MM - zajímavosti - biskup Gorazd, syn moravského krále

MORAVIA MAGNA

KOSMOVY ANAGRAMY
„P 24“

CO ZŮSTÁVALO DOPOSUD SKRYTO ZA LATINSKÝM TEXTEM KOSMOVY KRONIKY ČECHŮ

   [Pokračování ...].
   V latinském textu Kosmovy „Kroniky Čechů“ nalezl P. František Borák skrytý obsah zaznamenaný v přesmyčkách (anagramech) ve staroslověnštině nebo spíše již ve staročeštině.¹ Tento „zašifrovaný“ text obsahuje i zprávy o Moravě, které v Kronice Kosmas zamlčel.²
   Jak F. Borák při svém hledání obsahu anagramu postupoval si ukážeme na příkladu. Otevřeme první knihu Kroniky. Druhá latinská věta 15. kapitoly zní: „Quo feliciter universae carnis viam ingresso, successit paternum in principatum Spitignev, post cuius obitum obtinuit Wratislav ducatum“.³ Ze všech latinských slov, bez ohledu na pořadí ve větě, se snažil sestavit obrazec tak, aby nalezl střední díl tajenky, tzn. až jeden z vnitřních sloupců písmen vytvořil souvislé slovo nebo i více, dávající rozumný smysl ve staročeštině – viz obrazec níže:

   Z písmen sousedního sloupce vpravo nebo vlevo, ze kterého to šlo, se snažil k již nalezeným slovům tajenky sestavit přísudek, přívlastek či doplněk. Pak z písmen vlevo od sestaveného středu složil další větu nebo slova, jež objasňují obsah středu. Další větu či slova sestavil z písmen vpravo od středního dílu. Všechny tři díly musí vyjít beze zbytku, čili součet shodných písmen latinského textu v kterémkoliv dílu se musí rovnat součtu shodných písmen v rekonstruovaném textu slovanském.⁴ Správnost řešení hádanky záleží výlučně na správném a pravdivém „uhádnutí“ znění středu. Výsledek tohoto anagramu, rozšifrovaného F. Borákem, zní:
   Tajenka: GORAST EPISCOP, ze sousedního sloupce písmen vpravo sestavil: SIN KRALA I RIM, ze zbývajících písmen vlevo od dvou prostředních sloupců: KNEZ, PITAU LUDMINU VYKUPIT I PRINESI IU F STOBOR BANOV, SVĚCU, vpravo od dvou sloupců ve středu: KNĚGI JM(I)E ROV V MONASTIRU ZA T(L)USTU STENU V MISTĚ TATIKUM.
   Do dnešní mluvy F. Borákem volně přeloženo přesmyčka „P 24“ zní (revizi překladu provedl J. Kachlík 2006, s. 192): „Biskup Gorazd, syn (moravského) krále a římský kněz, žádal Ludminu vykoupit a nechal ji přenést do Stoboru Bánova, světici. Kněžna (pak) měla hrob v klášteře za tlustou stěnou, v místě (blízkém) otcům“.⁵
   „Je nesporné, že Gorazd jako syn slavného krále Rostislava a bratr vládnoucího krále moravského Bořivoje měl u knížat v sousedství moravské říše velkou autoritu a vliv“, píše F. Borák (2001, s. 21).⁶ „Úlohu, kterou měli Metodějovi žáci Kliment a Naum v Makedonii v Ochridě, měl v Rusku Gorazd, jemuž nutno přičíst zásluhu, že staroslověnská bohoslužba se v této zemi tak pevně zakořenila.
   Zmínky o Gorazdově přítomnosti v Čechách a jeho ztotožnění s knězem Učenem nalezl F. Borák (2001, s. 22, 33) v několika Kosmových anagramech: „P 11“, „P 32“, „P 47“, „P 49“, „P 84“, „P 92“, „P 130“, „P 140“, „P 142“, „P 154“, „P 160“, „P 170“ (2001, s. 40 pozn. 7; 41 pozn. 10 a 11; 44 pozn. 32; 46 pozn. 43, 47 pozn. 45; 48 pozn. 49). Gorazda považoval F. Borák (2001, s. 21, 41 pozn. 13) na základě anagramů za Rostislavova syna: „P 24“ a tedy bratra Bořivoje: „P 127“ (s. 45 pozn. 36), kněze Slavomíra za Rostislavova bratra: „P 103“ (s. 15, 42 pozn. 20).⁷
   [Pokračování ...].

František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století (2001, s. 86).

