[Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1002 stalo se toto: Když Kristus již vzhlédl na lid český a svatý Václav přispěl svým ku pomoci, kníže Oldřich –– nevíme jistě, zda tajně útěkem vyváznuv či byv z rozkazu císařova propuštěn –– vrátil se do vlasti, vešel do velmi pevného hradu Dřevíče¹ a poslal odtud jednoho věrného svého bojovníka s úkolem, aby vnikna do hradu pražského, v noci zvukem trouby postrašil nic netušícího nepřítele. Věrný služebník ihned rozkaz vykonal, a vystoupiv v noci uprostřed hradu na vyvýšené místo, jež slove Žiži, zatroubil a mocným hlasem několikrát volal: „Utíkají, utíkají Poláci v hanebném zmatku, přepadněte je, přepadněte, Čechové, zbraní prudce!“ Na ten hlas připadl na Poláky strach a leknutí, což se stalo z podivného Božího dopuštění a z přispění svatého Václava.² Rozprchnou se všichni, jeden zapomenuv na sebe i na zbraň neoděn vskočí na koně a bez odění prchá, druhý, jak usnul, i bez kalhot pospíchá na útěk. A někteří utíkajíce spadnou s mostu, jenž byl přetržen na úklady nepřátelům, jiní přečetní na útěku po příkré cestě, kde se obecně říká na opyši hradu, v úzké zadní brance pro těsnost východu byli umačkáni, a sám kníže Měšek jen stěží s málo muži vyvázl.³ A bylo tomu tak, jak bývá, když lidé utíkají ze strachu, že se i šelestu vánku lekají a leknutí jim ještě více strachu nahání; tak se zdálo i těmto, ač je nikdo nehonil, jako by skály a stěny za nimi křičely a na útěku je pronásledovaly.
   Ráno potom kníže Oldřich vstoupil do hradu pražského a na lstivý podnět týchž domácích nepřátel, o nichž jsme se svrchu zmínili, třetího dne dal svého bratra Jaromíra oslepiti.⁴
   Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav.⁵ Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír. Kníže, poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství; staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo muži hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže. A co se nyní přičítá mravnosti, to tehdy bylo k veliké hanbě, jestliže muž žil, maje dosti na jedné ženě nebo žena na jednom muži; žili totiž jako hloupá hovada, majíce manželství společná.⁶

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 36.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Mapky: „Česká kmenová území“ podle R. Turka (1982).
Mapky: „Česká kmenová území“ podle P. Randuse (2007).
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen Otonů“.
Rodokmeny: „Rodokmen Sálců“.
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav III. zabil svého zetě.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav Chrabrý oslepil svého jmenovce a sám byl provolán českým vládcem.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav Chrabrý odmítl od krále přijmout Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král pronikl s vojskem do Čech.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – Jaromír v Praze.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich svrhl Jaromíra.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).