MM - zajímavosti - Kosmovy anagramy 32

MORAVIA MAGNA

KOSMOVY ANAGRAMY
„P 32“

CO ZŮSTÁVALO DOPOSUD SKRYTO ZA LATINSKÝM TEXTEM KOSMOVY KRONIKY ČECHŮ

   [Pokračování ...].
   V latinském textu Kosmovy „Kroniky Čechů“ nalezl P. František Borák skrytý obsah zaznamenaný v přesmyčkách (anagramech) ve staroslověnštině nebo spíše již ve staročeštině.¹ Tento „zašifrovaný“ text obsahuje i zprávy o Moravě, které v Kronice Kosmas zamlčel.²
   Jak F. Borák při svém hledání obsahu anagramu postupoval si ukážeme na příkladu. Otevřeme první knihu Kroniky. Desátá část 15. kapitoly zní: „Inter hos autem annos, quos infra subnotavimus, facta sunt haec, quae supra praelibavimus: non enim scire potuimus, quibus annis sint gesta sive temporibus“.³ Ze všech latinských slov, bez ohledu na pořadí ve větě, se snažil sestavit obrazec tak, aby nalezl střední díl tajenky, tzn. až jeden z vnitřních sloupců písmen vytvořil souvislé slovo nebo i více, dávající rozumný smysl ve staročeštině – viz obrazec níže:

   Z písmen sousedního sloupce vpravo nebo vlevo, ze kterého to šlo, se snažil k již nalezeným slovům tajenky sestavit přísudek, přívlastek či doplněk. Pak z písmen vlevo od sestaveného středu složil další větu nebo slova, jež objasňují obsah středu. Další větu či slova sestavil z písmen vpravo od středního dílu. Všechny tři díly musí vyjít beze zbytku, čili součet shodných písmen latinského textu v kterémkoliv dílu se musí rovnat součtu shodných písmen v rekonstruovaném textu slovanském.⁴ Správnost řešení hádanky záleží výlučně na správném a pravdivém „uhádnutí“ znění středu. Výsledek tohoto anagramu, rozšifrovaného F. Borákem, zní:
   Tajenka: STOBORE BANOVĚ SRBSKEM, ze sousedního sloupce písmen vpravo sestavil: UČEN UČÍ RASTICA I SNAME, ze zbývajících písmen vlevo od dvou prostředních sloupců: GORAST UČAN LUTMINĚ CHISTA POVINU PĚSNI, A HANI SPĚF: „A PFU, VI!“, vpravo od dvou sloupců ve středu: RASTIS, (J)SÚTSI (F) BANOVĚ (F) MONASTERU (F) ŠUMU, NI SMUTN.
   Do dnešní mluvy F. Borákem volně přeloženo přesmyčka „P 32“ zní (revizi překladu provedl J. Kachlík 2006, s. 195): „Ve Stoboru Bánově Srbském Učen učí Rastice (Rostislava) a známé. Gorazd-Učen Ludmině připravuje (nacvičuje?) povinnou píseň a haní zpěv: „Ale fuj, vy!“ Rastis (tedy tentýž Rastic = Rostislav), jsoucí v Bánově v klášteře v Šumu, není smutný“.⁵
   „Je nesporné, že Gorazd jako syn slavného krále Rostislava a bratr vládnoucího krále moravského Bořivoje měl u knížat v sousedství moravské říše velkou autoritu a vliv“, píše F. Borák (2001, s. 21).⁶ „Úlohu, kterou měli Metodějovi žáci Kliment a Naum v Makedonii v Ochridě, měl v Rusku Gorazd, jemuž nutno přičíst zásluhu, že staroslověnská bohoslužba se v této zemi tak pevně zakořenila.
   Zmínky o Gorazdově přítomnosti v Čechách a jeho ztotožnění s knězem Učenem nalezl F. Borák (2001, s. 22, 33) v několika Kosmových anagramech: „ P 11“, „P 32“, „P 47“, „P 49“, „P 84“, „P 92“, „P 130“, „P 140“, „P 142“, „P 154“, „P 160“, „P 170“ (2001, s. 40 pozn. 7; 41 pozn. 10 a 11; 44 pozn. 32; 46 pozn. 43, 47 pozn. 45; 48 pozn. 49). Gorazda považoval F. Borák (2001, s. 21, 41 pozn. 13) na základě anagramů za Rostislavova syna: „P 24“ a tedy bratra Bořivoje: „P 127“ (s. 45 pozn. 36), kněze Slavomíra za Rostislavova bratra: „P 103“ (s. 15, 42 pozn. 20).⁷
   [Pokračování ...].

František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století (2001, s. 86).