Poznámky:

1 –	Takových hádanek nebo přesmyček (anagramů) našel P. František Borák v textu Kosmovy kroniky přes 260.
2 –	V kronice píše jen o moravském křtu Bořivoje od ctihodného Metoděje, biskupa moravského, za časů krále moravského Svatopluka (Kosmas I, 10), a to bez udání data, a následně pak o Svatoplukově zmizení (Kosmas I, 14) k roku 894, kdy měl být Bořivoj údajně pokřtěn.
3 –	V překladu K. Hrdiny tato druhá věta patnácté kapitoly první knihy zní: „Když odešel po způsobu všeho těla smrtelného se světa, nastoupil v otcovské panství Spytihněv; po jeho smrti dosáhl knížectví Vratislav“.
4 –	Připouští se jen vzájemná záměna písmen „U“ a „V“, „C“ a „K“, „V“ a „F“, „B“ a „P“ nebo „E“ a „Ě“, „S“ a „Š“ a nahrazení písmen, které staročeština nezná, v našem případě „K“ na místo latinského „Q“ nebo „KS“ (případně „CH“) na místo latinského „X“. Prioritu měl samozřejmě výsledný latinský text, tím bychom mohli vysvětlit některé drobné nepřesnosti ve staročeském přepisu.
5 –	I když od F. Boráka máme návod a známe jeho postup, jak došel ke svému výsledku, je rozluštění anagramu tak náročné a komplikované, že můžeme vyslovit domněnku, že Kosmas snad ani (úmyslně?) neměl zájem na tom, aby někdo „zašifrovaný“ text objevil, alespoň to nepředpokládal. Lze vždy dojít jen k jednomu stejnému nebo hodně podobnému výsledku? Nelze z uvedené latinské věty sestavit jiný staročeský text se vztahem k oné době, ale s naprosto jiným významem? Nabízí se i druhý typ otázek. Jak Kosmas postupoval při psaní latinského textu? Musel by mít nejdříve nějaké sdělení ve staročeštině, ze kterého latinská slova seskládal. Sestavoval tyto „stařecké hříčky“, jak v úvodu říká, jen pro vlastní zábavu, aby si ztížil práci, nebo snad pro klid svědomí? Musel by při tom používat metodu „pokus – omyl“, neboť žádný klíč, který by zaručoval jednoznačný, tzn. vždy stejný výsledek, zcela jistě neexistuje.
6 –	F. Borák se patrně domníval, že byl-li Bořivoj v legendě „O pustynike Ivaně“ nazván knížetem moravským, musel vládnout na Moravě. To je ale omyl, plynoucí zřejmě z jeho přesvědčení o existenci dvou Bořivojů: mělnického Goriweie a moravského Bořivoje (F. Borák 2001, s. 44, pozn. 31). Šlo však o stejnou osobu. Srovnej tab. 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960). K onomu „rozdvojení Bořivoje“ vedly autora nejspíš dvě zprávy: jednak zpráva Fuldských análů k roku 872, v níž je zmínka o boji pěti českých knížat s Franky kdesi u Vltavy, k nimž byl v marginálii připsán Goriwei, jednak zpráva Kosmova (I, 14) k roku 894, podle níž měl být Bořivoj v tomto roce Metodějem teprve pokřtěn. Datum je však chybné, Bořivoj byl v té době již šest let po smrti a Metoděj devět. K tomuto faktu je nutno přihlédnout i při Borákově interpretaci dalších Kosmových anagramů, v nichž se vyskytuje jméno Bořivoj (a nejen u nich). Srovnej zprávu „Granum“ k roku 894 o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!), u níž přepočtem bylo nalezeno správné datum 871, a zprávu Fuldských análů k roku 871 o přepadení průvodu nevěsty, jíž si Moravané přiváděli z Čech.
7 –	J. Vašica (1966, s. 87): „Mezi žáky slovanských apoštolů bylo jistě nemálo Moravanů, tj. pozdějších Čechů a Slováků. Zmínka se však děje o jediném Gorazdovi, kterého umírající Metoděj doporučí jako svého nástupce, mimo jiné pro jeho znalost latiny. Zdá se, že zahynul nebo byl ubit na útěku na jih. Patrně nechtěl opustit své přátele, ale je s podivem, že se neuchýlil do Čech, kam odešla část žáků Metodějových a kde již od křtu Bořivojova působil kněz Kaich a snad i někteří jiní. Není sice o tom přímých zpráv, ale podle V. Chaloupeckého skutečnost je taková, že slovanští kněží, kteří v Čechách sepsali Privilegium moraviensis ecclesiae, měli po ruce text buly Jana VIII. Industriae tuae z roku 880. To nasvědčuje tomu, že se tehdy do Čech dostaly důležité dokumenty, ne-li celý archiv z doby Metodějovy a Svatoplukovy. Zdá se nepochybným, že sem za pronásledování po smrti Metodějově odešli i někteří příslušníci moravské literární školy a přinesli s sebou i slovanské knihy a potřebné pomůcky. Tolik je jisto, že se v Čechách v X. a XI. století nacházel slovanský Život Konstantinův a Klimentova chvalořeč o něm, neboť úryvky z nich jsou citovány v hlaholském officiu západního obřadu o sv. Cyrilu a Metoději, které tu bylo složeno někdy počátkem X. věku. Ohlas těchto velkomoravských textů lze postřehnout i v některých latinských legendách svatováclavských. Bez této přímé spojitosti s velkomoravským střediskem literárním byl by rozmach slovanského písemnictví v přemyslovském panství za X. a XI. století nevysvětlitelný“. Lze proto předpokládat, že do Čech moravský církevní archiv (nebo jeho podstatnou část) přenesl pravděpodobně představitel nejvyššího moravského kléru. V tomto světle se pak Gorazdův odchod do Čech po Metodějově smrti již jeví jako celkem přijatelná možnost. Popisované příbuzenské vztahy (Rostislav–Bořivoj–Gorazd) přibližuje „Rodokmen Mojmírovců“. Že Bořivoj pocházel z Moravy, to je již celkem zřejmé (legenda „O pustynnike Ivaně“, Vlčkův antropologicko lékařský průzkum, Galuškova hypotéza, hroby velkomoravského typu na Levém Hradci, na třech pohřebištích v severním předpolí pražského hradu, také na Budči, kde snad žila vdova Ludmila před odchodem na Tetín). Že jeho otcem byl Rostislav, to se již také ukazuje jako celkem nesporné (mlčení analistů a latinských legend před Kristiánem, Kosmův anagram „P 36“) i ze samotné přemyslovské pověsti, sepsané nejprve učeným mnichem a později přepracované neméně vzdělaným knězem, v níž je Bořivoj potomkem oráče (jistě křesťanského, neboť býčí souspřeží, radlice, orba křížem, Boží pole, rozbrázdění úhoru srdcí pohanských, duchovní setba, sklizeň snopků úrody víry do stodoly Kristovy – to tehdy byla a je i dnes zcela nepochybně křesťanská symbolika), tzn. potomkem krále-oráče Rostislava, jak ho známe z maleb ve znojemské rotundě. Srovnej „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Hypoteticky bychom mohli Gorazda považovat za Rostislavova mladšího syna, narozeného někdy kolem roku 853. Kanonických let by tak dosáhl v roce 883 a nic by pak arcibiskupu Metodějovi nebránilo jmenovat ho svým nástupcem. Srovnej Život sv. Metoděje (XVII).

