[Pokračování ...].
   Téhož roku císař
        Ota, pořadím Třetí, se odebral z tohoto světa,
        aby byl v nebesích živ, kdež všichni jsou věřící živi.¹
Po něm nastoupil jeho syn, císař Jindřich,² jenž mezi jinými velikými věcmi, jež učinil za svého života pro jméno Kristovo, vystavěl zámek na jedné hoře, koupené s nemalým nákladem od majitele toho místa, Paba; odtud dostal zámek jméno Babenberk, to jest hora Pabova. Tam také založil biskupství, jež tak velice zvelebil statky a hodnotami, že jest pokládáno v celých východních Francích ne za poslední, nýbrž za druhé po prvním biskupství. Vystavěl tam také chrám podivuhodně veliký ke cti svaté Panny Marie a svatého Jiří, mučedníka Kristova, a rovněž obdařil jej tolika nadáními kostelními, zlatými i stříbrnými skvosty a jinou královskou nádherou, že se mi zdá lépe o tom pomlčeti, abych snad neřekl méně, než jak tomu vskutku jest.³
        Přece však z četných skutků se o jednom prospěšném zmíním:
   Nedaleko od řečeného hradu žil jeden poustevník, v svatých ctnostech archimandrita, a císař, mnohdy tváře se, jako by chtěl jíti na lov, mnohdy bera si nějakou záminku, docházel tajně k němu s jediným sluhou a poroučel se jeho modlitbám. Když zvěděl, že poustevník chce jíti na pouť do Jerusalema, odevzdal mu zlatý kalich na tělo a krev Páně, tak objemný, že měl po obou stranách dvě držadla nebo, jak obecně říkáme, ucha, aby jej mohl každý lehko pozdvihnouti. I vyzval a požádal císař poustevníka, aby ten kalich smočil trojím ponořením do Jordánu tam, kde byl Kristus pokřtěn od Jana, a dal mu sdostatek peněz na cestu. Co dále? Muž Boží putoval do Jerusalema a vykonal rozkaz, ponořiv kalich třikrát do vody jordánské.
   Potom vraceje se přes Cařihrad, cestoval Bulharskem. Tam byl jeden poustevník, svatým životem žijící. Onen jerusalemský poutník přišed k němu, snažně ho prosil po mnohých milých a svatých rozhovorech, aby se modlil k Bohu za zdraví císaře Jindřicha. On mu dí: „Nelze se modliti za jeho zdraví, protože už je z tohoto slzavého údolí přenesen v klid blahoslavených“.⁴ Ten však naléhavě prosí, aby mu pověděl, odkud to ví. A on: „Minulé noci, když jsem ani docela nespal, ani zas nebděl, zdvihlo mne vznešené zjevení na velmi rozsáhlou, širou a pěknou rovinu; a viděl jsem tam zlé duchy hrozně ošklivé, jimž z hub a nosů šlehaly sírové plameny. Ti táhli císaře Jindřicha za vousy, ač se vzpíral, jako k soudu, jiní, bodajíce ho do hrdla železnými vidlemi, radostně křičeli: »Náš jest, náš jest!« A za nimi povzdáli šla Panna Maria a svatý Jiří, jaksi smutní a jako by ho chtěli vyrvati a s nimi se hádali, až byla zavěšena uprostřed toho pole váha, širší v objemu než dvě míle. Na levici vkládala strana zloduchů veliké, nesmírné a nesčíslné zátěže, což znamená zlé skutky. Ale na druhé straně jsem viděl svatého Jiří jak klade na váhu veliký kostel s celým klášterem, viděl jsem zlaté kříže s těžkými drahokamy, viděl jsem mnoho mešních knih velkých s perlami a zlatem, viděl jsem zlaté svícny, kaditelnice a nesčetné pláště a vše, co dobrého ten král za života učinil. A přece ještě strana zloduchů převažovala a křičela: »Náš jest, náš jest!« Tu Panna Maria vzala veliký zlatý kalich z ruky svatého Jiří, a třikrát potřásši hlavou, pravila: »Zajisté není váš, nýbrž náš jest!« a s velikým rozhořčením hodila kalichem o zeď kostela; i zlámalo se jedno ucho na něm. Při tomto zvuku hned zmizel pekelný zástup a Panna Maria vzala císaře za pravou a svatý Jiří za levou ruku a vedli ho s sebou tuším do nebeského bydliště.“
   Onen poutník jerusalemský, uvažuje v srdci o tom, co bylo řečeno, šel si pro tlumok a nalezl jedno ucho kalicha ulomené, jak to předpověděl poustevník. Tento kalich se podnes chová v kostele svatého Jiří v Babenberku na památku toho velikého zázraku.⁵
   Roku od narození Páně 1003. U nás byli povražděni Vršovici.⁶

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 37.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Mapky: „Česká kmenová území“ podle R. Turka (1982).
Mapky: „Česká kmenová území“ podle P. Randuse (2007).
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen Otonů“.
Rodokmeny: „Rodokmen Sálců“.
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav III. zabil svého zetě.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav Chrabrý oslepil svého jmenovce a sám byl provolán českým vládcem.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – Boleslav Chrabrý odmítl od krále přijmout Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král pronikl s vojskem do Čech.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – Jaromír v Praze.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich svrhl Jaromíra.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).