Poznámky:

1 –	Takových hádanek nebo přesmyček (anagramů) našel P. František Borák v textu Kosmovy kroniky přes 260.
2 –	O moravském biskupu Gorazdovi ani o knězi Učenovi nenajdeme v Kosmově „Kronice Čechů“ žádnou zmínku.
3 –	V překladu K. Hrdiny tato desátá část patnácté kapitoly první knihy zní: „Neboť i jídla, kterých častěji požíváme, se přejídají. To, čeho jsme se výše dotkli, stalo se mezi těmi lety...“.
4 –	Připouští se jen vzájemná záměna písmen „U“ a „V“, „C“ a „K“, „V“ a „F“, „B“ a „P“ nebo „E“ a „Ě“, „S“ a „Š“ a nahrazení písmen, které staročeština nezná, v našem případě „K“ na místo latinského „Q“ nebo „KS“ (případně „CH“) na místo latinského „X“. Prioritu měl samozřejmě výsledný latinský text, tím bychom mohli vysvětlit některé drobné nepřesnosti ve staročeském přepisu.
5 –	I když od F. Boráka máme návod a známe jeho postup, jak došel ke svému výsledku, je rozluštění anagramu tak náročné a komplikované, že můžeme vyslovit domněnku, že Kosmas snad ani (úmyslně?) neměl zájem na tom, aby někdo „zašifrovaný“ text objevil, alespoň to nepředpokládal. Lze vždy dojít jen k jednomu stejnému nebo hodně podobnému výsledku? Nelze z uvedené latinské věty sestavit jiný staročeský text se vztahem k oné době, ale s naprosto jiným významem? Nabízí se i druhý typ otázek. Jak Kosmas postupoval při psaní latinského textu? Musel by mít nejdříve nějaké sdělení ve staročeštině, ze kterého latinská slova seskládal. Sestavoval tyto „stařecké hříčky“, jak v úvodu říká, jen pro vlastní zábavu, aby si ztížil práci, nebo snad pro klid svědomí? Musel by při tom používat metodu „pokus – omyl“, neboť žádný klíč, který by zaručoval jednoznačný, tzn. vždy stejný výsledek, zcela jistě neexistuje.
6 –	„Gorazd byl ustanoven papežským legátem pro Slovany mimo Moravskou říši v Čechách a v Rusku“ (F. Borák 2001, s. 20). „Z přesmyček víme, že Václavovým učitelem byl biskup Gorazd* na Bánově“* uvádí F. Borák (2001, s. 33), „ale dle latinské legendy začínající slovy – Crescence fide – byl učitelem sv. Václava latinský kněz jménem Učen na hradě Budči, který je totožný s biskupem Gorazdem-Učenem. Autor legendy nesměl dle příkazu Radly Kristiána jméno Gorazd vůbec používat, jak výstižně dosvěčuje přesmyčka č. 84: Episkof Učena ime Christian zaprěti ne govorit rti realne, se imě ě Gorazd, litere latine ě pišet Učen“ (Anagramy 2006, s. 212).
7 –	Popisované příbuzenské vztahy přibližuje „Rodokmen Mojmírovců“. Že Bořivoj pocházel z Moravy, to je již celkem zřejmé (legenda „O pustynnike Ivaně“, Vlčkův antropologicko lékařský průzkum, Galuškova hypotéza, hroby velkomoravského typu na Levém Hradci, na Mělníce, na třech pohřebištích v severním předpolí pražského hradu, a rovněž na Budči, kde snad žila vdova Ludmila před odchodem na Tetín). Že jeho otcem byl Rostislav, to se již také jeví jako celkem nesporné (mlčení analistů a latinských legend před Kristiánem, Kosmův anagram „P 36“) i ze samotné přemyslovské pověsti, sepsané nejprve učeným mnichem, později přepracované a rozšířené neméně vzdělaným knězem, v níž je Bořivoj potomkem oráče. Oráče nepochybně křesťanského, neboť býčí souspřeží, radlice, orba, Boží pole, rozbrázdění úhoru srdcí pohanských, duchovní setba (semen z proroků a evangelií), déšť Božích písem, sklizeň snopků úrody víry do stodoly Kristovy – to tehdy byla a je i dnes zcela nepochybně křesťanská symbolika, tzn. krále-oráče Rostislava, jak ho známe z maleb ve znojemské rotundě (P. Šimík 2006, s. 378-380).

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Komonitorium papeže Štěpána V.“.
„Život Naumův“ (starší).
„Život Klimenta, biskupa Bulharů“.
„Stížný list bavorských biskupů“.
„List mohučského arcibiskupa Hathona papeži“.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Anagramy:
Úvod – Komentář Jiřího Adámka k Borákově „Neznámé historii Moravy v IX. až XI. století“.
P 1 – Kristiánova legenda jako dobové falzum. Ludmilin syn Vratislav působil na Moravě?
P 11 – Biskup Gorazd je totožný s knězem Učenem, který na Budči vyučoval kněžice Václava knihám latinským.
P 24 – Biskup Gorazd je synem (moravského) krále (Rostislava).
P 32 – Gorazd-Učen učí Rostislava a známé.
P 36 – Děd kníže Rostislav a jeho syn Bořivoj jsou z Moravy.

Další Kosmovy anagramy a článek o anagramech obecně najdete na webových stránkách Vladimíra Merty: www.tisicileti.cz.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. Dějiny a současnost XXI-6, 1999, s. 6-10.
• František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Anagramy objevené v textu díla Cosmae Pragensis chronica Boemorum aneb Kosmova kronika česká. Část I. – anagramy č. 1 až č. 131. Anagramy objevil a uspořádal František Borák, ze strojopisů F. Boráka přepsal a do tisku připravil Vladimír Merta, zrevidoval a chybějících 44 převodů ze staročeštiny zhotovil Jiří Kachlík. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 184-228.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah