnešní ulicí Klimentskou (tedy kolem tohoto kostela) k sv. Haštalu a dále k sv. Valentinu, někdejšímu důležitému kostelu staroměstskému, který se nalézal v místech dnešní ulice Valentinské, při středisku, vzniklém u druhého brodu pražského (u náměstí Smetanova).
   Dominikáni zůstali u tohoto kostela jen do roku 1232, kdy z návodu zbožné inclusy Trubky (jíž to ve vidění nakázal sv. Kliment) vyžádali si ke svému pobytu jiný pražský kostel sv. Klimenta na Starém městě pražském, nynější Klementinum. Také tento kostel ležel zcela nedaleko podhradského pražského brodu, v místech dnešního náměstí Smetanova. Vedla kolem něho důležitá komunikace na Vyšehrad, která byla pokračováním cesty od brodu bubenského. – I tento druhý kostel svatoklimentský v Praze byl tedy velmi starý a ležel na důležité, průběžné cestě od severu k jihu.
   Přemístění kláštera dominikánů od jednoho kostela ke druhému je pro vývoj pražských komunikací velmi zajímavé. Znamená to, že na počátku 13. století osada svatopetrská na Poříčí a brod bubenský, patrně v důsledku vžití se a výhod kamenného mostu, tehdy již více než půl století starého, pomalu ztrácely význam a že mnohem živější místo pro působení řádu se naskytlo právě tady. Tím ovšem je také doložena prastará existence osady Poříčské, neboť ani v pozdějších dobách se žádné takovéto užitkové zřízení lidské nevžívá dříve, než během půl druhého až dvou století. – Můžeme tedy klást vznik podhradské svatyně svatoklimentské na (16) Poříčí do nejstarší doby existence Prahy vůbec. – Ale i druhá svatyně mohla vzniknouti velmi záhy. Její vzdálenost od druhého brodu pražského při Smetanově náměstí, který asi jistě existoval také již v 10. století, ne-li dříve, je neveliká. Leží také, jak řečeno, na cestě k Vyšehradu, tedy na hlavní komunikaci podhradského pravého břehu.
   Mají tedy obě tyto svatyně jeden z důležitých znaků našich patrocinií: polohu na hojně frekventované cestě.
   Další pražský kostel nalézáme v Bubnech, na levém břehu pražském. Bubny jsou osada prastará, která byla osídlena určitě již v druhé polovině prvního tisíciletí naší éry. Vznikla při brodu přes řeku, o němž jsme již mluvili. – O kostele tomto, jenž dodnes zachoval stopy stavby románské, máme první zprávu z roku 1234. Víme, že již před koncem 13. století byl tak sešlý a malý, že osadníci sami si jej svým nákladem přestavěli a rozšířili (Vacek v Methodu, XVIII, s. 65). O této přestavbě svědčí i list královny Elišky z roku 1311.
   Také tento kostel v podhradské obci pražské leží na komunikační spojce. – Všem třem podhradským kostelům pražským je tedy tento činitel společný a nelze ho podceňovati. (Česko.)
   Prácheň, okres Horažďovice. Je to starý knížecí hrad, kdysi slavníkovský, který dal jméno celému kraji. Kostelík tamní je dodnes zachován jediný z celého komplexu někdejších budov. Slohově pochází z údobí raně gotického. O významu hradu Práchně, o jeho starobylosti a důležité poloze na zemské Zlaté stezce není potřeba se šířiti.
   Máme zde další kostel, ležící: 1. na hradišti, 2. na zemské cestě. (Slavníkovci.)
   Sadská, okres Poděbrady. Na význačném a charakteristickém pahorku zdejším býval knížecí (slavníkovský a pak přemyslovský) dvorec, později přeměněný ve hrad, na němž kníže Bořivoj II. v letech 1117-1120 dal zříditi kostel sv. Apolináře, při němž založil kanovnickou kapitulu, jež ovšem později opět zanikla. Pověst, že i zde býval kostel sv. Klimenta, uvádí jedině velmi pozdní a zcela nespolehlivý pramen. Je to doktorská these Frant. Žalkovského ze Žalkovic, pracovaná pod vedením G. Provina: Fidelis romanae eccl. Moravia, Olomouc 1743, s. 49. – Je téměř jisto, že autoři dopustili se zde omylu, že totiž čtouce v dokumentech jméno Bořivojovo, zaměnili Bořivoje druhého za prvého – a z tehdy běžně rozšířené tradice usoudili, že ten Bořivoj, jehož považovali za Bořivoje I., založil i zde takto zasvěcený kostel. – Není ovšem vyloučeno, že na tomto slavníkovském hradci byl již před založením (17) kostela sv. Apolináře nějaký kostel, avšak dokladů pro to není a proto musíme Sadskou z našich úvah vypustiti.
   Stará Boleslav. Zdejší kostel svatoklimentský je druhá románská stavba tohoto patrocinia, která se zachovala téměř intaktně až do naší doby. Podle stavu archeologického a historického bádání nelze však bezpečně položiti vznik knížecího hradu staroboleslavského do IX. století, tedy do doby cyrilometodějské, ačkoliv to nelze ani vyloučiti. (Viz Guth, Sborník svatováclavský, díl I, s. 786 a další.) Stavba kostela pochází až z pozdní doby románské a dlužno ji klásti do třetí čtvrti XII. století. Jestliže by se prokázala existence hradu před dobou Boleslava I., pak by měl tento kostel velikou důležitost. Vyloučeno to není, neboť starý hrad mohl svoje jméno dostati od toho, kdo jej znovu vybudoval a přepevně ohradil, to jest od Boleslava I., který však nemusel býti jeho zakladatelem. V každém případě existence tohoto patrocinia ve starém přemyslovském hradě je pro nás důležitá. (Charvátsko.)
   Vodolka, Odolena voda (správně Odolenova voda), okres Karlín. O této lokalitě, která má všechny znaky prastarého původu a leží v těsné blízkosti Levého Hradce a Chržína, nemáme docela žádných starších zpráv. Pod svahem pahorku, na kterém se vypíná kostel sv. Klimenta (v nynější podobě vystavěný K. I. Dietzenhoferem v roce 1735, kdy statek tento náležel jezuitské koleji u sv. Klimenta v Praze), je pramen čisté vody, vytékající do jezírka, kolkolem obklopeného lesem. Místo působí velmi zvláštním mýthickým dojmem. Ovšem, že teprve archeologický jeho průzkum by nám dovolil pronésti domněnku, zda se jedná snad o nějaké prastaré božiště či nikoliv.
   Vodolka leží na pravém břehu Vltavy na cestě k Mělníku. Zde však není tato poloha průkazná. Rozhodně všechny příznaky tohoto založení jsou takové, že se odvažujeme počítati je mezi ta místa, která mají potvrditi naši thesi. (Česko.)