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Komonitorium papeže Štěpána V.“.
„Život sv. Metoděje“ (kap. XVII).
„Život Naumův“ (starší).
„Život Klimenta, biskupa Bulharů“.
„Stížný list bavorských biskupů“.
„List mohučského arcibiskupa Hathona papeži“.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Kroniky: „Granum cathalogi praesulum Moraviae“ aneb Neprávem přehlížený moravský pramen.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) aneb Nalezení správného klíče.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Anagramy:
Úvod – Komentář Jiřího Adámka k Borákově „Neznámé historii Moravy v IX. až XI. století“.
P 1 – Kristiánova legenda jako dobové falzum. Ludmilin syn Vratislav působil na Moravě?
P 11 – Biskup Gorazd je totožný s knězem Učenem, který na Budči vyučoval kněžice Václava knihám latinským.
P 24 – Biskup Gorazd je synem (moravského) krále (Rostislava).
P 32 – Gorazd-Učen učí Rostislava a známé.
P 36 – Děd kníže Rostislav a jeho syn Bořivoj jsou z Moravy.

Další Kosmovy anagramy a článek o anagramech obecně najdete na webových stránkách Vladimíra Merty: www.tisicileti.cz.

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. Dějiny a současnost XXI-6, 1999, s. 6-10.
• František Borák: Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 9-121.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Anagramy objevené v textu díla Cosmae Pragensis chronica Boemorum aneb Kosmova kronika česká. Část I. – anagramy č. 1 až č. 131. Anagramy objevil a uspořádal František Borák, ze strojopisů F. Boráka přepsal a do tisku připravil Vladimír Merta, zrevidoval a chybějících 44 převodů ze staročeštiny zhotovil Jiří Kachlík. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 184-228.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah