K ROKU 936

(Vražda Václava, Boleslavův odboj proti králi)

   [Pokračování ...].
   Mezitím barbaři usilují o nové věci a řádí; a Bolizlav zavraždil svého bratra, muže křesťanského a jak se vypráví, nejoddanějšího službě Boží;¹ a obávaje se sousedního knížátka, poněvadž prý poslouchal rozkazů Sasů, vypověděl mu válku. Ten poslal do Saska žádost o pomoc. A je mu pak poslán Asik s legií Merseburskou a silným oddílem Hasgovským a přidáno mu je i vojsko Durynků. Byla totiž ona legie sebrána z lupičů. Král Heinrich,² ačkoliv byl dosti přísný vůči cizím, ve všech záležitostech byl mírný vůči vlastním občanům, a proto kohokoliv z lupičů viděl statečného a vhodného pro válku, toho ušetřil od náležitého trestu, umístil jej v předměstí merseburském, dal mu pole a zbraně a poručil, aby šetřili občanů, ale vůči barbarům, pokud by se odvážili, aby konali loupežné výpravy. A tak tedy shromáždění lidí toho druhu vydalo plnou legii k tažení. Bolizlav však uslyšev o saském vojsku a slyše, že zvlášť táhnou proti němu Sasové a zvlášť Durynkové, sám také rozdělil spojence, jak to odpovídalo jeho velmi bystré rozvaze, a rozkázal táhnout proti oběma vojskům. A Durynkové, když znenadání viděli, že proti nim jdou nepřátelé, vyhnuli se nebezpečí útěkem. Asik však se Sasy a ostatními spojenci nikterak neváhaje vrhl se na nepřátele a největší část z nich zbraněmi rozprášil, ostatní donutil k útěku a jako vítěz se vrátil do tábora. A jelikož nevěděl o vojsku, které pronásledovalo Durynky, méně obezřele využil dosaženého vítězství. Bolizlav, když viděl, jak naše vojsko je rozptýlené a jedni že jsou zaměstnáni stahováním kořisti ze zabitých, jiní ošetřováním svých těl, jiní obstaráváním píce pro koně, shromáždiv rozehnané a vrátivší se vojsko, náhle zaútočil na bojovníky nic netušící a bezstarostné po nedávném vítězství a jejich vůdce se vším naším vojskem zničil. A pak táhl dále odtud k hradu onoho knížátka, prvním útokem jej dobyl a obrátil ho v rozvaliny, jež trvají až do dnešního dne. A trvala ta válka až do 14. roku králova panování; teprv potom se stal Bolizlav věrným a užitečným služebníkem královi.³

Widukind, Saská kronika k roku 936.

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve Mojmírovců.
„Rodokmen Otonů“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Vražda knížete Václava v legendách: I. stsl. legenda, Crescente, Gumpold, Kristián, Vavřinec.
Vražda knížete Václava v kronikách: Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Kroniky: „Kosmas (I, 17) k roku 929“ o vraždě knížete Václava.
Kroniky: „Granum k roku 928“ o vraždě knížete Václava.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu jejich kosterních pozůstatků“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací rodu »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.