A. Birnbaumová (1948).

[Pokračování ...].zbraní⁴ a⁵ ruch⁶ válečných⁷ příprav.⁸ Český⁹ kníže¹⁰ se¹¹ znovu¹² chystal¹³ k¹⁴ boji...¹⁵ boji...¹⁶ boji...¹⁷ boji...¹⁸ boji...¹⁹ boji...²⁰

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navazoval Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982)“.
Mapky: „Kmenová území v Čechách dle R. Turka (1982) po korekci P. Randuse (2007)“.
Mapky: „Osídlení Čech na přelomu 9. a 10. století“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Křivoklátsko“ – zde údajně „působily“ Kosmovy mytické postavy (Krok, Teta, Kazi, Libuše).
Mapky: „Kraj, v němž působil poustevník sv. Ivan“.
Mapky: „Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě“ (1. část, 2. část, 3. část, 4. část).
Legendy: „O pustynnike Ivaně“, „I. stsl. legenda“, „Crescente“, „Kristiánova legenda“, „Fuit“, „II. stsl. legenda“.
Historie: „Velká Morava mezi Východem a Západem“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Hermenegild Jireček: Sborník Velehradský, I. sv., s. 207.
• V. Novotný: České dějiny, sv. I, díl I., s. 440.
• V. Chaloupecký: Svatováclavský sborník, sv. II., díl II., s. 73, 224.
• I. L. Červinka: Slované na Moravě, s. 254-257.
• Stanislav: K otázce účinkovania Cyrila a Metoda na Slovensku, s. 12.
• A. Birnbaumová: Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě. Zvláštní otisk z Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci roč. XXXV. Olomouc 1948.